Po po¾áru nový ¾ivot
Ka¾doroèní po¾áry buše jsou v Austrálii nerozdílnou souèástí pøírodního cyklu. Po deštivé zimì se krajina zazelená, na loukách a polích vyroste bujná tráva. Avšak netrvá dlouho, vlastnì pár horkých dnù, kdy se teplota ve vnitrozemí vyšplhá nad 45 stupòù celsia, aby se svì¾í zeleò promìnila ve vyprahlou hnìï.
Pøes všechna úsilí po¾árníkù a stovek dobrovolníkù si ka¾doroèní po¾áry buše vy¾ádají obìti na lidských ¾ivotech a na obydlích. Jen letos bylo po¾áry, které zuøí na Tasmánii, ve Victorii, Novém Ji¾ním Walesu a Ji¾ní Austrálii znièeno na stovky domù a farem. O tisících mrtvých ovcí, dobytka a australských zvíøátek nemluvì.
Nièivé po¾áry se nepøedstavitelnou rychlostí a hukotem pøipomínajícím motory jumba jetu ¾enou krajinou a témìø nic je nedoká¾e zastavit. Opravdu hrùzná podívaná, která poznamená ka¾dého, kdo po¾ár za¾il a pøe¾il, do konce ¾ivota.
Zatímco hlavnì lidé ¾ijící na venkovì se po¾árù buše obávají, po¾áry uvítá pøíroda a buš jako takový. ®ár ohnì toti¾ uvolòuje semena stromù a rostlin a tímto zpùsobem dochází k obrodì buše.
Netrvá dlouho a zdevastovaná buš se opìt zazelená a z pokoøení ohnìm se vzpamatuje jak je ostatnì vidìt na tìchto fotografiích. Mnohem déle to trvá tìm neš»astným lidem, které oheò pøipravil o všechno a kteøí musí své ¾ivoty znovu vybudovat.
Po po¾árech se poka¾dé uká¾e ten pravý, tolik typický australský duch, kdy se komunita semkne v jedno a nezištnì pomáhá posti¾eným...
Text Ivan Kolaøík
Foto Eva Janèík