Toulky Šumavou

Jedno pondělní srpnové ráno v 05.15 min. jsme nastoupili do zájezdového autobusu. Odjezd od hotelu Tatra v Kopřivnici. Další účastníci nastupovali ve Štramberku. Bylo nás celkem 49. Z toho necelá polovina měla v přívěsu kola. Zájezd byl organizován pro pěší a cykloturistiku. Manželka a já, jsme patřili k pěšákům.

Do Třeboně, kde byla první zastávka, jsme dorazili v jedenáct hodin. Nezmiňují se o technických zastávkách. V plánu jsme měli první 12ti kilometrovou procházku - kolem Svět. Samozřejmě mám na mysli rybník Svět.

Přálo nám počasí. Sluníčko svítilo a kolem vody se šlapalo dobře. Převýšení žádné a krajina překrásná. Prohlédli jsme si Schwarzenberskou hrobku, sochu Anděla strážného, také lázeňské domy, zámek a náměstí. Odjezd z Třeboně byl plánovaný na 16. hodinu.

Fotky z naší procházky jsou ve Fotogalerii

Zaujala mne, mimo jiné i socha kaprů, kterou jsem fotil za jízdy z autobusu na silničním okruhu, před Třeboni. Dojeli jsme ve vší pohodě do Špičáku - sportovního areálu, kde bylo ubytování. Pokojík jsme měli malinký v chatě Hanička. Dole kuchyň, jídelna, WC a sprchy. V prvním patře a pod střechou, pokojíky. Prostě takový skromný standard, pro dvě osoby. Předplacenou jsme měli polopenzi.

Druhý den nás čekala první prověrka naší fyzické zdatnosti. Ještě předesílám, že pokud to není nezbytné, tak se ženou nevyužíváme lanovku. Trasa vedla do poloviny sjezdovky Špičáku. Kdo ví jak vypadají sjezdovky, jak jsou strmé, byl to po ránu záběr. Vedle sjezdovky byla ještě sjezdová dráha, pro kola. Po té bych nešel ani pěšky, ne tak na kole. Pak už se šlo při stálém stoupání až k Čertovému jezeru. Z Čertového jezera na Černé jezero. To už se šlo z kopce až na Špičácské sedlo. Pak jsme udělali kolečko na Habr rozcestí, Pancíř, zpět na Špičácské sedlo a z kopce dolů na chatu do Špičáckého sportovního areálu. Když jsme spočítali kilometry, tak jich bylo dvacet pět. Převýšení do 1100m n/m.

Třetí den jsme jeli do Německa. Ráno snídaně v půl osmé. Odjezd v půl deváté směr městečko Srannesfichte (bez záruky). Výstup na Gr. Arber, po našem Velký Javor. Mám v tom ještě teď zmatky. Nikdo mi nevysvětlil, kdy se nacházím v Německu a kdy v Čechách.
Počasí nádherné. Výstup na horu velice namáhavý. Větší část přátel jela lanovkou. Z hory, kde bylo několik vrcholů (na dvou byly umístěny vysílačky) byly nádherné rozhledy. Vysílačky po revoluci už nefungují (bez záruky).

Po projití všech cestiček a zdolání všech vrcholů jsme se vydali k jezeru Arbarsee. Nenapsal jsem, že nahoru se šlo po štěrkové cestě. Zato dolů se sestupovalo po pravé turistické, kamenité cestě. Kotníky a kolena dostaly zabrat. Jezero bylo pěkné.

Poobědvali jsme a pak jsme se vydali na procházku kolem jezera.

Fotky jsou opět ve Fotogalerii

Autobus čekal u jezera. Jedno kafíčko a jelo se „domů“. Převýšení 1381m n/m.20km.
Omladina dělala každý večer nějaký seznamovací a jiné různé večírky. Byli jsme ubytování ve dvou chatách. Měli jsme štěstí, že hospoda a společenská místnost, byla ve druhé chatě. Vyspali jsme se každou noc dobře.

Čtvrtý den se odjíždělo do Prášil, kde byl nástup na trasu, která vedla na Prášilské jezero, dále na Liščí díry, Předěl, Poledník odbočka, Poledník vrchol, na vrcholu byla rušička, která v minulosti rušila vysílačky. Dnes je to rozhledna. Dále se šlo zpět na Poledník odb. a pokračovalo se k U Bývalé roty, Frantův most a do Prášil.
Čtvrtý den byl jediný kdy se ochladilo a po 12té hodině i lehce pršelo.Šli jsme se ženou pod deštníky a protože byla malá viditelnost, nevystoupali jsme ani na rozhlednu. Připomněli jsme si však dobu minulou. Tehdy se nám ani nesnilo, že bychom tato místa mohli navštívit. Šlapali jsme dosti rychle, neboť jsem nebyl na špatné počasí oblečen. Chůzi jsem se zahříval. Bunda zůstala v autobuse.
Nejvyšší převýšení 1130m n./m. Poledník. Cca 20km.

Pátý den jsme se probudili opět do krásného dne. Obloha bez mráčku byla zárukou dobré nálady. Tentokrát jsme autobusem odjeli do Modravy.
Dále jsme pěšky pokračovali k Modravskému potoku – most - bývalá Černohorská nádrž - Ptačí nádrž - U Pramene Vltavy - pramen Vltavy - Kvilda rozcestí – Kvilda - Pod Březovou horou - Filipová huť a zpět do Modravy.
Tato trasa co do převýšení nebyla nijak náročná. Ovšem 24 km jsme si museli odšlapat!
Touto vycházkou jsme se rozloučili s horami.

Dovolím si několik postřehů
Šumavská příroda je překrásná.Také zde pramení Vltava. Jsou zde krásné rozhledy, ovšem je tady i jeden všeobecně známý problém.Všiml jsem si, že jsou místa naprosto zničená, ale i tam se vyskytují už nálety (malé stromky).
Byl bych velice rád, kdyby se kompetentní místa dohodla jak dál. Už to trvá moc dlouho.
Mě se velice líbilo předhůří Šumavy. Jsou to louky kde sem tam roste malý nebo veliký strom. Sem tam o samotě chalupa a u ní strom. Prostě podhůří a romantika.

Ještě nakonec něco o chatách
Vrátím se v čase, kdy jsme se ženou byli v Norsku. Norsko je bohatý stát. Je tedy předpoklad, že jsou tam bohatí lidé. Ovšem, na rozdíl od nás, jsem tam v přírodě nikde neviděl tak honosné chaty, jako u nás. A to jsem už neměl žaludek, abych se šel podívat do chaty - teď mi jméno toho miliardáře vypadlo.

Poslední šestý den byl opět krásný. Někomu se po rozlučce vstávat nechtělo, ale vyjelo se podle plánu v devět hodin. Zastavili jsme se v Prachaticích. Je to krásné starobylé město. Je třeba projít náměstím. Také jsme vystoupali po 172 schodech na věž farního kostela. Bylo zrovna 12hodin a tak jsme si poslechli v přímém přenosu polední zvonění.

Malé zamyšlení
Když jsem se díval z věže kostela na překrásné starobylé památky, položil jsem si v duchu otázku. Naší předkové nám tady zanechali tolik krásných staveb a co zanecháme my naším potomkům? Ten prstenec hranatých paneláků, který město obepíná? Odpověď nechť si najde každý sám.

Mějte se všichni případní čtenáři hezky. Jestli vám to zdraví umožní, udělejte si čas a navštivte překrásnou Šumavu anebo alespoň krásná historická města. Každý dobrý Čech, by se měl podívat, kde to všechno začalo. 

František Blabla

Další články autora: