I kdy¾ se cítím ještì jednou nohou v Ostravì, pøece jenom sudburská realita pøekrývá zá¾itky z Moravy, které byly sice nároèné (péèe o rodièe a starost o domácnost), ale poøád rozhlašuji své motto, ¾e "Kdo ¾ije v trní, ten nezakrní." Pozoruhodným dojmem byl ostravský motorismus; tedy motorismus se mi jeví agresivnìjší ne¾ jsem zvyklý odtud. Nové opatøení o absolutní pøednosti chodcù na pøechodech vytvoøilo sice napohled bezpeènìjší situaci pro chodce v mìstském provozu, ale kdy¾ se chodci chovají jako krávy a lezou na pøechody jako dobytek a nedají vozidlùm pøíle¾itost projet, tak toto opatøení zdá se mi , vytvoøí vìtší napìtí mezi neohleduplnými motoristy a stejnì neohleduplnými chodci. Popravdì ¾ádné zákonné opatøení nemù¾e nehradit nedostatek selského rozumu, ¾e ano. Rád nahlí¾ím do dvorkù krásnì opravených ostravských domù, to jen proto, abych se pøesvìdèil, ¾e to nejsou jenom hezky opravené fasády, ale i vnitøní prostory mìstských blokù. A tam jsem si všimnul, ¾e ka¾dý dvoreèek je zaplnìný parkujícími auty a napadlo mì, kde dnes dìti hrají zahánìnou a s míèem, jak jsme si hrávali v dobách ménì motorizovaných my.
Kde si dneska dìti hrají? Ani jsem neslyšel køik dìtí pøi míèových a jiných hrách?
Auta zaparkované na chodnících v kdejakém místeèku, kde by mohla rùst tráva a být hezká lavièka, na to u¾ mì omrzelo poukazovat. Pochopitelnì ve vnitøní Ostravì, která byla zbudována pro lidi a ne pro auta, je podle mého dost perný úkol pojí¾dìt, ale situace s parkováním mi pøipadala patetická. Jako spolucestující jsem se úèastnil té novodobé a truchlivé èinnosti hledáni parkováni; jedné své známé, která krou¾ila v prostoru kolem kostela, jsem se zeptal, jak si zapamatuje, kde zaparkovala, a ona se jen usmála, ¾e to je dobrý trénink pro pamì». Aspoò nìco dobrého.
Jako návštìvník z mìsta, kde veøejná doprava neexistuje a vzdálenosti jsou veliké, jsem si lebedil v prostøedcích veøejné dopravy, které prohlašuji jezdí poloprázdné a pøesnì na èas. Za celý mìsíc jsem rodinnou škodovku nevytáhnul z gará¾e a nalezl jsem v tomto antimotorismu nemalé potìšení; poslouchal jsem v autobuse tlachání svých spolucestujících, pozoroval jsem nádherné èeské ¾eny a koukal jsem ven vyleštìnými okny. Automatické hlášení pøíští stanice zabránilo, abych jedinkrát zbloudil anebo pøejel. Ale jako se vším, co èlovìk má, toho si nevá¾í - tak jako Ostraváci si vùbec nepova¾ují komfort veøejné dopravy.
Jo a všimnul jsem si, ¾e cestující v autobusech neètou; byl jsem jediný, kdo otevøel knihu, i kdy¾ jsem více koukal, ne¾ èetl. ®e by se ménì èetlo na severní Moravì?
agresivnìjší ne¾ jsem zvyklý odtud. Nové opatøení o absolutní pøednosti chodcù na pøechodech vytvoøilo sice napohled bezpeènìjší situaci pro chodce v mìstském provozu, ale kdy¾ se chodci chovají jako krávy a lezou na pøechody jako dobytek a nedají vozidlùm pøíle¾itost projet, tak toto opatøení zdá se mi , vytvoøí vìtší napìtí mezi neohleduplnými motoristy a stejnì neohleduplnými chodci. Popravdì ¾ádné zákonné opatøení nemù¾e nehradit nedostatek selského rozumu, ¾e ano. Rád nahlí¾ím do dvorkù krásnì opravených ostravských domù, to jen proto, abych se pøesvìdèil, ¾e to nejsou jenom hezky opravené fasády, ale i vnitøní prostory mìstských blokù. A tam jsem si všimnul, ¾e ka¾dý dvoreèek je zaplnìný parkujícími auty a napadlo mì, kde dnes dìti hrají zahánìnou a s míèem, jak jsme si hrávali v dobách ménì motorizovaných my.