Putování Novým Zélandem (2)
(zemí krásné pøírody, stálých vìtrù, vìtrolamù, drátìných plotù a vìstonických Venuší)
aneb Pou» dìdouškù Novým Zélandem
Je ètvrtek 7. ledna, 5:00 p.m. a naše výprava dìdouškù koneènì odjí¾dí z letištì v Christchurch. S Bojanem za volantem jsme se vydali na cestu – na sever Ji¾ního ostrova - SIs, do Kaikoura. Zde mají naši kamarádi pevnì zajištìné – jak øíkají „zabukované“ noclehy. My si na místì samém vyhledáme kemp…
Poznámka è.4
Bojanova parta je na Novém Zélandu u¾ tøetí den a v pøedchozích dnech navštívila oblasti kolem Christchurch. Nejvìtší dojem na nì udìlalo lázeòské mìsto Hanmer Springs, le¾ící severnì od Christchurch. I kdy¾ nám øíkali:“To musíte vidìt“!, bohu¾el se nám to nepodaøilo, ale popravdì øeèeno a¾ tak jsme se nesna¾ili...
Dnes tedy jedeme smìrem na sever, silnicí SH1, která více ménì kopíruje pobøe¾í. Vpravo byl obèas výhled na moøe s èernými plá¾emi dlouhými mnoho kilometrù a nikde ani ¾iváèka! A jak se pozdìji ukázalo tak to byl typický „pobøe¾ní“ pohled, který byl zhusta doplòován kupami naplaveného døeva. Vlevo pak naši jízdu provázela ¾eleznièní tra» vedoucí z Christchurch do pøístavního mìsta Picton. Jako všechny tratì na Novém Zélandu byla i tato úzkokolejná – ostatnì stejnì jako v Austrálii. Tra» zde prochází mno¾stvím tunelù a mnohdy je doslova vecpaná do úpatí pobøe¾ních kopcù. Kdy¾ se obèas pobøe¾ní kopce rozestoupily, tak byly vlevo ve vnitrozemí vidìt vysoké hory, které podle mapy mají kolem 2000 m. Na poutaèích u silnice jsme si pøeèetli, ¾e jsme i poblí¾ tamních ly¾aøských støedisek. Jediné vìtší mìsto, kterým jsme projí¾dìli, byl Cheviot (LP - hovoøí o centru pastevectví). Ostatní mìsteèka jsou typicky americká, tj. „jednoulicova“ – le¾í jen po obou stranách naší jízdy.
V podveèer dojí¾díme po SH1 do Kaikoura, pùvodnì velrybáøského mìsta ( LP udává 2172 obyvatel, nabízí Kaikoura Museum s maorskou historií, pozorování velryb, plavání s delfíny nebo mo¾nost cestování po ji¾ zmínìné trati vláèkem s hrdým názvem Pacific Express).
Je 8:00 p.m. místního èasu a pro nás je nezvykle stále ještì svìtlo?! ….. Aha, v¾dy» tady jsme pøece uprostøed léta nám pomalu dochází, tak¾e bychom nemuseli spìchat s noclehováním…
Nejdøíve jsme vylo¾ili, u zabukovaného motelu kamarády a potom jel Bojan s námi hledat kemp, kde bychom pøespali i my. Zkusili jsme to hned v prvním kempu na který jsme narazili. Byl sice od pohledu plný, ale „šikovný kluk“(já), se zcela mimoøádnì pochlapil, a po chvíli hledání jsem našel volné místeèko - mezi stanem snad japonských studentù a zahradním stolkem. Vlezli jsme se do mezírky s našim stanem - Jurek a spol. - na chlup!
Z prvního noclehování na Novém Zélandu si pamatuji jen hluk motorové pily a v „pracovních“ pøestávkách hlasité mlaskání. Mlaskal Chuck, který se mi sna¾il zabránit v chrápání, leè marnì! Tou motorovou pilou (chrápajícím) jsem toti¾ nebyl já, ale ve vedlejším stanu spící „japonský student“ – podle hesla „èím menší èlovìk, tím vìtší chrapot“!...
Camp v Kaikoura, byl prvním v øadì navštívených kempù na NZ
První noc na Novém Zélandu ( vedle chrápajícího japonského studenta).
Pátek 8.ledna, 8:30 a.m.
Podle plánu pojedeme ráno zkontrolovat na Kaikoura Peninsula místní tulenì a velryby a pøípadnì si s nimi zaplavat?! Dále cestou navštívíme Blenheim (LP-uvádí 2505 hod. sluneèního osvitu za kalendáøní rok, 30 000 obyvatel, mìsto samotné le¾í v tektonické oblasti na soutoku øek Taylor a Opawa!) a cílem dnešní etapy bude Nelson ( LP-zal.1830, udává jen! 2472 hod. sluneèního osvitu za rok, bohatou historii nebo» do místního portu pøiplouvaly lodì s prvními evropskými osadníky, pøipomíná i souboje s maorskými kmeny a dále doporuèuje galerie všech druhù - které jsme zdárnì minuli stejnì jako Queens Garden, Botanic Garden ale i Miyazu Garden).
V Nelson mají naši kamarádi opìt pevnì zabukované noclehy a my si nìco se¾eneme.
Sluníèko bylo u¾ vysoko na nebi, obloha byla jako vymetená, ale v recepci Campu Kaikoura ještì o pùl deváté nebyla ani noha. Balíme pomalu stan, nakládáme bagá¾ a pak postáváme pøed stále zavøenou recepcí kempu. Po hodinì èekání nakonec musíme odjet. Bojan a spol., tuleni a èas na nás tlaèí… Nemù¾eme u¾ déle èekat a tak má kempíø smùlu...
Cestou k tuleòùm Bojan ještì chvíli hledá místní raritu, starobylé nádra¾í, ale bohu¾el marnì. Potom u¾ jedeme za tuleni a mo¾ná i tuèòáky, tak slibuje LP.
Ráno v Peninsule mezi tuleni
Jediný Novozélanïan, který nás ráno uvítal i kdy¾ velmi kalným pohledem…
Na Kaikoura Peninsula, avizovaném kamenném výbì¾ku (LP), opravdu tulenì nacházíme, tuèòáky ale ne – já jsem je ¾ivé, myslím zde na Novém Zélandu nevidìl ani jednou! Na nejbli¾ší skalce se opaluje pìt tuleních kouskù. Vidím je po prve v ¾ivotì zblízka a tak si nejbli¾šího z nich fotografuji ze všech stran. Celé tulení dru¾stvo le¾í, sluní se a evidentnì nemají o nic zájem nato¾ to o pìt dìdouškù z Èeska... Trošku mi to pøipomíná loòskou Austrálii. Na Daintree River, tam v pravé poledne takhle le¾eli unavení „krokodýlové“, o nich¾ se tehdy Chuck hanlivì vyjádøil, ¾e jsou to „cvièene ochoèene kusy“. ®e by byli i tady..?!
Pokraèování pøíštì…
Karel Jankù
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora