Putování Austrálií (4)

Sobota 31. října
Jedeme z Kuranda přes Cairnes a do Port Douglas

Ráno bylo výrazně smutné. Chcuk sedí pod stromem, „kuři – tež mluvi, že puka“, a oznamuje nám, že by nejraději prospal celý den. Nakonec se ale probere a vyleze z něj inovace naší další cesty – bylo vidět, že „přemyšlal a ni spal“! Navrhuje zajet do Cairnes na Europ car a prodloužit si pronájem auta o další dva dny - do 4. listopadu, do 10:00 a.m. a hned v 11:30 a.m. pak odletět z Cairnes do Darwinu. Souhlasíme, protože návrh vypadá zajímavě a rozumně.

Ochrana ovocných plantáží před papoušky correla... asi tak bychom mohli chránit moravské vinohrady před špačky 

V 8:30 a.m. pomalu vyjíždíme z kempu. Milda mi od rána říká Kájo a to znamená, že mu lezu už nějakou dobu krkem... Máme toho cestování už všichni dost. Já jsem „jen mírně“ nesnášenlivý, hádám se s Mildou, a Chuck nám začal „kuřit“ v autě! Problémy začínají už našim noclehováním. Já stavím každou noc stan a v něm spím buď s Chuckem nebo sám. Milda pospává někde na stole v kempu… - jednak se mu nechce stavět stan, ale hlavně proto, že potřebuje tvrdou a rovnou podložku pod svá bolavá záda. To by ještě šlo. Co je však horší, to je noční dusno a horko. Obyčejně usínám až tak kolem druhé ráno a pánové rovněž. Chuck k tomu ještě přidává budíček ve 4... potom „zakuři a de zasek“ pospat. Výsledek je pak jasný, všichni jsme nedospalí, unavení a někteří i podráždění…

vzpomínka na II. WW v Kuranda

Po ránu vyrážíme z Kuranda k blízkým vodopádům zvaným „Baron Falls“. Původní záměr jet k vodopádům historickou železnicí vzal za své ze dvou důvodů; První a i hlavní byl ten, že se zde nejednalo o slibovanou „historickou“ železnici, druhým důvodem byla cena - 40 AD tj. skoro 15 piv v bottlshopu, a to se nám zdálo moc! Je 10:00 a.m. a je nám už řádné horko, dokonce i Chuck odkládá svůj letitý, ale stále milovaný svetr. Nejdříve bez komplikací dojíždíme k parkovišti u vodopádů, pak po visutém chodníku nad železnicí jdeme na místní lookout, odkud je perfektní výhled na Baron Falls. Voda běží asi po 200 metrových schodech tak 100 m dolů (Lonely planet) – krása! Ale už teď, na konci australského jara, teče nebo padá zoufale málo vody! Vzpomínám si na internetovou fotku, to bylo tenkrát vody!

Po prohlídce Baron Falls jedeme do Kuranda a obědváme v místní provozovně Takeaway. Během obědu si k nám přisedl místní aboriginec. Byl milý a vypadal, že je lehce pod vlivem. Posvačil za vlastní, chvíli nás poslouchal a potom ukázal na Míru a několikrát řekl: “Bulgaria Sofia“ ! – byl to zkrátka vzdělanec – a navíc lingvista! Naše kecy (Milda a Chuck) o středu Evropy nebral vůbec v potaz.

...you are from Bylgaria Sofie, pravil Mildovi domorodý linquista

V Cairnes si prodlužujeme pronájem našeho auta až do 4. listopadu do 10:00 a.m. hodin a v 11:30 a.m. téhož dne poletíme do Darwin. Podle avizované předpovědi počasí nás tam čekají teploty kolem 35 ve stínu! Ale co bude na slunci? Co v noci?! Zatím to byla brnkačka, ale v Darwin se podíváme pravdě do očí a pohled to bude dlouhý a bude trvat až do 18.listopadu. K tomu teplu přidáme ještě 5500 km autem až do Adelaide! Z letiště jedeme do přístavu a Chuck má městskou řidičskou premiéru. Dopadla nad očekávání dobře! Stal se tak použitelným řidičem pro jízdu autem v Austrálii i ve městech! Na získání kvalifikace teď už čekám jenom já…

Dnes nám už zbývá jen dojet do Port Doughlas a zakempovat. Musím říci, že už začínáme mít praxi i ve vyhledávání kempů. Zpočátku nás mátlo i označení kempů jako třeba Caravan Park. Postupně jsme však zjistili, že i takto označené zařízení mnohdy poskytuje služby „kepmířům“ jako jsme my. Kemp v Port Douglas se nachází u vjezdu do města. Je velký a řekl bych i nový a s bazénem. Po příjezdu si stavíme na určeném místě naše obydlí, Tentokrát staví i Milda. Vaříme, jíme a po „typicke večeři“ (čínská polévka ze sáčku, vaječná smaženice, chleba a kafe) vyrážíme do města.

