Poezie mìsta vyvìrá z jeho krásy, z jeho neopakovatelné vùnì, intenzity hlasu. A svìtel, a» u¾ dávných plynových lamp nebo výbojek v deštivých podveèerech. Poezie prudkého slunce v kupolích nad støechami i tanèících snìhových vloèek. Rodí se a vzlíná z pocitù, myšlenek, rozvíjející se lásky i té vzpomínané. Nìkdo pøi jejich slovech jihne, setøe slzu, slyší hudbu, vidí pøíbìh, jemu¾ uvìøí.
Nìkolik básní jsem opìt vklínila do obrázkù, abych vám podbarvila verše Prahy. Abych se s vámi o nì podìlila.
