Konec roboty
Blí¾il se konec srpna v roce 1848 a øíšský snìm ve Vídni nepøestával jednat. Dùle¾itost jeho rokování potvrzovala pøítomnost tøí èlenù panovnického rodu, kteøí poprvé a naposled sledovali jednání zákonodárného sboru. Rakouský parlament se chystal k hlasování o zákonu o zrušení poddanství, o konci roboty.
Pøipravovaný zákon rušil poddanské povinnosti, které a¾ dosud sice upravovaly robotní patenty vydávané panovníkem, ale jednotlivé vrchnosti je zpravidla stanovily podle svých potøeb a zájmù. Pro poddané mìly nachystanou práci na ka¾dý mìsíc v roce.
Od slunka do slunka
Èlenové selských rodin - mu¾i a¾ do pìtapadesáti a ¾eny od sedmnácti do padesátil let - museli orat, vláèet, sekat trávu a obilí, plít len a mák, svá¾et úrodu do stodol, pìstovat zeleninu, ale i bílit plátno a vypomáhat pøi myslivosti i pøi rybolovu. Dìti poddaných ji¾ od tøinácti let pásly panský dobytek, štípaly døíví pro kuchyni a sbíraly lesní plody pro zámeckou domácnost. Roboty pøedstavovaly pøetì¾ké bøemeno. Sedláci pracovali na panském mnohdy po celý týden. Vyèerpávající práce "od slunka do slunka" brala èas i síly na obdìlávání vlastních polností. Robotníci si vylévali srdce v písni Selský Otèenáš: "Kdyby nebe vyschlo a pøestaly deštì, nevyschlo by proto naše pole ještì, trýznìných oráèù dost je pot skropuje, slze robotníkù dennì je svla¾uje." Jeden z mála osvícených a sociálnì cítících šlechticù poznamenal, ¾e kdy¾ "èeský sedlák všechnu namáhavou práci, kterou mu vrchnost ukládá, všechny kontribuce a útisky vojenské snese, mìl by být správnì zapoèítán do poètu svatých muèedníkù". Pod tlakem roboty a panské zvùle se mìnila povaha bodrého èeského sedláka. Tisíckrát oklamán nevìøil nikomu, chodil se zasmušilou a nauèenì pokornou tváøí. Nenávidìl ka¾dého, kdo nosil lepší šaty - pány i krále proklínal. "Èert svoje a sedlák svoje", øíkalo v té dobì èeské pøísloví a nìmeètí páni pøezdívali našim sedlákùm "arcišelma". Jejich ¾ivot se pozvolna promìòoval v jistý druh pøetváøky, která mìla obranný charakter. Jak poznamenal František Ladislav Èelakovský - "sedlák, bo¾í stvoøení, je šelma od narození". Zhoršování hmotných pomìrù, omezování osobní svobody a zvýšená tvrdost vrchnosti vedly v minulosti k selským povstáním. Minula se úèinkem, avšak zasáhla city i myšlení osvíceneckých pøíslušníkù šlechty, kteøí (stejnì jako císaø Josef II.) poznávali neúèinnost násilí a potøebu nahradit je vìtší mírou spravedlnosti, rovnosti a osvìty.
Na pøelomu 18. a 19. století se naše zemìdìlství zvolna zbavovalo neblahého dìdictví z dob nevolnictví, zrušeného v roce 1791. Vytváøely se pøedpoklady pro odstranìní poddanství a nenávidìné roboty. Ji¾ v josefinské dobì se objevovaly názory vyzdvihující prvoøadé postavení a význam zemìdìlství ve spoleènosti. Josef II. pokládal pùdu za základ obèanského blahobytu státu a selský stav pova¾oval za nejdùle¾itìjší slo¾ku obyvatelstva. Byl pøesvìdèen, ¾e sedlákovi je tøeba dát pùdu a osobní svobodu, aby rád a více pracoval, nebo» jenom bohatý lid tvoøí bohatý stát. Z tìchto zásad vycházely snahy osvícenského panovníka a jeho stoupencù, které ¾ádaly osvobodit sedláky od spoleèenského poní¾ení, promìnit neplodnou pùdu v úrodnou a spravedlivì rozdìlit bøemeno daní. Zvýrazòovaly právo sedlákù na hospodáøskou a sociální svobodu i na obèanskou rovnoprávnost. Po zrušení nevolnictví však nadále pøetrvávala tí¾ivá robota, vysoké naturální dávky a další povinnosti vùèi vrchnosti. Následky neutìšeného finanèního stavu zemì, vyèerpané dlouhými válkami na poèátku století, doléhaly pøedevším na zemìdìlce. Pøíslušníci selského stavu však nemìli zastoupení na zemských snìmech, ale ani jinde nenacházeli zastání a pochopení.