Typický americký venkov - „jedna ulica a nizke baraky“ říká nám znalec Ameriky Chuck. Ale místní provozovna internetu, subway, poskytuje výjimečně dobré a laciné služby. Po návratu do kempu zjišťujeme, že noční „dýza“ za plotem kempu má stejný průběh jako u nás… Na začátek hraje nějaká kapela a konec koncertu přechází do „dorážkové pařby“ spojené s mládežnickým vytím – zpěvem (?!) nakonec. Jsou 2:00 a.m. a já „nespavec“ si opět přijdu na své!

PS…internet je vůbec bezvadný způsob komunikace – pro nás hlavně s domovem. I když zrovna já mám problémy se svou doménou…Bože co to je?!

Neděle 1. listopadu
Jedeme do Moosmann, Daintree River, Mont Mooley

V šest ráno Chuck vstává a já více než mrtvý s ním. Je krásné a teplé ráno. Vyjíždíme na další cestu. Nejdříve do subway na internet a potom na místní a doporučovaný (LP) lookout. Jeho okolí ale pomalu zarůstá a výhled nestojí za mnoho. Na zpáteční cestě se zastavujeme na předměstském tržišti. Prodávají zde Vietnamci?! a jiní asiati, aboriginci i bílí trhovci.

Chuckovy nákupy v Port Douglas

Opály, ukázky místní kultury a ovoce - to všechno je k nahlédnutí a také ke koupi! Nejkrásnější jsou dřevěné výrobky a malby. Majitel stánku ale určitě ví po čem je poptávka a tak jejich ceny jsou i pro nás, „bohaté ruské turisty“ mastné! Výjimku činí pouze bohatý český turista Chuck, který si nejen vybírá, ale i kupuje - což mohu doložit fotkami kdyby se cukal že ne! Milda si obhlíží stánky a já různě postávám. Chci si totiž vyfotit hejno zelených papoušků žeroucích manga, ale marně. Vždycky je někdo vyplaší a já se k fotce nedostanu. Konečně v 11:30 a.m. vyrážíme dál. Nejdříve na nákupy do města a pak na sever, do Moosmann.

...mladá cukrová třtina na polích u Moosmann

Z trhu jedeme dál volným „kochacím“ tempem až k Ottavu na Daintree River. V přístavu si kupujeme výlet lodí za crocodills. Jedeme jen „na čučku“, bez nabízeného krmení crocodills! Ve 2 p.m. nasedáme na loď a vyrážíme na dvouhodinovou plavbu po řece. Ukazuje se, že kapitán našeho plavidla to má „zmáknuté“! Přesně ví kdy a kam má jet. Z bezpečné vzdálenosti nám postupně ukázal čtyři vyhřívající se asi 5ti metrové macky – to tvrdil on! Chuck je ale pesimista a říká, že jsou jednak „menši a beztak i ochočene kusy“ a akce je předem domluvená - „zmanipulovana“! Nicméně Japonci hýkají nadšením, děti mají vyvalené oči a otevřená ústa, pobledlé starší dámy se ovívají klobouky. A my? My máme vše zachyceno na fotkách - doma stejně nikdo nic nepozná. Ale za 20 AD/hlava to stálo!

Z dalšího kafování u pumpy v Mt Mooley, si pamatuji akorát obrovského psa, modrošedohnědé barvy a mně neznámé rasy, s obrovskýma plandavýma ušima. A to jen proto, že jsem tohoto ležícího obra musel 2x překračovat, přičemž on mne sledoval mimořádně kalným zrakem, teda pouze jedním, ale o to kalnějším okem... Po zdolání placeného přívozu přes Daintre River jedeme k našemu dnešnímu a také nejvzdálenějšímu cíli naší východní poutě - Cape Tribulation.

Kemp v Cape Tribulation, kam přijíždíme až za soumraku, stojí opravdu za h...o! Doporučil bych jej pouze „úhlavnímu nepříteli“ a jeho milované družce „ó nikoliv“! Pitná voda je z nádrží kam ústí střešní okapy, ale to se dozvídáme jen čirou náhodou. Toalety jsou špinavé, rozbité a teplá voda neteče – jsme zkrátka na konci civilizace, ale přitom je kemp nejdražší!

...jedna z mnohých a opuštěných pláží, jelly fish na celém vých. pobřeží 

To je za trest, „bo Ty si dneska nebyl hodny a ja sem zasek moc kuřil“, vysvětlil mi večer u ohně Chuck!

Po večeři Milda mačetou rozsekává kokosový ořech - za odborného dohledu sličných a zde kempujících dívek. Poté následně s Chuckem vypijí cca 2 cl mléka. Mlékem povzbuzený Chuck ještě dlouze diskutuje se zde kempující Holanďankou (cca 40 let, 170/67). Dáma tato projela celou Shwy, z Adelaide do Darwin a tak máme informace z první ruky - tedy ON a z její ruky…

Kromě již známých denních teplot jsme se dozvěděli, že teploty noční jsou kolem 15 stupňů a to je slibné! Chuck ještě v kanceláři kempu kupuje „permit“ na zítřejší procházku místním pralesem a jdeme na TO!, tedy, dneska už jenom spát…

Karel Janků

Související články:

Putování Austrálií - 1

Putování Austrálií - 2

Putování Austrálií - 3