SeniorTip

Antonín Stecker, cestovatel

(19. května 1855 Kosmonosy – 15. dubna 1888 Mladá Boleslav)

Jak je psáno v časopisech z 19. století, byl Antonín Stecker „přírodozpytec“ a cestovatel, kterému „zeměvěda“ děkuje mj. za zjištění některých neznámých jezer v nynější Etiopii. Ovšem při přehledu všeho, co za svůj krátký život vykonal, nezbývá než hluboký obdiv a úžas.
Antonín Stecker byl synem vedoucího úředníka textilní manufaktury v Kosmonosech. Narodil se v domě na náměstí v Kosmonosech, kde je pamětní deska obou bratří, z nichž druhý – Karel Stecker (1861-1918) - byl významným hudebním pedagogem, jehož žáky byli Vítězslav Novák, Josef Suk a Oskar Nedbal.
Na Karlově univerzitě, kterou Antonín Stecker dokončil roku 1877, studoval u profesora Antonína Friče (1832 - 1913) a po studiích odešel k doplnění vzdělání do Heidelbergu a do Berlína, kde studoval u cestovatele a badatele Gustava Nachtigala (1834 - 1885) a zeměpisce a cestovatele Ferdinanda von Richthofena (1833 - 1905). Pro své budoucí cesty byl vyzbrojen znalostí sedmi jazyků.
Ještě během studií přispíval do různých časopisů, např. Vesmír, Osvěta a Světozor. Namátkou některé názvy článků, které vyšly v časopise Vesmír: „O štírcích nepravých čili pseudoskorpionech“ (1874), „Mšice révokaz“ (1874), „Zásluhy Arabů o zoologii“ (1874) a „Bohuslava Balbína kapitoly přírodovědecké“ (1875). Některé články vycházely v němčině a v angličtině v německých a anglických časopisech. Je známa i jeho korespondence s Charlesem Darwinem.

V roce 1878 se přihlásil za účastníka výzkumné a rovněž kolonizační výpravy německého cestovatele a dobrodruha Gerharda Rohlfse (1831 - 1896), která směřovala do střední Afriky. Výprava se měla dostat do míst, kam žádný Evropan dosud nepronikl, a přes oázu Kufru na jihozápadě dnešní Libye měli namířeno přes Ouddai (Wadai - na jihovýchodě dnešního Čadu), kde měli diplomatické poslání - předat dary císaře Viléma I. ouddajskému sultánovi - až do konžské nížiny. Účastníci výpravy cestovali přes Paříž, Marseille a Maltu a vylodili se v říjnu 1878 v libyjském Tripolisu a dále pokračovali přes oázu Suknu a Zillu a pak na jihovýchod do Kufry. V Kufře byli prvními evropskými cestovateli. Ale na další cestě byla v srpnu 1879 výprava přepadena jakousi fanatickou sektou, několik členů bylo zabito a zbylí členové přišli o veškerá zavazadla, přístroje i sbírky z cesty. Stecker s Rohlfsem se zachránili. Rohlfs s podlomeným zdravím se z Kufry přes Bengazí vrátil do Německa. Stecker zůstal na území Afriky, aby čekal na přípravu další expedice. Na základě smlouvy s Německou africkou společností (Deutsche Afrikanische Gesselschaft) měl Stecker v r. 1880 odejet do Bornu (nynější členský stát na východě Nigérie) a k Čadskému jezeru, ale v důsledku Rohlfsova návratu, jehož měl dále doprovázet, musel cestu přerušit. Rohlfs se totiž vrátil do Afriky už jako Bismarckův diplomat s cílem navštívit Etiopii. Se Steckerem přistáli v listopadu 1880 v přístavu Massawa, nyní je to Mitsiwa v Eritreji. Směřovali přes Tigre, severní provincii Habeše, přes Adwu a Gonder na severu Etiopie k tehdejšímu habešskému císaři Johannesovi IV. (1831 - 1889) do Debry Taboru, tehdejšího hlavního města Habeše, východně od jezera Tana. Po několika rozhovorech s císařem Johannesem IV. a předání diplomatických dopisů považoval Rohlfs své poslání za splněné a vrátil se do Evropy. Pouze vyžádal pro Steckera možnost badatelské práce kolem jezera Tana. Stecker zůstal sám a vydal se na svou půlroční objevitelskou cestu po Etiopii.

Během cesty v roce 1881 se Stecker nevěnoval jen mapování. Věnoval se také popisu krajiny, staveb a místních obyvatelů. Vše pečlivě popsal a zakreslil vodovými barvami do mnoha obrazů. Tyto obrazy se však ztratily během 2. světové války. Zůstaly zachovány pouze jejich fotokopie. Portrétoval dokonce Johannese IV. a tento portrét byl považován za nejlepší portrét tohoto panovníka.

Od císaře Johannese IV. obdržel za své přírodovědné bádání Řád Šalamounovy pečeti neboli Šalamounův řád. Po pečlivém sběru informací o jezeře Tana měl zamířeno do míst pozdějšího nezávislého království Kaffa, v nynější jihovýchodní Etiopií, bohužel tam nikdy nedorazil. Na pokyn císaře ho provázel severovýchodním směrem k jezeru Ashangi až do města Mekele (Mek´ele). V Mekele si vymohl svolení k dalším zeměpisným výzkumům. Na jaře r. 1882 odebral se opět k Taně, procestoval velikým obloukem království Godžam, které se rozkládalo na severozápadě dnešní Etiopie. Godžamský panovník jej laskavě přijal a slíbil mu podporu k další cestě. Přes Embabo a Kobbo (K´obo) až k Džimě (Jima) směřoval Stecker dále k jihu až skoro na současné hranice Etiopie, ale pro nejistotu panující v těchto oblastech následkem války mezi místními panovníky se jeho průvodci zdráhali jít dál. Vracel se tedy na sever a v okolí jezera Ch´amo byl zajat vojsky krále Menelika (1844 - 1913) z království Shoa, které se rozkládalo v okolí dnešní Adis Abeby. Král Menelik se stal později císařem i vítězem nad italskými kolonizátory a zakladatelem moderní Etiopie.

Stecker byl nejdříve považován za vyzvědače godžamského království, nakonec přece jen cestoval, avšak v doprovodu Menelikovy armády. Nakonec byl po intervenci uznávaného italského cestovatele Orazia Antinoriho (1811 - 1882) propuštěn a mohl se věnovat bádání v provincii Shoa. Popsal některá jezera jižně od Adis Abeby v Etiopské příkopové propadlině a procestoval i oblast řeky Haváše (Awash). Při svých cestách se musel potýkat i s problémy zdravotními - se zažívacími potížemi a revmatismem a pravděpodobně i s problémy, které přinesl pobyt ve velkých výškách a které potom způsobily i jeho předčasnou smrt. Některá z jezer, která navštívil, jsou ve výškách nad 2 000 m n.m. Proto si na jaře 1883 vyžádal na císaři Johannesovi IV. možnost návratu a přes Debre Tabor a Adwu se vrátil k Rudému moři opět do Massawy a odtud odcestoval přes Aden a Janov do Prahy. Nezamířil nejdřív do Německa. Je známo, že jej 25. října 1883 přivítala Mladá Boleslav.

Do vlasti přijel s bohatou vědeckou sbírkou a s podlomeným zdravím. Počítal s vědeckým uplatněním v Praze nebo ve Vídni, to se mu však nepodařilo. Nestihl ani zpracovat všechny podklady z dlouhé cesty. Zemřel v naprosté chudobě 15. dubna 1888 na tuberkulózu u své matky v Mladé Boleslavi. Z jeho díla se zachovaly jen neucelené trosky, převážně odborného zaměření. Na rozdíl od Holuba neoslovil širší veřejnost, a tak záhy po smrti upadl v zapomnění, i když jeho geografické výzkumy Habeše jsou odborníky vysoce ceněny. Některé předměty z jeho sbírek jsou v pražském Náprstkově muzeu, jeho botanické nálezy schraňuje Národní herbář Botanické zahrady a Botanického muzea v Berlíně - Dahlemu.

K zajímavostem z jeho života patří např. jeho arabský titul „ankabút effendi“ (pán pavouků), ovšem speciálně jeho bádání v arachnologii - vědě o pavoucích, na kterém si zakládal - bylo v pozdější době podrobeno kritice jako nepříliš věrohodné.
Na závěr mohu doporučit Steckerův popis obyvatel Habeše ze článků Habeš a Habešané I. a II. ze Zeměpisného sborníku, ročník I., č. 3 a 4 z roku 1886, kde se můžeme i podivit Steckerovu kreslířskému umění. Dostupné jsou v článcích na www.afrikaonline.cz .

Dobromila Lebrová

* * *
Zbrazit všechny články autorky

Datum	Jméno	Téma
20.05. 16:18	Přemek
19.05. 21:53	Jaroslava
19.05. 20:53	Vesuviana	díky
19.05. 10:28	Von

Navigace

Svátek

Klub

Anketa

Statistika

Podporují nás