Děti moje, dědeček se nám zbláznil

…povídala moje žena, když jsem ji vyslovil přání, že bych se v tomto roce chtěl zúčastnit expedice, po sedmi indonéských ostrovech.

Jak vůbec došlo na řeč o dovolené v letošním roce. Přihlásili jsme se na několik zájezdu s turisty. Ovšem hlavní výlet zůstal otevřený.
Vzpomínám na konec minulého roku.
Žena si neustále stěžuje na bolesti v zádech, tak jsem ji navrhl, ať jede do lázní. Nu a teď to přijde. Moje milovaná mi na oplátku řekla, že bych si v tutéž dobu mohl zajet na nějaký výlet. A bylo to hotovo. Nezbláznil jsem se, ale vybral si expedici.

Ihned jsem začal jednat s cestovkou a zaplatil zálohu, ať je to nevratné! Kul jsem železo, dokud bylo žhavé.

Dlouho se nic nedělo a já jsem skoro zapomněl, co mne čeká. První informace o zájezdu přišla asi tak dva měsíce před odjezdem. Dost mne znervózněla, jelikož mi bylo sděleno, že do Indonésie se každý účastník musí přepravit samostatně. CK zajistí pouze letenky a vedoucí si nás vyzvedne až na Bali. Také mi sdělili, že batožina (informace byla slovensky) nemá být velká atd.

Nabalil jsem si malý příruční kufřík a batoh a čekal na odjezd. Pak jsem si to rozmyslel a věci přebalil do většího kufru.

Dva dny před odjezdem přišlo upřesnění, že si nemáme brát kufry, ale batohy. Honem tedy za kamarádem, půjčit horolezecký batoh, potřetí přebalit a konečně odjet.

Protože jsem nevěděl kolik nás jede a kdo, oblékl jsem si triko s logem CK S.E.N. s tím, že se ke mě účastníci sami přihlásí.

Po všech těch starostech nastal den 09. 09. a já v 08:25 odjel z Kopřivnice směr Praha letiště.

Teď už jen krátce. Na letišti jsem na odlet čekal přes 7hod. Stalo se přesně to, co jsem očekával. Přihlásily se ke mě (měli mne za zaměstnance Cestovní kanceláře) tři ženy a jeden muž a byli jsme kompletní. Byli to dvě Dany, maminka a dcera, Marta, kamarádka starší Dany. Pak Radek, novomanžel mladší Dany. Se mnou nás bylo pět...

Pak ještě přišla zástupkyně CK a dala nám potřebné dokumenty. Vyzvednout letenky, projít prohlídkami a v 19:30 hod jsme startovali směr Frankfurt. Následoval přestup na singapurskou leteckou společnost. Odlet ve 22:20 hod. Do Singapuru jsme letěli12 hodin a 30 minut. Posunuli jsme hodinky o 6 hod. dopředu. Ze Singapuru jsme přestoupili do menšího letadla a v 18:20 hod. jsme odlétali do Denpasoru. A aby se nám to nezdálo málo tak opět přestup a malým letadlem z Denpasoru na Bali.

Ještě se vrátím k cestě. Singapurská letecká společnost, nemá chybu. Perfektní obsluha. Když se spalo, neušlo mi to - neustále chodila letuška s vodou. Jídla bylo hodně. Vzorně čisté letiště s mnoha službami zadarmo - jen s letenkou. Já jsem je nevyužil neboť nemluvím anglicky. Můj velký nedostatek!

Na letišti v Bali nás čekal mladý, usměvavý (ten úsměv mu vydržel celý zájezd) muž. Jmenoval se Jožka. Vyzvednout zavazadla. Důležité bylo, že nám všechna zavazadla doletěla. Naložit a rychle na hotel.

Na hotelu nás už očekávala druhá skupina účastníků ze Slovenska. CK Sen totiž koupila slovenská CK BuBu. Přijeli několik hodin před námi. Vítali nás v hotelovým bazénu.

Rychle se ubytovat a hupky do bazénu. Byl to krásný pocit.
Jelikož jsme byli na rovníku, tak den končil a začínal v 06 hod. Když jsme dorazili na hotel byla už tma. Večeře, představování se, jak jmény, také tím, jakou má kdo slivovici. Měl jsem sebou tři roky starou, takže jsem zabodoval.

Slováků bylo šest. Manželé Petr a Marie od Bratislavy, Eva a Juro z Košic a Eva a opět Jurko od Bratislavy.

Jelikož jsem zásadní abstinent, chvíli jsem poseděl, vyslechl informace na zítřek a šel spát. Ostatní se ještě nějakou dobu kamarádili.

Ještě jednu zásadní věc jsme tento večer provedli. Vyměnili jsme si peníze. Byla to hrůza. Za 300 euro jsme nafasovali 4miliony 800 tisíc Rupií. Až ke konci zájezdu jsem byl schopný s penězi nakládat. Největší potíže mi dělaly nuly. Oni je totiž mají vytištěny pěkně v řadě, bez mezer. Byl jsem poučen, že tamější obyvatelé se nedívají na čísla, ale na barvy bankovek. Kovové mají také, ale ty jsem nebral.

Měl jsem takovou malou „výhodu“. Jelikož jsem byl sám, musel jsem si připlatit za samostatný pokoj. Jak jsem předeslal, na některé věci to byla výhoda a někdy mi kamarád scházel. Nebudu-li hledět na peníze.

Ještě jedna zásadní věc se udála, která mne velmi ovlivnila. Museli jsme kvůli prezidentské návštěvě změnit program. Zítra jsme měli jet na Komodo, ale změna - letěli jsme malým letadlem (které nebylo hrazeno) na ostrov Lombok. Zaplatili jsme 30 euro a ušetřili spoustu času.

Šupky hupky do postýlky, ráno nás čeká přelet a dlouhý přejezd autobusem a sopka Rinjani.
Takže pokračování už bude o putování překrásnou zemí a velice příjemnými lidmi.

Další fotografie ZDE

František Blabla

***

Zobrazit všechny články autora