Putování Novým Zélandem (5)
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
Nedìle 10. ledna, 8:15 a.m.
Z Graymouth (LP - mìsto vzniklo v 60tých letech devatenáctého století a záhy se zde produkovala a¾ tuna zlata mìsíènì, tì¾ilo se na bøezích Hokitika River a jejich pøítokù a vznikl zde i velký pøístav) jedeme dále po SH6, do Pukekura (LP-výroba sterilního rašelinníku). Dále pøes Kumara, Hokitika Harihari (LP- bylo cílem prvního leteckého pøeletu z Austrálie, v roce1931 Mr.G.Menzyes), Whataroa (LP-hnízdištì volavky bílé, k nahlédnutí jen pro organizované návštìvy) a zlatokopecký památník Ross(LP- tì¾ba zde probíhala, na nejbohatších goldenfields – zlatých polích NZ, v letech 1860-1914, zde nalezený nejvìtší valoun mìl 2,81 kg/3,1 kg?! a byl vìnován anglickému králi Jiøímu V. ke korunovaci) a¾ do Fox Glacier – ledovec poblí¾ slavné Mt.Cook. Na tomto místì upozoròuji náhodného ètenáøe na nejdelší vìtu celého deníku!
Aè po dlouhém veèerním posezení, nìkteøí po souboji o spacák a nìkdo probodán s pièurkami, byla kompletní výprava dìdouškù, v 8:15 a.m. pøipravena k odjezdu. Jako takøka ka¾dodennì, musíme nejdøíve napojit ¾íznivé konì v mitsubishi. Obyèejnì to bylo za 20 dollars na hlavu ka¾dého dìdouška.
Posezení Bojana v kamenném køesle a fotka tulenì z paøezu
Celé etapì pøedchází problém zrušení pøíštích zabukovaných noclehù. Šlo o to, ¾e tamìjší majitel penzionu chtìl, aby Bojan rušené noclehy zaplatil… Vše nakonec øeší mobilem zavolaná Bojanova Hermínka, a¾ ze Sydney… Bojan má vrásky na èele, je nasratý a ke všemu je to náš jediný a nestøídající øidiè. Do této role se pasoval sám u¾ pøed našim pøíletem na Nový Zéland. Urèitì byl z nás, ostatních mo¾ných „øidièù“ nejšikovnìjší, navíc s letitou australskou praxí ale pøesto, únava je pøece jenom únava… navíc to bolavé koleno. Mám pocit, ¾e vzhledem k jeho rannímu rozèilení bude dnešek jedním z tìch „pomalejších“!
Podél naší cesty jsou vpravo kolem SH6 kilometry dlouhé a liduprázdné šedoèerné plá¾e, obyèejnì plné naplaveného døeva (LP-jsou vhodné ke klidným procházkám èi celorodinnému opékání buøtù u ohnì). Po 40ti kilometrech pøejí¾díme cca kilometr dlouhý most pøes øeèištì Hokitika a vzápìtí jsme ve stejnojmenném mìstì Hokitika, domácími zvaném Hoki. Mìsto je v souèasné dobì støediskem, v nìm¾ se zpracovává v okolí nalezený nefrit. Tento byl zdejšími Maory pova¾ován za kámen, hodící se jak k praktickému vyu¾ití - zbranì a nástroje tak k rituálním ozdobám. Dle LP jsou ceny výrobkù z nefrit zde sice vysoké, ale jejich výši, naštìstí pro kupující – tedy i nás!, odpovídá i jejich kvalita.
Foto Hokitika s Kájou, brusírna a prodejna nefritu
Ve mìstì navštìvujeme muzeum - prodejnu, brusírnu nefritù a malovnu øíèních oblázkù v jednom a pánové nakupují dárky.
Vyniká opìt Chuck, nebo» nakupuje ve velkém, „musim èehosik nakupit bo mam doma dvje cerky a vnuèku - jak nam pozdìjši pravil“, (co¾ mohu dolo¾it osobním svìdectvím pod pøísahou a i fotkou nakupujícího Chucka).
malované oblázky
Dìláme fotky mìsta a tentokrát u „kruháèe ve støedu mìsta“, pózuji i já. To proto, abych vyvrátil loòské podezøení kolektivu kamarádù z restaurace „Zahrada“. „Karel, pravil mi tenkrate kamarad Jiøik: Ty jsi nebyl v Austrálii, bo nejsi na ¾adne fotce“!! Opravdu, bez hmatatelného dùkazu se to potom opravdu tì¾ko dokazuje....tedy vysvìtlí se to ale je to „moc dráhe“!
Cestou se zastavujeme u jezera Lake Mahinapua - maorsky Roto Máhinapua. Jako mnoho jezer a øek na Novém Zélandu bylo i toto vyu¾íváno zlatokopy a dosídlenci k vniknutí do vnitrozemí. Vodní cesty byly, v 18 a 19. stol., jedinými spojnicemi pobøe¾í s vnitrozemím. Maoøi, sídlící pøedevším na pobøe¾í a kolem ústí øek, toti¾ cesty nebudovali, necítili jejich potøebu... I zde jsou památky na tyto pionýrské èasy vèetnì malého parníèku s jednoduchým parním strojem. Pøi pohledu na zrcadlící se jezero v klínu vysokých lesù máme opìt pocit tichého a povznášejícího krásna... Uklidnil se i po ránu rozèilený Bojan...
Jezero a památník s parníèkem
Tradièním „kochacím tempem“ jsme ujeli dalších 30 kilometrù a stojíme na rynku ve zlatokopeckém mìsteèku Ross. V souèasné dobì se zde tì¾í pouze v jednom zlatém dole, jeho¾ majitel stále ještì doufá v zázrak... Navenek to ale vypadá tak, ¾e Ross usnul ve stoje a jen u místního muzea potkáváme zamilovaný pár. Asisi pøišli narý¾ovat nìco zlata na prstýnky... Také Chuck s Petrem cviènì promývali muzejní „zlatonosný písek“ a nakonec i s dobrým výsledkem - oba mìli dokonale a „doèista vydrhnuté ruce“! Na závìr se fotografujeme stoje za billboardy s výøezem pro tváøe a kde jsme byli za taneènice – dokonce i já! Místní hospoda, do ní¾ jdeme na kafe, mimochodem je pro zájemce For Sale – na prodej, má jednu zajímavost. Existuje v ní mìnový strop, který Chuck doplòuje naší papírovou padesátikorunou, která u¾ brzy nebude platit. Toho však hospodský neví a tak padesátikorunu „nará¾í“ cvoèkem na strop vedle ostatních bankocetlí! Na závìr jsme se vyfotili u místní hospody a jedeme dál, smìrem k nejvìtším novozélandským ledovcùm.
Nabídka rý¾ování zlata. Dìdoušci usilovnì rý¾ují... výsledkem jsou jen umyté ruce
Poznámka è.8
Další pozoruhodností na NZ jsou reklamní bilboardy kolem silnic. Pøesnìji øeèeno nejsou zde ¾ádné, na rozdíl od naší vlasti! Kromì bì¾ných silnièních tabulí, pøíp.názvù ulic a smìrovek ke kempùm, kulturním památkám èi pøírodním krásám, ¾ádnou pravou reklamu nikde neuvidíte! Dokonce ani slavná Mattonka, u nás propagovaná jen málo odìnými a mo¾ná i èeskými sleènami, zde neprorazila! Nebo mo¾ná ještì nedorazila, èert ví?!
Kromì ji¾ uvedeného, zde na Novém Zélandu bohu¾el neuvidíte také ¾ádné pornoèasopisy! To je další z „obrovských nedostatkù“ zdejší spoleènosti, které jsme bìhem putování zjistili. Jak tady mohou vùbec ¾ít a vychovávat mláde¾!?! Puritánští ignoranti jedni! To by jste koukali, oè jsme na tom u nás doma lépe!!!
Pardon, teï si vzpomínám, ¾e tomu tak alespoò u bilboardù není! Zvláštì na Severním ostrovì byly u silnice vidìt velmi èasto bilboardy s nápisem „FOR SALE“!...ale pornoèasopisy ni!
Mìnový strop v Ross s naší ji¾ neplatnou 50ti korunou
Fotky zlatokopù a taneènic, Petr, Jirka a Chuck
Posouváme se po pobøe¾í projí¾díme, stále stejným „kochacím tempem“, mìsteèky Pokekura a Harihari. Po slabé hodince jízdy se dostáváme k øece Whataroa River. Za mostem pøes øeku nará¾íme na odboèku z SH6 opatøenou smìrovkou Whataroa Valley a velkým poutaèem s nápisem „welCome to glaCier Country“, vedoucí k prvnímu cíli dnešního dne. Kolem koryta øeky jsme po 5ti kilometrech klièkování na nezpevnìné cestì plné kalu¾í a dìr dojeli do osady Whataroa. Odtud nás smìrovky dovedly a¾ na parkovištì k místnímu „helioportu“.
