Rybářova žena
Na břehu rybář sedával a jeho žena doma,
ačkoliv stará nebyla, neb ošklivá či chromá.
Pro jeho vášeň rybářskou zoufalý život vedla.
Až jednou toho měla dost a k odporu se zvedla.
Proč bych se doma trápila, sport rybářský je v módě.
Oblékla nový pulover a hajdy s mužem k vodě.
Tak sedali tu den co den, rybář s ním jeho věrná žena.
Sedali, rostl na nich mech až byli dozelena.
Z něho se tam stal puškvorec, z ní vrba nachýlená.
A lidé ten strom na paměť zvou rybářova žena.
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny články autora