Posázavský pacifik (6)
Nejstarší písemná zpráva o øece Sázavì
Sázava – Zlatá øeka
Pøíhody z Posázavského pacifiku, jak tu na nì postupnì vzpomínám, udály se v posledních deseti a¾ patnácti letech. Stojí však za to, pøerušit tok nedávných vzpomínek a pøipomenout si, jak radikálnì zmìnila tra» Pacifiku ¾ivot na Sázavì i v jejím okolí, jak ovlivnila osudy lidí a jejich tradièního kumštu, voraøství.
U¾ z názvu tohoto legendárního vlaku je zøejmé, jak úzce je tra» spojena s øekou Sázavou. Kdysi jí trampové dali jméno Zlatá øeka, nebo» tady se ji¾ dávno zlato úspìšnì rý¾ovalo. Zastavme se dnes u její historie prostøednictvím obecního kronikáøe obce Kamenný Pøívoz, pana Antonína Kubíèka, v jeho spisu Plavci na Sázavì.
Nejstarší písemná zpráva o øece Sázavì je v Kosmovì kronice, kde ji kronikáø jmenuje Zazoa (poè.XII.stol.). Sázavy se k voroplavbì pou¾ívalo ze Svìtlé n/Sáz. a¾ k ústí do Vltavy, do Davle (starý název byl k Davlùm). Tato plavební tra» mìøí 142km (dle starých mìr 18,7 mil). Na uvedeném úseku mìla Sázava celkem 40 jezù se 40 jezovými vrátky.
Voroplavbu na Sázavì a jejích pøítocích provozovala panství ve Svìtlé n/Sáz., Ledèi, Kácovì, Èeském Šternberku, Ratajích, Komorním Hrádku, Dolních Kralovicích, Konopišti a v Lešanech. Voroplavbu provozovaly i církevní úøady, Kapitula pra¾ská a Kapitula vyšehradská.
První regule voroplavby stanovil ji¾ císaø øímský a král èeský Karel IV. Kromì regulí technických byly souèástí té¾ ostatní naøízení jako napø.: ,,Na lodích a vorech, kde se víno plaví, ¾enám k pití jen š»ávu z hroznù dáti, ale radìji jich na vorech netrpìti, dále nesmí býti hanebného mluvení, oplzlého zpívání, hromování, klnutí, jinak ka¾dý v trdlici kolomasti nakrmen býti má”.
Zdejší plavecké party vznikaly hlavnì na Pøívoze. Mezi plavci ale byli i chlapi z Újezdce, Lešan, Nové vsi a z Pikovic. Kdy¾ se ploulo, tak ráno chodili plavci do Bukovnice (Proseènice), kde èást trati u¾ byla hotová a jeli do Èerèan. Tam odvázali prameny a ve dvou lidech plouli do Pikovic, kde prameny zakotvili na Babách (pod skalou Komín). Kdy¾ byla øeka Na Babách plná, vázaly se prameny na ®ampachu a na Pøívoze. V Pikovicích se spojily v¾dy dva prameny do šipy. Další úsek plavby byl z tìchto míst do Prahy a trval jeden den. Plavci konèili na Smíchovì ve vorovém pøístavu (hafnu), nebo na Císaøské louce. Z Prahy se chodilo pìšky, tra» do Jílového nebyla ještì hotová.
Jak pøibývalo staveb ¾eleznice a pozdìji stavba pøehrady ve Vraném, zaèala plavba døeva po Sázavì a Vltavì upadat. Poslední parta plavcù ploula nìkdy v roce 1941. Po válce, po roce 1945, proplouli pøes Pøívoz ještì nìkolik pramenù horáci. Vìtšinou pøi vìtší vodì a prameny vìtšinou rozbili.
Tak skonèilo období nejvìtší slávy pøi pøepravì døeva na Sázavì!
Plavecké øemeslo bylo nároèné a plavci skládali pøísné zkoušky, ne¾ mohli samostatnì vyplout.
Nejmladší chasník, ne¾ vstoupil na pramen, musel odøíkat jako Otèenáš
• pod ®ampachem je falešný vír na tichém
• pod Terezií v Pinvicích jsou pøes øeku ,,prahy”
• za Èernou skalou èíhá Kukle a Vlk
• nemáš-li povoleny støihy(hou¾ve) u Kukle rozbiješ
• dostaneš-li se za Èernou na levou stranu – rozbiješ
• dostaneš-li se na pravou za Vlka, taky rozbiješ
• musíš proplavat vraty skalního hradla mezi Kuklí a Vlkem
• u køí¾e Na Babách nad Pikovicema nesmíš pøedákem do mrtvé vody
• dr¾ se pravého bøehu, povol støihy na levé stranì co nejvíce mù¾eš, aby ses dostal doprava, jinak se ti pøedák potopí a zùstaneš tam
Vysoký døevìný køí¾, jen holé, hrubì otesané døevo bez Krista, stojící na skalnatém ostrohu Na Babách, výstra¾nì doplòoval tento struèný ,,PLAVECKÝ ØÁD”.
®ivot plavcù a té¾ skalákù neopakovatelným zpùsobem zvìènil spisovatel Jan Morávek ve svých románech. Jan Morávek byl prozaik, dramatik, novináø, autor tzv. lidových románù. Jeho díla, pøevá¾nì situovaná do Posázaví, jsou nenároènou, ale ve své dobì velmi oblíbenou èetbou.
Jan Morávek se narodil v rodinì hostinského a øezníka v Kamenném Pøívozu roku 1888. Po absolvování mìš»anské školy studoval na vyšší prùmyslové škole v Praze. Proto¾e ho však více pøitahovala literatura a herectví, po smrti svého otce zbìhl k divadlu. Po první svìtové válce, v ní¾ také bojoval, se vrátil k herectví v Hašlerovì divadélku Lucerna.
V roce 1919 se Jan Morávek stal redaktorem týdeníku Obrana venkova a Kalendáøe republiky, postupnì pùsobil v nakladatelství Melantrich a redigoval Pra¾ský ilustrovaný zpravodaj.
Od roku 1941 se Jan Morávek vìnoval pouze spisovatelské èinnosti. Vydal na patnáct románù. Zemøel v Praze roku 1958, kde je také pochován. Na vlídném høbitùvku v rodném Kamenném Pøívozu má však symbolický hrob a v obci je té¾ zalo¾en Sad Jana Morávka.
Na tom høbitùvku je pochován i poslední plavec, stoletý Váòa, co¾ je jméno v Kamenném Pøívozu èasté. Nikdo u¾ ho zde ovšem nepamatuje, jeho hrob není však nikdy opuštìný, stále ho zdobí èerstvé kvìtiny.
Jak vidno, místní lidé jsou patrioty. I tak je mo¾no si vysvìtlit jejich hrdost na pøíslušnost té¾ k Posázavskému pacifiku.
Text a kolá¾e: Olga Janíèková
* * *
Zobrazit všechny èlánky autorky