Jedete–li v Holandsku po dálnici od Maastrichtu smìrem na Eindhoven, minete v blízkosti mìsteèka Born benzinovou stanici, pojmenovanou Swentibold.
Kdy¾ jsme s man¾elem u¾ pøed více ne¾ deseti lety uvidìli takhle podezøele slovanské jméno, zaèali jsme se pídit po tom, kdo ¾e to ten Swentibold vlastnì byl. Dotazy u kolegù a pøátel nepøinesly mnoho podstatného, jen nìkteøí si vzpomnìli, ¾e se v Bornu dodnes ka¾doroènì koná jakási „Swentiboldova jízda“.
A¾ v knihovnì otce jedné z mých spolupracovnic, bývalého øeditele weertské Bisschoppelijke College, historika, jsem narazila na pramen zajímavých informací.
Tento Swentibold ( té¾ Zwentibold ) byl tak zvaným „pøirozeným“ synem, tedy bastardem, východofranského krále Arnulfa , také bastarda, který svùj nedostatek legitimity vylepšil vítìzstvím nad Normany. Byl pokøtìn po Svatoplukovi, proslulém kní¾eti øíše Velkomoravské, který byl jeho kmotrem a také ho prý na svém dvoøe nechal vychovat.
V kvìtnu roku 895 byl Swentibold na výslovné pøání svého otce Arnulfa jmenován králem, ( vlastnì jenom místokrálem, místodr¾ícím ) v lotharinské èásti tehdejší Franské øíše, v prostoru mezi Friskem a Maasem. Pøesto¾e nebyl Swentibold nikdy oficiálnì jako král „pomazán“ a vládl pomìrnì krátce (895 – 900 A.D. ), není doba jeho pùsobení zapomenuta. Je popisován jako krutý a výbušný èlovìk, který pro svoji nepoddajnou povahu mìl spory s kdekým, otcem poèínaje a poddanými konèe. Lotharinská historiografie jej oznaèuje za tyrana. Pøi podrobnìjším zkoumání zjistíme, ¾e mu vyèítali pouze jistou neotesanost a pøedevším brisknost v jednání s místní aristokracií. Byl to vlastnì jen nedostatek taktu, co¾ bylo ovšem v politice horší ne¾ nevhodné chování.
Dva „státní pøevraty“
V dobì svého panování uskuteènil Swentibold dva „státní pøevraty“, jejich¾ pozadí dnes ji¾ pøesnì neznáme a které byly pravdìpodobnì pøíèinou konce jeho jinak celkem úspìšné vlády. Pøi prvém, v roce 896, sesadil ètyøi lotharinská hrabata a v roce 898 upadl v nemilost dokonce sám nositel lotharinské tradice Renier I. Langhals, syn jedné z dcer Lotharia I. Byl Swentiboldem zbaven všech úøadù a vyhnán. Regionální historie tvrdí, ¾e tento tvrdý postup vùèi Renierovi byl následkem jeho sobeckého a hrabivého vmìšování do zále¾itostí chrámu Sv. Servaase v Maastrichtu a ve Swentiboldovi lze vlastnì vidìt nìco jako muèedníka. Dnes bychom øekli, ¾e Renier tuneloval a Swentibold mu to pøekazil.
Krátkému Swentiboldovu panování uèinil konec den 4. ledna 900, kdy byl Ludvík Dítì, zákonitý syn mezitím zemøelého krále Arnulfa, vyhlášen králem. Od tohoto dne u¾ o Swentiboldovi nic pøesného nevíme, podle romantických pøedstav byl prý krátký èas „vogelvrij“, mimo zákon postavený zbojník, v tehdy divoké a neschùdné krajinì mezi Maasem a Scheldou.
Jisté je, ¾e byl 13. srpna 900 v blízkosti Susteren zavra¾dìn mu¾i hrabìte Reniera. Pohøben je v opatském a klášterním kostele v Susteren, kde byly jeho dcery Benedicta a Cecilie abatyšemi. Syna nezanechal a jeho vdova Oda se prý brzy provdala za jednoho z jeho nejvìtších nepøátel.
