Putování Austrálií (7)

Sobota 7. listopadu

Jedeme do Jim Jim Falls, dále do Pine Creek, Edith Falls

Jim Jim Falls byly bez vody, ani kapka tam neukápla. Zato nám kapal pot z čela, když jsme uvízli v hlubokém písku přístupové cesty. Zachránil nás ranger z terénního BUSu který nás dojel. Utáhl matky na náboji předních kol, poplácal Nissan Patroll po zadku, ten radostně zafuněl, zahrabal a písky hravě projel! Na zpáteční cestě už jedeme bez problémů a Chuck po cestě vyrábí „dramatické fotky“ „do albuma“, jak pravil! Netušil jsem jaký je dobrý lovec zdařilých snímků, to jsem postřehl až doma! Na tomto místě se musím pochlubit i já a to pěknými fotkami z jezera pod „vodopády“! Podotýkám, že se tyto (za odměnu) dostaly i do Chuckova „albuma“!

Jim Jim Falls - moje nejlepší australské foto 

Pine Creek je jedno z mnoha hornických měst, kterými jsme během našeho putování projeli. Tentokrát to byly jen stroje a billboardy pod stříškou a dvěma krásnými blahovičníky, které vidím po prve v životě na vlastní oči.

Pine Creek - moje první, ale i poslední blahovičníky v Austrálii

.... památka na těžbu cínu v Pine Creek

Na další cestě jsem se proslavil já. V roli navigátora jsem špatně přečetl vzdálenost na mapě, jak jinak „bo na to mam talent“, a do Douglas Hot Springs jsme už nikdy nedojeli! Tak snad příště, ale začíná toho „příště“ nějak přibývat! Vracíme se po 12ti kilometrech k rozcestníku a Chuck volí nový cíl dnešní cesty – Edith Falls.

... pan doktor je přepracovaný v camp Edit Falls

Ke kempu v městečku stejného jména, který je v blízkosti odbočky k samotným Edith Falls jedeme 25 km po krásně červené, prašné, ale pevné roletové cestě. Dojíždíme až k večeru k plnému ale málo osvětlenému kempu. Kancelář kempu je už zavřená, samoobslužně platit nelze a tak se zabydlujeme sami…

Edith Falls

Dnes jsem málem porazil Chucka v soutěži „Kdo uvidí prvního hada“, kterou zatím vedl Chuck. Jak k tomu došlo? Po návratu od Jim Jim Falls jsme jako vždy rozdělávali oheň v kempu, v místním železném ohništi. Abych přípravu večeře urychlil, začal jsem bez baterky rychle sbírat v okolí potřebné klestí. No a tak se stalo, že jsem při sbírání místo větve, chytil do ruky (ale pevně) hada! Lotova žena byla proti mně gumová hadice - jakého stupně tuhosti jsem v mžiku dosáhl! Před očima mi naráz proběhly názvy všech australských jedovatých hadů a v uchu se ozvala Chuckova jedovatá poznámka „to je fajn, že je umiš nazpaměť, ale jak Tě hryzne, tak Ti to stejně k ničemu nebude“ (původně pravil bude hovno platne“!, - ale deník mohou číst i děti, takže…)!!! Výrazně jsem se zpotil a krev mi strachem přestala proudit v žilách… Vzápětí jsem však změkl, protože jsem si uvědomil, že v ruce držím plastovou hadici postřikovače trávy…

PS…sice jsem po právu v naší soutěži nezvítězil, ale pánové mi nepřiznali ani pomocné kladné body za množství strachu, který jsem v tom okamžiku prožil! Jen fousy mi zešedly ještě víc…

Tématem kterého se musím později v deníku dotknout, je naše angličtina ve vztahu k učení se jazykům v naší rodné zemi…, ale to až nakonec.

Neděle 8. listopadu

Ráno se koupeme pod Edith Falls a jedeme do Nitmiluk ke Katherine River a odtud do Mataranky, za velkými netopýry, které nám sliboval pan Folw

Po doslova propocené a horké noci nás v 8:00 a.m. „skasíroval za 26 AD“ místní ranger. Platíme s radostí a bez odporu a on nám, „turists from Russian“, na oplátku doporučil místní vodopády. Tyto letos sice skoro nepadají, ale pod nimi je krásné jezero ke koupání. „Asi tam nejsou crocodills“, dodává neurčitě po zaplacení kempovného! Po snídani vyrážíme k Edith Falls. Tabule upozorňující na crocodills jsou kolem vody jako všude jinde, ale jezero je už plné tučných a růžových těl halekajících německých turistů! A tak neváháme ani my! Mohu s klidem říci i napsat, že to bylo naše nejkrásnější přírodní koupání v Austrálii. Z radosti nad tou krásou začaly „pracovat“ i naše mobily a zvláště ten můj se brzy zahltil SMSkami z rodné CITI Bank. Banka mne upozorňuje, že z mé kreditky jsou prováděny „nestandardní platby“! Každá SMS pak obsahuje výzvu, abych se ihned spojil s rodnou bankou! To se lehko řekne, ale těžko udělá. Navíc jsem před odjezdem banku navštívil a svoji „bankéřku“ informoval o tom kam pojedu a jaké platby tam budu provádět – jak je vidět nestačilo to! Jo, jo, teď by to chtělo rodilého mluvčího…

