Putování Novým Zélandem (10)
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
Pondìlí 18. ledna, 8:15 a.m.
První zastávkou projí¾ïky po Catlins Coast bude Waipapa Point (LP - 29.2.1831, zde došlo k nejhorší civilní námoøní katastrofì na NZ, ztroskotala zde loï SS Tararua a zahynulo celkem 131 osob, dnes zde stojí Lighthouse z r.1881, je to místo lvounù, tuleòù a moøských ptákù)dále navštívíme Curio Bay (LP - 170 mil. let zkamenìlý les), Porpoise Bay s Hektorovými delfíny, Canibal Bay a zakonèíme teèkou dnešního dne Nuget Point (LP - 170 m vysoký maják).
Tudy pojedeme The Catlins po pobøe¾í Pacifik Ocean
Waipapa Point s majákem hravì nacházíme a rovnì¾ i tamní zlaté plá¾e. Na plá¾i však le¾el pouze jediný lvoun, který se zde pøièinlivì válel a sypal si písek na hlavu, patrnì vìdìl proè?! Podle nastudovaných pokynù v LP se k nìmu takøka plazíme proti vìtru, abychom ho nepoplašili, pøípadnì nerozzuøili, ale tento chlapík nám nevìnoval ani jediný pohled! Nakonec se „rozbìhl“ k moøi, zøejmì za vynoøivší se kamarádkou a spolu s ní nám mizí do hlubin – dle známé písnì pana Nohavici! Na konci plá¾e jsou jen hejna rackù a alkouni, ale po tuèòácích se opìt slehla zem, pardon - zde moøská hladina... Pohledem na 20-30 m strmé a hladké skalnaté bøehy kolem uzavøených plá¾í soudíme, ¾e mo¾nost úniku troseèníkù ve vlnách bouøe a pøílivu byla opravdu malá…
Kpt. Chuck hledá na lí¾i lvouna... a¾ ho našel!
Další naší zastávkou, kam pøijí¾díme a¾ po mírném bloudìní, které zavinil èlovíèek bydlící v krabièce GPS, a který zmátl i Bojana, je lookout nad Purpose Bay. Avizovaného zde Hectorova delfína nenacházíme, proto¾e se zde dnes snad ani nenacházel – „kromnì nas tu nebylo èeho ¾iveho“!. Vyvstává ale také otázka, jestli bychom delfína na dálku vùbec poznali?! Náš encyklopedik Bojan se mezitím zúèastnil pøednášky a následné besedy, kterou vedl místní šedovlasý farmáø se skupinou návštìvníkù lookautu.
Po chvíli se vrátil plný informací a prozradil nám, co se dozvìdìl. Tak¾e: „Ve zdejší pøímoøské krajinì se daøí jak velkému skotu (krávy a býci), tak i domácímu bravu (ovce, kozy a vepøi), moc dobøe ale hlavnì, podstatnì lépe ne¾ ve vnitrozemí! Díky vlhkým vìtrùm vanoucím od moøe, zde toti¾ zmiòovaní tvorové mají celoroènì k disposici š»avnatou trávu. Tráva je navíc plná minerálù a takováto mu chutná (ne farmáøi, ale dobytku) nejvíce! Stejnì kvalitní krmi zvíøata nikde ve vnitrozemí nemají! Naše zvíøata jsou proto nejtlustší a my, u moøe, jsme nejbohatší farmáøi na NZ“! Zakonèil prý s plamenem v oku a se vztyèeným pravým ukazovákem old farmer-staøík statkáø – dnes informátor turistù.
Poznámka è.12
Na té trávì a její kvalitì urèitì nìco bude. Jsem zemìdìlský laik, ale pøesto mi pøipadá, ¾e ve vnitrozemí jsou pastviny spíše barvy slámy a nìkde vypadá odrostlejší tráva dokonce jako „sláma ve stoje“ - co¾ nám silnì pøipomínalo i loòské australské pastviny! A i kdy¾ ji ovce také pilnì okusovaly, co mají konec koncù celé dny dìlat, tak asi nebude tak kvalitní, jako tráva pøímoøská.