Swentibold však zùstal - pod lidovým jménem Sanderbout - navzdory povìstem o své krutosti po dlouhou dobu v této èásti Nizozemí nezapomenut. On, i obì jeho dcery, abatyše, byli všemi lidmi velmi uctíváni a jeden ze zubù neš»astného krále se stal dokonce relikvií, vzývanou pøi bolestech zubù.
Jak to bylo s Swentiboldovou jízdou
Ale zbývá ještì vysvìtlit, jak to bylo s tou Swentiboldovou jízdou, která se v pozmìnìné formì koná dodnes a která je pravou pøíèinou toho, proè se na nìj stále vzpomíná v dobrém.
Uprostøed vesnièky Born mù¾eme dodnes vidìt imposantní ruinu zámku, zbytky dvora a náro¾ních vì¾í. Kdysi zde stával hrad krále Swentibolda, který zde prý na popud svého snu rozhodl, ¾e okolní vsi, válkou ponièené, odškodní. Naøídil, aby pro nìj pøipravili hostinu a oznámil, ¾e vyšle na cestu jezdce na koni. Ka¾dé místo, kterým tento projede v èase mezi tím, co si král pøed hostinou a po ní umyje ruce, bude obdarováno. Lze si pøedstavit, jak opulentní byla hostina, kterou pro krále pøipravili.
Jezdec objel celkem ètrnáct vesnic. Všem tìmto místùm vìnoval tehdy Swentibold rozsáhlou oblast Graetbosch ( Grootbosch ), po vykácení lesù a¾ dnes zvanou Graetheide, rozsáhlou, velkou 6666 bunders ( bunder je neoficiální staroholandská plošná míra, z latinského bonnarium, která se dìlila na 100 ètvereèních „roeden“, a odpovídá asi jednomu hektaru) . Vìnoval ji k u¾ívání „na vìèné èasy“. Pøál si jen, aby se v kostelech tìchto ètrnácti vesnic ka¾dou nedìli modlili za klid duše krále Swentibolda a jeho ¾eny. Tento zvyk byl doopravdy zachováván a¾ do 19. století, témìø po 900 let,.
Teï u¾ všechno odnesl èas a ze všeho zùstala jen ta benzinová pumpa u Maastrichtu. A¾ pojedete kolem, vzpomeòte na trochu neš»astného krále Swentibolda a jeho kmotra Svatopluka.
v blízkosti mìsteèka Born benzinovou stanici, pojmenovanou Swentibold. 
pozadí dnes ji¾ pøesnì neznáme a které byly pravdìpodobnì pøíèinou konce jeho jinak celkem úspìšné vlády. Pøi prvém, v roce 896, sesadil ètyøi lotharinská hrabata a v roce 898 upadl v nemilost dokonce sám nositel lotharinské tradice Renier I. Langhals, syn jedné z dcer Lotharia I. Byl Swentiboldem zbaven všech úøadù a vyhnán. Regionální historie tvrdí, ¾e tento tvrdý postup vùèi Renierovi byl následkem jeho sobeckého a hrabivého vmìšování do zále¾itostí chrámu Sv. Servaase v Maastrichtu a ve Swentiboldovi lze vlastnì vidìt nìco jako muèedníka. Dnes bychom øekli, ¾e Renier tuneloval a Swentibold mu to pøekazil. 
prý krátký èas „vogelvrij“, mimo zákon postavený zbojník, v tehdy divoké a neschùdné krajinì mezi Maasem a Scheldou. 
pro nìj pøipravili hostinu a oznámil, ¾e vyšle na cestu jezdce na koni. Ka¾dé místo, kterým tento projede v èase mezi tím, co si král pøed hostinou a po ní umyje ruce, bude obdarováno. Lze si pøedstavit, jak opulentní byla hostina, kterou pro krále pøipravili. 
