Mìsíc
Je tomu neuvìøitelných 50 let, kdy èlovìk stanul na Mìsíci. Samozøejmì ¾e si to pamatuji, v¾dy» jsem ji¾ prababièka v pøimìøeném vìku. Pamatuji si to také proto, ¾e jsme ji¾ byli v Austrálii témìø rok a já s nedostateènou znalostí angliètiny jsem získala alespoò práci jako pomocnice v domácnosti.
Mìla jsem štìstí, byli to velice hodní lidé a tak kdy¾ jsem 20. èervence 1969 právì pøevlékala postele, pøibìhla za mnou ta dobrá paní „Jano, odlo¾ to a pojï se dívat se mnou na televizi.“
Tedy vidìla jsem to.
Lidé na Mìsíci !
Milovala jsem mìsíc, mìsíèek, povídala jsem si s ním v¾dycky veèer na zahradì.
Kdy¾ jsem potkala svého man¾ela a v prvním roce jsem mu napsala asi dvacet básnièek (prosím ne básní, jenom básnièek) ani v tìch jsem nemohla vynechat mìsíèek. Nebe je plné hvìzdièek
shlí¾ejí na nás dva dolù
hlídá je bílý mìsíèek
snad hlídá i nás spolu.
Jak krásnì je !
Støíbrné svìtlo vùkol
to ka¾dá ta malá hvìzdièka
nám svítit má za úkol.
No bylo mnì tehdy naivních osmnáct let.
Ale na mìsíèek jsem nezapomnìla a v prvních letech v Austrálii jsem v básnièkách pokraèovala v dopisech mamince.
Mìsíc tam maluje
stíny keøù a stromù
èernou køídou na zdi domù
droga kterou nezaplatíš
šeøíky a jasmín
vùnì kterou nepolapíš
co vzká¾eš po ní a komu
Vzká¾u stesk a slzy
¾e se jednou vrátím
nebude to brzy
cestu však neztratím
povede mì vùnì
jasmíny a šeøík
jich¾ vìtve maluje
mìsíc na tvých dveøích
Musela jsem se k tomu svému milovanému mìsíci v tom èervenci 1969 obrátit.
Mnì nespadl mìsíc do vína
ani s ním nechci víno pít
teï asi nehlídá milence
a jejich nì¾ný cit
Já myslím si jenom
kdy¾ tak sám
daleko dlouho ¾il
a nemìl strach
¾e tøeba není rád
kdy¾ pøišli teï
mu stírat z jeho tváøe prach
On zatím nic neøíká
a já se ho zeptat bojím
za mrak se pomalu schovává
tak jenom na nìj civím
èekám a v dešti tu stojím.
Pravda, básnièky ji¾ nepíši, ale s mìsíèkem stále rozmlouvám. To není moje vina, v¾dy» on je tak krásný.
