Putování Novým Zélandem (6)
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
Vracíme se pomalu údolím zpìt smìrem k horám a i k další, v LP avizované kráse, k jezeru Lake Matheson. K samotnému jezeru se jde z parkovištì chodníèkem v lese, který je plný pro nás nezvyklých a zajímavých stromù. Jezero je, jak jinak, opìt ledovcového pùvodu. V jeho tmavých vodách se mají za ranního slunce odrá¾et zasnì¾ené vrcholky místních Alp – Mt.Cook a Mt.Tasman. Sluníèko a èásteènì i hory byly u¾ za mraky a tak se nám, bohu¾el, v zrcadle jezera „nic moc“ nezrcadlilo… Škoda, tak snad pøíštì…, ale hory jsou krásné, a tak "vyrábím" aspoò pohlednici z dálky, kdy¾ se v podveèer vyjasnilo...
Místem našeho dnešního noclehu bude „nìjaký“ kemp ve Fox Glacier, stejnojmenné vesnièky jako nad ní tyèící se ledovec. Vpadli jsme hned do prvního kempu u cesty a po Bojanovì delším jednání s majitelkou jsme byli nakonec pøijati! Spíme uprostøed kempu na štìrkové ploše, pùvodnì asi parkovišti!? Jiná kempová „ten sites“ na trávníku jsou zabraná nebo zadaná?! – tak nám pravila majitelka! Po vysbírání vìtších kusù škváry pod stanem Jurek spol., dvojité kávì, fazolích s vejci natvrdo a s chlebem, vše v kuchyni kempu, sedíme unavenì pod novozélandskými hvìzdami. Sedíme na kusu betonu (asi zbytek lavièky) a Chuck kontroluje mobilem poèínání své rodiny v ÈR. Jest to jeho ka¾doveèerní a oblíbená èinnost, u které¾to „vypuká“ v¾dy nìkolik cigaret a „sem tam“ se na „svoje dìcka doma i rozèili“!….
Polehèující okolností pro jeho dnešní „pukání“ bylo mno¾ství místních pièurek. Pan doktor, pøi vìdomí si svého ¾ivotního poslání lékaøe, svým „pukáním“ toti¾to ode mne odhánìl pièurky, zde zvané „beach flies – drákula západního pobøe¾í“. Bránil jim tak v jejich oblíbené èinnosti – „šíøení infekcí bodáním do všech dostupných ¾ivých objektù“!
Já zatím poèítám v duchu 2x „do nekoneèna“, po vzoru mého oblíbeného hrdiny a dalšího z Chuckù - Chucka Norrise. O nìco pozdìji, oba spokojeni s dosa¾enými výsledky, jsme vlezli do stanu Jurek a spol. a hravì usnuli!
Pondìlí 11. ledna v 8,30 a.m.
Trasa dnešní cesty povede zpoèátku údolím øeky Whataroa River k dnešnímu bonbónku, k ledovcùm Franz Josef Glacier a k Fox Glacier, odtud k Lake Matheson. Následnì pojedeme smìrem k doporuèeným vodopádùm v údolí Thunder Creek. Dále pøes Haast River do stejnojmenného mìsteèka Haast a odtud do Makaroa. Kolem Lake Wanaka a Lake Hawea, dál na jih, po silnici SH8, a¾ k horskému støedisku Wanaka, místu našeho dnešního noclehování.
Ráno mi pøišla zmoklá SMS od plukovníka CZ Army v záloze, mého kamaráda Pavla K. V naší vlasti a v lednu jen prší a prší…snìhu stále není. Nicménì i zdejší ráno, doufejme, ¾e jen zatím, nevypadá vesele. V 8,30 a.m. pøijí¾dí „do bìla na¾havený“ Bojan. Jeho špatná nálada má opìt pùvod v jednání stran zkrácení zdejšího pobytu. Chuck toti¾ nevidí dùvod pro zdejší dva pobytové dny. “Nejeli jsme sem 20 000 kilometrù, abychom se dva dny váleli v nìjaké díøe“!!
Po delší oboustranné výmìnì názorù nakonec došlo k dohodì a Bojan opìt zaúkoloval Hermínku… – zlatá to holka… Ještì¾e tak, ale tyto komplikace nám byl èert dlu¾en. Snad i naši kamarádi u¾ vidí, jak se naše putování komplikuje tìmito „zabukovanými“ noclehy… asi tak k tomu problému ale u¾ naposledy!
