Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se budeme snažit zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi budeme popisovat dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
Jsou to vzpomínky na příhody, které jsem prožívala a prožívám s malým Vietnámkem Taiem, jehož doučuji češtinu. Já moje vyprávění nazývám "taioviny"…
Tai, sudičky a pálení máje
Po těch třech letech, co Taie učím, jsem dospěla k názoru, že největší pohromou pro jeho paměť je české mluvnické názvosloví. Ptáte se proč? Protože spousta odborných názvů začíná na skupinu př-. Jen namátkou: přídavné jméno, příslovce, předložka, přísudek, přívlastek, příslovečné určení, předmět...
Uznejte sami, že tohle zamotá hlavu nejednomu rodilému Čechovi, natož ubohému Taiovi. A tak když v hodině dojde na určování slovních druhů či větných členů, nastává pro Taie chvíle pravdy. Trnitá cesta, po níž se dopracovává k správnému určení, je nejen zkropena Taiovým potem, ale také doprovázena cucháním vlasů a nelítostným bušením do čela. A protože často ani po tom nejsilnějším zabušení správný výraz nenaskočí, popohání Tai své líné myšlenky i slovně. Jako včera.
Měl určit slovní druh u slova "probíhající". Poté, co vyloučil, že by "probíhající" mohlo být sloveso (řekl si: "Já probíhající, ty probíhající....Tak to teda nééé!"), jal se trefovat do správného názvu. Myšlení stimuloval hojným bušením do čela a výkřiky: "Probíhající" to je.....No tak! Kuš!" Ale ani "kuš" nepomohlo, a tak ze zmučeného Taie nakonec vypadlo: "....nooo, to je jako dvojka!" (Pro vysvětlení: když žáci určují slovní druhy písemně, píší jejich pořadové číslo. A přídavná jména mají číslo 2.) Obrátil ke mně utrápený pohled a zaúpěl: "No když to je zase na to př-!"
Při určování slovních druhů či mluvnických kategorií Tai občas kvalitně zaperlí. Měl ve větě určit slovní druh slova "jedenáct". "Číslovka,"určí bez zaváhání. Přikyvuji, ale nestačí mi to, očekávám ještě upřesnění, zda je to číslovka určitá, či neurčitá, základní, řadová atd., jenže Tai se k nějakému upřesňování nemá. "Jaká číslovka?" kladu tedy doplňující otázku. "Jaká? Obyčejná," odpoví Tai bryskně.
U slovesného tvaru "představovat" má určit slovesný vid. Má nacvičeno, že si musí sloveso převést do 3.osoby čísla jednotného, a pokud děj probíhá, jedná se o vid nedokonavý, pokud ovšem teprve proběhne, vid je dokonavý. Tady Tai nezaváhá, ale jeho odůvodnění je proneseno opravdu "skvostnou" češtinou: "On představuje....aha, to jako ještě furt má v hlavě...tak nedokonavý."
Ještě stále je (a dlouho bude) hodně českých slov, jež Tai sice zná, ale nezná jejich přesný význam, a pak vznikají nedorozumění. Tak tomu bylo nedávno v diktátě. Psali jsme o Šípkové Růžence a já diktuji : "Růžence sudičky prorokovaly..." Tai napíše, ale pak se zarazí, je vidět, že mu něco vrtá v hlavě, a pak vznese dotaz: "A, paní profesorko, jak Růženku ty sudičky provokovaly?" Písmenko sem, písmenko tam...
Občas si Tai dva pojmy "hospodárně" spojí v jeden. Tak tomu bylo i minulý týden, kdy mi Tai na konci hodiny referoval o svých zážitcích z předešlého týdne a svůj referát ukončil překvapivým sdělením :"V pátek jsem byl na pálení máje." Podivila jsem se: "Tai, snad na pálení čarodějnic a stavění máje, ne?" Zarazil se a pak mávl rukou: "No jo, ale ono to bylo najednou. A tak je to kratší."
Copak Tai! Ten si ví vždycky rady.
Míla Nová