Kritika poddanského systému smìøovala do útoku proti robotì. Jako èervená nit prostupoval po¾adavek na její zrušení všemi tehdy mocnými informaèními prostøedky. Objevoval se v literatuøe, ve slovech kazatelù, na divadle i v odborné publicistice a byl spojován s otázkou hospodáøského pokroku. Ještì za vlády Josefa II. vítal konzervativní písmák, rychtáø Jan Vavák z Milèic na Kolínsku, císaøùv berní a urbariální patent. Podle jeho názoru odstraòoval nejvìtší selské zlo, "ono obloupení gruntù, ukradení zdraví a ¾ivobytí". Èeská osvícensky orientovaná inteligence vidìla v odstranìní poddanství a roboty cestu k plnému vlastnictví selské pùdy, k blahobytu a k obèanské rovnosti. Chápala a vehementnì obhajovala význam zemìdìlství v národì. V tomto smyslu pùsobily èlánky, které se objevovaly v zábavných èasopisech i v úøedních Pra¾ských novinách pøed bøeznem 1848. Vinily robotu, ¾e je pøíèinou existence zastaralého trojpolního systému na selských gruntech, a zdùrazòovaly potøebu, aby se hospodáø stal skuteèným pánem gruntu. Z hlediska národohospodáøského mìl mimoøádný význam èlánek Karla Havlíèka Borovského v Pra¾ských novinách. Zvýrazòoval význam selského stavu a vyzýval rolníky ke zvelebování svého hospodáøství. Leckde se objevily ve 20. a 30. letech nábìhy ke zlepšení poddanských pomìrù, ale vídeòské vládì chybìla dobrá vùle radikálnì øešit tyto problémy a pøes varování, jako byla místní selská povstání (napø. v letech 1845-1846 na slapském a opoèenském panství), nechávala vše pøi starém.
Vznik Národního výboru, jakéhosi parlamentu v Èechách zasa¾ených revolucí roku 1848, pøijal selský lid s radostí. Koneènì zde byl národní orgán, na který se mohli obyvatelé venkova obracet s dùvìrou, bez obav z nenávidìných vrchnostenských úøedníkù, se všemi svými bolestmi a pøáními. Národnímu výboru docházely poèetné petice venkovského lidu. Psali je lidoví písmáci ijednotliví poddaní a dávají nahlédnout do psychologie èeského i nìmeckého sedláka, chalupníka i obyèejného podruha z Èech. Stì¾ovali si na robotu a poddanské dávky a ¾ádali jejich okam¾ité zrušení. Po¾adavky sedlákù se záhy staly souèástí demokratického politického programu, který se zrodil na jaøe 1848. Jeden z èlánkù, pøednesený a schválený na památné schùzi ve Svatováclavských lázních 11. bøezna 1848 (jejich autorem byl mladý právník dr. František Augustin Brauner), rozhodnì ¾ádal "všeobecné vykoupení z roboty a jiných urbariálních povinností a vyzdvi¾ení poddanosti". K nìmu se pøipojovaly další po¾adavky, jako rovnost pozemkového majetku co do práv i bøemen, zrušení patrimoniálních (vrchnostenských) soudù, vytvoøení mìstských a venkovských obcí a doplnìní stavovského snìmu svobodnì volenými zástupci mìst a venkovských okresù. Spoleèenské a politické pomìry spolu s hospodáøskou situací se prùbìhem první poloviny roku 1848 natolik vyostøily, ¾e okolí císaøe Ferdinanda V. i vídeòské kabinety se zaèaly vá¾nì zabývat poddanskými pomìry.
Ke slovu se hlásí øíšský snìm
Celé léto jednal o postavení venkovského lidu øíšský snìm, který od konce èervence 1848 zasedal ve Vídni. Ztuha se rodil zákon o zrušení poddanství. Aktivnì vystupoval zejména nìmecký poslanec ze Slezska (z Úvalna u Krnova) Hans Kudlich, kterému je, trochu neprávem, pøipisován rozhodující podíl na formulování a pøijetí zákona o zrušení roboty. Jeho návrh však neobsahoval o nic více, ne¾ vyslovil ve svých po¾adavcích František Augustin Brauner, kterému nále¾í hlavní iniciativa pøi pøípravì zákona pøijatého 7. záøí 1848, kdy jej také podepsal císaø Ferdinand. Jím bylo zrušeno ve všech zemích západní èásti monarchie, které vyslaly své delegáty do Vídnì, poddanství spolu se všemi právy vrchnosti nad poddanými. Odstraòoval rozdíl mezi panskou a poddanskou pùdou (tj. dominikálem a rustikálem) a všechnu pùdu zbavoval bøemen. Rušil všechna dosavadní poddanská bøemena - naturální a penì¾ní dávky, ale i slu¾by, které plynuly z poddanství. "Za nìkterá z tìchto zrušených bøemen má uèinìna býti náhrada, za nìkterá nic", pravil zákon pøijatý 7. záøí 1848. V zásadì se jednotlivá bøemena podle nových zákonù dìlila do tøí skupin: I. závazky plynoucí z poddanosti, které byly vykoupeny bez náhrady; II. povinnosti a dávky ze selské pùdy, za nì¾ bývalé vrchnosti nepøíslušela plná náhrada, ale slušné odškodnìní; III. povinnosti a dávky, za které vrchnostem nále¾ela plná náhrada.
Dlouho ještì pøetrvávalo ekonomické spojení s vrchnostmi. Jejich úøedníci provádìli tzv. vyvazování z poddanských bøemen. V praxi zaplatili bývalí poddaní asi polovinu celé odhadnuté ceny bývalých bøemen. Urèená finanèní èástka jim byla zapsána do gruntovních (pozdìji pozemkových) knih a bývalým poddaným, nyní ji¾ svobodným a samostatným hospodáøùm, vázl na usedlostech hypoteèní dluh, který museli pravidelnì ka¾doroènì splácet po dalších dvacet let. Jednotlivé splátky u¾ neodvádìli bývalým vrchnostem, ale pøímo do státní pokladny. Zbylou èást bøemen mìly zaplatit jednotlivé zemì. Zøídily pro tuto slo¾itou operaci zemské vyvazovací fondy, vlastnì zemské úvìrní ústavy, které pøevzaly placení náhrad za zrušená bøemena bývalých poddaných. Tak zanikla staletá práva nìkdejších vrchností nad majetkem poddaných. I po roce 1848 zùstala v platnosti nìkterá ustanovení omezující sedlákova práva ke statku. Zvláštní pøedpisy upravovaly dìdickou posloupnost na selských statcích a nadále existovala naøízení, která smìøovala proti svobodnému dìlení statkù a proti jejich pøílišnému zadlu¾ování. Teprve zemské zákony z let 1868 (pro Moravu) a 1869 (v Èechách) stanovily, ¾e ka¾dý vlastník statku je oprávnìn se svým statkem svobodnì nakládat i bez úøedního povolení. Zároveò však musel na selských statcích vlastník osobnì hospodaøit a nikdo nesmìl mít víc ne¾ jedno hospodáøství. Teprve zákon z roku 1889 stanovil pro rolnické usedlosti pravidla pro rozdìlování dìdictví, která ji¾ neomezovala vlastníkovo právo svobodnì rozhodovat o svém statku a jeho èástech.
Zákonem o zrušení roboty se èeský zemìdìlec stal skuteèným vlastníkem pùdy a svého hospodáøství. Souèasnì zmizela jeho osobní závislost na vrchnosti, ale i pravomoc vrchnosti (napø. soudní) nad ním. Nìkdejší poddaný se stal svobodným obèanem, podøízeným moci státu stejnì jako jeho bývalý pán. Zrušení poddanství a roboty vedlo na venkovì k jevùm, které rozhodnì nepotvrzovaly idealizující pøedstavy o patriarchálnì demokratických pomìrech na èeské vesnici. Nìkteøí sedláci pochopili zaèínající svobodu jen jako zrušení dosavadních zákazù a chovali se ke svým ekonomicky slabším spoluobèanùm - domkáøùm a chalupníkùm - zpùsobem, který pøimìl Karla Havlíèka Borovského k výroku, ¾e sedlák se stal tím nejsurovìjším, ¾e "rolníci, kterým se nyní skrze konstituci nejvìtší ulevení stalo, ani drobet outrpnosti nemají s domkáøi a podruhy". Hlavním èlánkem zemìdìlského hospodaøení zùstal i po roce 1848/49 šlechtický velkostatek, od nìho¾ se rozvíjel pokrok v èeském zemìdìlství. Šlechta si ještì dlouho udr¾ovala významné ekonomické i spoleèenské postavení v jednotlivých zemích rakouského (rakousko-uherského) mocnáøství. Bìhem vyvazování z poddanství, které probíhalo asi do roku 1886, získali velkostatkáøi v Èechách obrovský kapitál 56,9 miliónu zlatých. Bývalí feudální vlastníci tak získali finanèní prostøedky, které jim umo¾nily urychlené dokonèení pøechodu ke kapitalistické formì výroby a k zakládání podnikù potravináøského prùmyslu spolu s kapitálovým pronikáním do hutnictví, ¾elezáøství a výstavby ¾eleznic.
Situaci zadlu¾ených rolníkù ulehèila zemìdìlská konjunktura 50. a 60. let 19. století, kdy prudce stouply ceny zemìdìlských výrobkù. Souèasnì se zaèal mìnit charakter zemìdìlství. Uplatòoval se modernìjší støídavý systém, v nìm¾ úhor pøestal hrát úlohu hlavního obnovitele úrodnosti pùdy, a v zemìdìlském hospodáøství se zaèalo uplatòovat hnojení, kultivace pùdy a pìstování nových kulturních rostlin (napø. cukrovky). V agrárním hospodáøství zaèaly hrát rozhodující úlohu okopaniny a obiloviny, zejména pšenice, která tehdy nejvíce vynášela. Zrušení roboty a poddanství tak pøineslo nebývalý ekonomický rozmach. Èeské zemìdìlství patøilo k ekonomickému výkvìtu RakouskoUherska. Spolu s ním vzrostla i autorita selského stavu, jeho¾ pøíslušníci vystupovali v širším povìdomí jako sobìstaèní pokrokoví hospodáøi.
Pøeèetli jsme za vás - Zdroj Právo, Antonín Kubaèák
Zprostøedkoval: Lubomír Pásek