Krátce po odjezdu z Fox Glacier, se stavujeme na ranní kafe v lososí farmì. Ryby, seøazené podle velikostí, zde plavou ve vymezených ohrádkách. Za 1 dolar si zde mù¾ete koupit pytlík s krmením pro ryby. Toho èinily pøedevším dìti japonských turistù, které pobíhaly po spojovacích mostech a radostnì sypaly rybièkám.... ale Chuck a Petr jsou skleslí. Ukázalo se toti¾, ¾e v celé lososí farmì platí striktní zákaz „kóøení“, jak „øikajó na Hané“ a bez „kóøení“ jim kafe nechutná. Dokonce „nemu¾ó kóøet“ ani na otevøené terase. To proto, ¾e místní lososi jsou ekologicky ¾ivení a z toho dùvodu musí, hanácky - „déchat èesté vzdoch“ – øíká zdejší billboard! Nám nekuøákùm to je ostravsky „jásne, ni“?! A tak z poklidné kávy, s pohledem na lososy nebylo pro tentokrát nic!
Dovoluji si upozornit nahodilého a zmateného ètenáøe na kvalitní zápis moravských náøeèí a slovenštiny…. Jeden se musí také nìkdy pochválit, kdo by to také za nìj kdy udìlal…
A jen tak mimochodem, jsme urèitì lepší ne¾ tzv. Ruda z Ostravy, který z Ostravy nepochází a „ostravštinu“ nám jen „mrvi a nièi“!, „bo on vyrustal v Karvine a to je cosik ineho“! Tak pravil znalec ostravského náøeèí a rodilý mluvèí, dìda Chuck (nesnáší výraz dìdoušek)! Já jím vyslovené výrazy a vìty peèlivì pøepisuji do deníku a on „znalec“, poté provádí kontrolu! Hanáètinu mi pøekontroloval kamarád Olin z Laš»an a ten „jo omi, proto¾e on na Hané verostl“! Na Slovensku jsem vyrùstal pro zmìnu zase já. Nicménì „vyrobit“ vìrohodný zápis náøeèí není vùbec jednoduché…
Netrvalo nám dlouho a dojí¾díme na parkovištì pøed ledovcem. Zde zaèíná stezka smìrem vzhùru, k prvnímu lookout nad ledovcovým údolím.
Poutaè na parkovišti pøed výstupem na Franz Josef Glacier
Avšak ještì na parkovišti navštívil našeho kolegu, lékaøe zvíøátek Jiøího, místní – jen pìšky chodící papoušek, ostravsky papuch, slovensky papagáj, ale místními zvaný kea?! Jdouce k nìmu si tento hlasitì stì¾oval na špatné trávení a pálení „¾áhy“- fotky mohu dolo¾it ale zvuk bohu¾el ne! Bodej» by špatnì netrávil, kdy¾ neustále „somroval“ a ka¾dému ¾ral z ruky jako „utr¾ený“! Ne¾ ale došlo k vyšetøení kamarádem dr.Bolítem, tak se na parkovištì nahrnuli vracející se turisté a kea zalezl pod zde parkující americký hammer. Pøes veškerou snahu turistù u¾ nevylezl a nedal se zlákat ani vybranými tuènými sousty. Dokonce u¾ ani nevy¾adoval vyšetøení trávícího traktu pøítomným dr.Jiøím...
Ordinace MVDr. Jirky na parkovišti...
Franz Josef Glacier ( LP- spolu s Fox Glacier tvoøí jádro Westland National Park) nás láká nejvíce. Na parkovišti u¾ je plno a následnì i dav, který se pohybuje po vyznaèené stezce k ledovci, je poèetný a i mnohocizojazyèný....
Na prvním lookoutu potkáváme dvì krajanky a jak jsme se záhy dozvìdìli, i z pomìrnì blízkého nám okolí, myslím tím v naší vlasti. Mladé dámy – starší dìvèata se u¾ od ledovce vracela. Obì byly z druhdy slavné cukrovarnické obce – Vrbátek u Prostìjova. Teï u¾ se u nich, jak nám øekly, cukr nevaøí, ale dìvèata jsou uvaøená dobøe a jen potvrzují obecnì známou a i „mnou uznávanou!“ teorii, ¾e na Moravì jsou holky nejkrásnìjší! Po odkojení a odchování dvou dìtí - ka¾dá z nich, byla vyslána svými vdìènými man¾ely na „zaslou¾ený mìsíèní výlet“! Podle plánù, s nimi¾ se nám, tato dìvèata svìøila, tušíme, ¾e obì byly vyslány i s nabitými kreditkami! Pokud jsem vše dobøe pochopil, tak jedna z nich, u¾ zde, na NZ, pracovala zkraje 90tých let, jako aupair. Po našemu „tu byla za operku“!
