Rybářova žena

Na břehu rybář sedával a jeho žena doma,

ačkoliv stará nebyla, neb ošklivá či chromá.

Pro jeho vášeň rybářskou zoufalý život vedla.
Až jednou toho měla dost a k odporu se zvedla.
Proč bych se doma trápila, sport rybářský je v módě.

Oblékla nový pulover a hajdy s mužem k vodě.
Tak sedali tu den co den, rybář s ním jeho věrná žena.

Sedali, rostl na nich mech až byli dozelena.
Z něho se tam stal puškvorec, z ní vrba nachýlená.

A lidé ten strom na paměť zvou rybářova žena.

Antonín Suk

* * *

Zobrazit všechny články autora