Legenda o Valachovi
Podle lidového vyprávění napsal Miloslav Helis
Kdysi dávno nebylo nic - svět neznal ani pohádek …
Lidé žili jak se dalo, neměli v tom pořádek.
Tu řek´ si ON - tak to nejde, všechno má mít pevný řád -
každý přece musí vědět - kde bude žít, radovat se, milovat...
Slovák dostal mírné svahy, kde v žáru slunce zraje réva,
Hanák zase lány klasů - ze kterých se rodí chleba.
Valach stojí zadumaně, k horám hledí ustaraně -
"Toš co bude se mňú" ptá se Pána - "nebudu tu stáť do rána !"
Blýskne okem zvraští čelo - možná víc než býti mělo.
Valach nerad hrbí záda - těžká tedy bude rada.
Pohlédne Pán v jeho líci - a neví co na to říci....
"Všechno pěkně po pořádku - každému dám co mu patří !"
Tvoji bratři mají svoje - ty Valachu za své vzdory,
budeš mít jen černé hory......
Hory černé, hory temné - jako peruť havraní
a pod nimi dřevěnici přilepenou ve stráni.
Ty hory budeš milovati, ty Valášku starý -
a už nikdy nezatoužíš kamsi za kotáry !
Valach mlčí zadumaně, rozvažuje po svém -
potom řekne jak to cítí : "Ať je tedy po tvém“....
V očích se mu zajiskřilo, dlaně pleskly v domluvu,
Valach pádí hore grůněm vstříc novému domovu.....
K černým horám, svému chlebu - jako křídlo havraní,
aby tu už navždy zůstal - až do světa skonání.....