Mladá dáma viditelnì nemìla ¾ádné jazykové problémy a snad ani zábrany. Soudím tak z anglické spršky, kterou vypustila na mladíka, který do ní podle mì „nechcaèky“ strèil. Mladík tento se pøed vypuštìnou lavinou slov, vše na jeden nádech!, jen pøikrèil. Poté zbledl, na èele se mu vyrazil pot a se strachem otevøenými ústy a vyvalenýma oèima zmizel v davu! Já jsem ani vlastnì neporozumìl, co mu bylo dámou øeèeno… „ale raèi sem se ani neptal bo to muselo byt strašne“!
Po chvíli se s krajankami louèíme a k ledovci jdeme tentokrát my. Brzy se však od dìdouškù odpojuji a jdu sám k mléènì zbarvené øece, vytékající z ledovce. Chci se toti¾ podívat zblízka na kajakáøe, kteøí sjí¾dìli divokou ledovcovou øeku!
Kolem øeky šli pomalu kajakáøi v neoprenech a s lodìmi na ramenou. Záhy i zde nará¾ím na krajana. Starší mladík v neoprenu a s èerveným kajakem na rameni šel pomalu „vzhùru“ po bøehu. Zrovna kdy¾ jsem k nìmu pøicházel, tak se zastavil a otoèen k øece hlasitì pronesl: „Kecal jeden“!
„Dy» to tady stojí za h...., takový olej“! No jo, moc to neteèe a peøeje taky nejsou ¾ádné, øekl jsem já. Ani¾ se pozastavil nad tím, ¾e mluvím èesky, zopakoval:“Dyk to øíkám, prachy v pr.... a stojí to tu za h...., to ani nemá cenu tahat kajak dál“! Potom se, ještì na bøehu, pomalu vsoukal do kajaku a po šutrech se proskøípal do vody. Ji¾ plujíce se ke mnì otoèil, zavolal:“Hóój“! a pomalu se nechal unášet proudem.
Z rùzných letákù, LP a vyprávìní kamarádù však vím, ¾e se za divokou vodou na NZ opravdu jezdí a to z celého svìta… Ale tato voda však asi nebyla to pravé oøechové....
Vracím se na davem vyšlapanou dálnici a brzy docházím k vodnímu výtoku z ledovce. Je to vlastnì tunel, kterým se valí voda z vnitøku tajícího ledovce. Chvíli okukuji ledovec a potom se sna¾ím najít stezku, která by mnì dovedla a¾ na ledovec. Samotný, na ledovci vyšlapaný èerný okruh bylo vidìt u¾ z dálky. Nedošel jsem však ani k patì ledovce, kdy¾ mnì zastavil místní horský vùdce s tím, ¾e dál je volný vstup zakázaný! Je nutné platit 20 ND a pøitom celé koleèko je asi tak 100 metrový okruh, výškovì tak 20,30 metrù nad patu ledovce... Tak to se snad ani nevyplatí a svìdomí ani nedá....
Na zpáteèní cestì si fotografuji bilboard na nìm¾ je graficky znázornìn úbytek ledovce za posledních více ne¾ 100 let. Úbytek ledovcù je zde a¾ tragický a celosvìtový, ale dùvody oteplení nejsou jednoznaènì objasnìny... Øešitelù toho problému je mnoho a nedávno se se svou odbornou troškou do mlýna pøidal i náš pan Klaus… Nicménì, zatím to vypadá tak, ¾e se pøíští generace budou o ledovcích jen uèit podle dobových fotografií!
Fotky z ledovce a èeský kajakáø
Na tomto panelu je graficky znázornìný tragický úbytek ledovce, v èasovém rozmezí od roku 1865 do dnešních dnù. Co zbude po nás, tak to nevím…
Pokraèování pøíštì…
Karel Jankù
***
Zobrazit všechny èlánky autora