Katherin River s německými vodáky

Osvěženi jedeme přes Nitmiluk ke Katherine River, kde IS a LP slibují výlet lodí do kouzelného kaňonu řeky. K přístavišti přijíždíme za neskutečného vedra. Je nám horko a tělesná teplota se ještě zvyšuje při pohledu na cenu lodního lístku i půjčovného kanoí. Pustá komerce s množstvím lidí kolem! Zavrhujeme tedy loď i kajaky „za pouhých 60 AD“, na které čeká skupina německých turistů. Zavrhujeme ale i koupání v řece plné „crocodills“ - jak říkají tabule kolem řeky. Nakonec Chuck a já volíme levnější variantu - místní „lookout“, který je vysoko nad námi, na hraně kaňonu. Milda se rozhodl pro koupání v „zasíťovaném“ kousku řeky.

Na začátku výstupu potkáváme sestupujícího pána, který se nás pokusil odradit slovy: „It´s very hard climb“! Ale my, zoceleni pravidelnými poledními výstupy ve slunci žáru, lezeme neochvějně nahoru. Po hodině výstupu jsme nahoře a zjišťujeme, že slibovaný výhled do celého kaňonu se nekoná a nikdy se ani konat nemohl! Větší část kaňonu je totiž za rohem… Díváme se jen dolů na řeku, kde jsou vidět němečtí turisté, kteří se naládovaní do plastikových singl a debl kanoí s kajakářskými pádly v rukou, učí jezdit rovně na řece… Nevím jak se na to dívají místní „crocodills“?! Jsou právě 3 p.m. a tak jsou buď na pozdním obědě nebo už po obědě a odpočívají, leda, že by ne… Po návratu odjíždíme do Katherine, kde obstaráme nákup a jako vždy těžko hledáme společnou řeč stran vybíraného sortimentu. Nakonec to spravilo, jako většinou, grilované kuře, které je stejně dobré jako v rodném svinovském Tescu!

Slíbené jezírko na koupání s "křišťálově" čistou vodou v Mataranka

Po 107 km dojíždíme do Mataranky. Zde chceme vidět obří netopýry a křišťálové jezírko, které sliboval pan Folw. Palmový háj jsme našli záhy, jezírko také, ale netopýři k vidění nebyli. Netopýr jak netopýr, ale tady bylo slibováno rozpětí křídel skoro 2 metry - a nic! Takže už po několikráte píšu – nesplněno, tak snad až příště!… Zato koupání v křišťálovém jezírku nemělo chybu, tam jsme strávili přes hodinu a já si tak píšu - splněno!!!

Kemp v Matarance byl jednoduchý, ale dobrý! Zrovna tak „dobrý“ byl i náš příjezd ke kanceláři kempu. Milda, jako tradičně, zachytil svým níže položeným hrudníkem o klakson volantu a auto ze všech sil zařvalo! Tím Míra násilně přerušil siestu majitelky kempu ležící a slunící se na lehátku - besedovala se svým přítelem jenž ji i hladil po ruce! Nakonec náš příjezd přežila ve zdraví a bylo potěšující, že míra jejího nemilého překvapení a rozladění (až nasrání) se neprojevila na ceně poplatků za kempování. I pro nás platil vyvěšený ceník!

Těžké ráno pana doktora v kempu Mataranka

Později večer se Milda s Chuckem přidali k diskusi u mezinárodního stolu - Ital, Němec, Kanaďanka a Australanka - a za pomoci Australanky chtěli „konečně“ objevit na nebi Jižní kříž. Když se Míra Australanky zeptal: „kde vlastně Jižní kříž je“?, odvětila tato mladá dívčina bez rozmyšlení: „No, přece na naší vlajce! A bylo to! Hanáci říkají: “A belo vemalovany“!… Mladá dáma otázku pochopila až po chvíli a údajně se rděla i potmě… Z noclehování v tomto kempu existuje sada fotografií Chucka – spí na střeše našeho Nissanu. Dále je k dispozici sada fotek jeho vypraného a po keřích rozvěšeného prádla včetně ponožek na nárazníku. V noci bylo chladno a poprvé se nám dobře spalo.

Karel Janků

Související články:

Putování Austrálií - 1

Putování Austrálií - 2

Putování Austrálií - 3

Putování Austrálií - 4

Putování Austrálií - 5

Putování Austrálií - 6