Náš první a také poslední let vrtulníkem na NZ
Nebe je zata¾ené ale mraky jsou dnes vysoko a stejnì tak jsou i vysoké ceny za vrtulníkový výlet. Znalec místního jazyka, Bojan, dlouho, pøedlouho, probíral s místním šéfpilotem všechny mo¾né nabídky vrtulníkového výletu. Urèitì do jednání zamontoval kromì svého šarmu i své bolavé koleno a cenu za operaci, ale pøedevším argumentoval výškou dùchodù „pensioners“v ÈR s dovìtkem, a» se na nás podívá jak jsme hubení ( pøedevším Chuck a já)! Nevím jestli to poslední zabralo ale nakonec slavil úspìch a s místním šéfem se dohodli na následujícím!
Mù¾eme mít 20ti minutový let nad zdejšími ledovci, s výstupem do 3000 m, nad kaòonem místní River a místními vrcholy, s výhledem na Mt.Cook (3754 m) a Mt.Tasman (3497 m) „v dáli na obzoru“! To vše za pouhých 140 dollars na hlavu (jen pouhých 2520 Kè)! Vzhledem k cenám ostatních vyhlídkových letù, promìnlivosti poèasí a pøedevším mno¾ství pièurek v okolí pøistávací plochy, nešla taková nabídka odmítnout! Za pùl hodiny nasedáme do vrtulníku a odlétáme, èi spíše vzlétáme vzhùru.
Pilot byl mladý, ale startovací a pøistávací manévry nám, èekajícím na „letotrip“ pøedvedl nìkolikrát a velmi „zkušenì“! Pozdìji nám svoji zruènost ukázal i nad glaciers, kde to mìl zkrátka „zmaknute“. Pøesto však v jednu chvíli, a u¾ za letu, pustil knipl z rukou, otevøel bezhlasnì ústa a vyvalil oèi. To tehdy, kdy¾ se Chuck zaèal jednou rukou hrabat v batohu a hbitì tam, ve tmì, mìnil film ve fo»aku. Pilot, nejspíše majitel digitálního pøístroje, zcela urèitì ještì nikdy nic podobného nevidìl…
Uklidnil se a¾ kdy¾ jsme zaèali fotit. Pøece jenom vypadáme spíše jako dìdoušci a ne jako teroristi z al Kajdy. Výlet byl hodnotný a sluníèko nám obèas zasvítilo na místní, ale i na slíbené vzdálené vrcholy Mt.Cook a Mt.Tasman! S klidným svìdomím takový výlet ka¾dému doporuèím a to i v dra¾ší variantì, tøeba i s nabízeným výstupem na ledovec hory Mt.Cook. Kdy¾ tak teï v duchu zva¾uji vyèíslené ztráty tak...
Po pøistání dostáváme jako bonus DVD s pohledem na ledovce a s díky jedeme dál!
Za 10 minut jsme u místního ledovce
Pohled do údolí
Pro Bojana byl takový let úlevou. Jeho zranìné levé koleno bylo u¾ dávno odsouzené na vyjmutí znièeného menisku. Chodí velmi opatrnì a na nìjaký turistický výšlap nemá ani pomyšlení... Samozøejmì vyjma pravidelných turistických výšlapù do bottleshopu, kam pøítele, samozøejmì rádi, doprovázíme!
Po dnešní stíhací jízdì, kdy jsme pøedjeli všechny a nás nikdo – „zásadnì však nikoho nepodjí¾díme“!, jsme dorazili na pøekrásné šedivé plá¾e Gillespies Beach. Plá¾ byla, jako ostatnì všechny ostatní, pøeplnìná naplaveným døevem a ohlodanými paøezy na stranì jedné, ale z druhé strany byla zarámovaná záøivì bílými vrcholy Mt.Cook a Mt.Tasman. Procházka na plá¾i byla pøíjemným zakonèením dnešního dne. Aè byla plá¾ takøka liduprázdná – byli jsme zde jen my, tak se zde avizovaní tuleni (LP) nevyskytovali.... Máme na nì pech, nebo, ¾e by u¾ byli i na Novém Zélandu úzkým profilem?!
Pohled na Mr. Cook (vlevo) aspoò tento, kdy¾ nemáme v LP avizovaný zrcadlový odraz na jezerní hladinì
Pokraèování pøíštì…
Karel Jankù
***
Zobrazit všechny èlánky autora