V Otago Daily Times jsme se opìt pøes Bojana na druhý den dozvìdìli, ¾e ovcí je na NZ cca 28 mil., krav 4 mil. Stavy poèetných stád jelenù, lam a koz, tam však uvedené nebyly. Kromì toho se Bojan dále doèetl a nám prozradil, ¾e NZ vyvá¾í roènì 17 mil. jehòat, 800 tisíc telat a ovèí vlnu na lanolin do Japonska. Vlna, údajnì, po vyextrahování lanolinu slou¾í jako palivo v tepelných elektrárnách?! Poèet vyvezených jelenù, lam a koz zde neuvádìli. Pro úplnost dodávám, ¾e NZ má necelé 4 miliony obyvatel…
Na Curio Bay byl naštìstí ještì odliv, a tak jsme vidìli zkamenìlé stromy jak podélnì, tak i v pøíèném øezu! Na místních billboardech je vše vylíèeno písmem i obrazem, tak¾e jsme plní i informací. Výlet do tìchto konèin opravdu stojí zato!
Stromy zde zkamenìlé jsou polo¾ené jak na délku, tak si kmeny mù¾eme prohlédnout i v øezu...
Bìhem další jízdy Bojan oznamuje ujetí 2500 kilometrù – my máme o 300 ménì, ale také skuteènost, ¾e má hlad. Zastavujeme proto na Chowders soup – „výbornou“ rybí polévku, inzerovanou na tabuli u silnice, za pouhých 9,50 NZ dollars!!! Nakonec chlapci zaplatili ka¾dý 18,50 dollars, a cítili se být podvedeni klamavou reklamou. A navíc i kvalita polévky byla prý velmi diskutabilní a snad i rybí chuti prosta... Já jsem neznámé jídlo neriskoval, a tak jsem se necítil podvodnou reklamou oklamán...
Na Canibal Bay to u¾ nebylo daleko. Opìt to byl krásný a lidmi opuštìný kousek pøírody, ale jen s jedním, ale velmi unaveným lachtanem. Le¾el bez pohnutí a patrnì pøedstíral smrt s otevøenýma oèima. Na ta moøská zvíøata a zá¾itky s nimi máme pech…. Nevím, má-li LP vùbec pravdu stran místních zvíøecích druhù a jejich poètu. Tak nevím, buï pøíliš chvátáme, nebo za zvíøaty musíme vlézt do moøe, pøípadnì budeme muset zainvestovat do vyhlídkové plavby na lodi?!
Další naší zastávkou jízdy kolem pobøe¾í je Nuget Point (LP-maják je 133 m vysoký a byl vztyèen v roce 1870, je zde hnízdištì sloních tuleòù a tøi druhy kormoránù). LP ale také hovoøí o nehostinném a vìtry ošlehaném výbì¾ku. Jediné, èeho jsem tam, snad?!, ze slíbeného vidìl byli kormoráni?! Ale musím øíci, ¾e je to krásný kout zemì a navíc, maják je stále funkèní!
Nuget Point
... unavený a na nás nereagující lachtan
Dnešní noclehování nemají naši kamarádi zajištìné a tak jsou ji¾ odpoledne mírnì nervózní… Co bude a¾ bude pozdìji? - øíkal Jirka?! Bylo právì 6,15 p.m. a tma bude co nevidìt, padne u¾ v 10 p.m.?! A tak kousek za Nuget Point zají¾díme do prvního kempu u cesty. Naštìstí je kemp volný, teda moc ne, ale kempíøka nakonec pøikývla. Ve chvatu vykládáme naši bato¾inu a naši dìdoušci mizí v prachu cesty….. i s našimi stanovými kolíky! Proto¾e jsme však u¾ mazáci, vyrábíme si kolíky z uschlých vìtví v kempu stojících stromù a keøù. Stan Jurek a spol., dr¾en tìmito vùbec nestrádá a stojí jako v¾dy krásnì! Po nároèném dni jsem usma¾il k veèeøi 6 vajec a uvaøil dvì prokazatelnì èínské polévky ze sáèku. Polévky jsou stejné jaké dostaneme koupit doma v ÈR, tak¾e jsem nemohl udìlat pøi vaøení chybu…. Dávám si sice po veèeøi kafe, ale i tak se mi pomalu zavírají oèi. Chuck po veèeøi „robi do pošty – bo dneska vylepuje znamky“ na pohledy a ani nevím, kdy vlezl do stanu, tak rychle jsem usnul…..
Pokraèování pøíštì…
Karel Jankù
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora