Toulky Krkonošemi
Tip na výlet

Vloni jsme putovaly po Julských Alpách, letos jsme se pro změnu vydaly do našich hor. Jako cíl cesty jsme zvolily Krkonoše - Harrachov. Jak se později ukázalo, byla to docela dobrá volba. Popisovat horské městečko Harrachov snad ani nemá smysl, hodně je toho o něm na internetu. Přidám jen několik soukromých postřehů. Tak jako ostatně jinde městečko vyrostlo do krásy. Procházet se jím je bezvadný relax. Milé hospůdky, předzahrádky plné květin zvou k posezení, radost pohledět. Však jsme toho také téměř každý podvečer využily. Smutné na tom bylo to, že jsme v nich seděly jen my a pár německých turistů.

Proč? Náš obyčejný turista na to pravděpodobně nemá. Jen pro ilustraci, pivo (nevím proč, ale čepují ho tam ve skleničkách na stopce v míře 0,2 nebo 0,4) - sklenička piva (0,4) stála 59 Kč. Tak nevím kam se poděl obchodní duch tamních hostinských. Což takhle se vrátit k obyčejným půllitrům za přijatelnou cenu. Snad by se tam posadilo více lidí.

Hotely a penziony jsou opraveny a skýtají naprostý luxus. Vzhledem k tomu, že potřebují být obsazeny, nabízejí různé pobytové slevy. My jsme měly balíček „senzační prázdniny“. Opravdu doporučuji - za rozumnou pobytovou cenu naprosté pohodlí. Nově opravený hotel Sklář na svých stránkách vše prezentuje. Strava formou bufetových stolů, k dispozici bazén, fitko, sauna, wirpool atd. Pokoje s luxusním příslušenství jsou vybaveny nábytkem na míru, na stěně plazmový televizor… paráda, tak nějak si představuji přiměřené ubytování.

Turistika v Harrachově – no, nic moc. Docela dobrá trasa je lanovkou na Čertovu horu, odtud přes Ručičky zpět do Harrachova. Je na co se koukat. Další doporučené trasy jsou už spíše na výdrž, vedou vysokým lesem, ale alespoň dýcháte čerstvý vzduch.

Když už jsme zajely tak daleko, tak už jsme to spojily s návštěvou Polska. Do nedalekého města Jelení hora (Jelenia Góra, asi 90 tis. obyvatel) je asi 30 kilometrů, tak proč nezajet. Moc krásné historické město. Založeno bylo okolo roku 1278 až 1286. Původně to byla stará slovanská osada. Centrum starého města má mnoho architektonických památek, ať už jsou to zámky, paláce, zbytky obranných zdí i kostely (kostel Sv. Erazima a Pankráce, kostel Sv. kříže, pravoslavný kostel Sv. Petra a Pavla z 18. století) a uličky se secesními domy. Nejcennější zástavbou starého města bude asi náměstí s domy s podloubím.

Jak už napovídá sám název, ve znaku města je červený jelen. Jelen stojí na třech zelených pahorcích. V ústech drží tři žaludy, které také symbolizuji lístky jetele.
Legenda praví, že v dobách Boleslava Křivoústého kníže v průběhu lovu postřelil jelena. Jelen utíkal a kníže jej pronásledoval tak daleko, že celá družina ho musela dlouho hledat. Jelen prý své zranění jen předstíral, neboť chtěl, aby se kníže v těchto místech zdržel co nejdéle - tak dlouho, aby si povšiml nádherné krajiny. Tenkrát se kníže rozhodl v těchto místech postavit ve 12. století opevněný hrad.

 
Návštěva Jelení hory určitě stojí zato. Je to jednoduše řečeno starobylé a velmi malebné město. Nejsou to ale jen historické památky, které tam najdete. Za zmínku stojí i horká vřídla a nádherné parky v Cieplicích – což je lázeňská část Jelení Hory.
A protože leží v podhůří Krkonoš, je obklopeno horami a lesy.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve Szklarske Porebe (česky Sklářská Poruba). Je to rekreační, sportovní a turistické středisko, které leží nedaleko hranic na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš. Vzdálené je asi 6 km od hraničního přechodu do České republiky. Szklarská Poreba je také největším polským střediskem zimních sportů.

Historie městečka je také starodávná. Vznik Szklarske Poreby se datuje k roku 1366. Na konci 13. stol. pozemky v této oblasti zakoupil Řád rytířů z Teplic hlavně z důvodů hledání zlata a drahých kamenů. Jak už název města napovídá v polovině 14. stol. začínají zde vznikat sklárny. Výroba skla je také spojena s těžbou dřeva, takže hlavní obživou v této oblasti byl sklářství a těžba dřeva. Od 19. století je prý vyhledávaným klimatickým místem s podmínkami srovnatelnými s Alpami.

Prošly jsme se uličkami plnými butiků s nádherným módním zbožím. Já jsem „ujetá“ na boty a kabelky a tak do mé garderoby přibyla další kabelka. Poobědvaly jsme ve stylové hospůdce.

Mimo jiné jsme také zjistily, že odtud jezdí dva úseky sedačkové lanovky s celkovým převýšením 603 m. na vrchol Krkonoš Szrenica (1362 m). To bylo pro nás v dalších dnech zásadní. Všechny další tury jsme tedy začínaly ze Sklářské Poruby na polském hřebenu Krkonoš. Tam se nabízely krásné hřebenové tury, mimo jiné i do české části Krkonoš. Odtud jsme směrovaly na trasy k Labskému dolu, Labské boudě, Vosecké boudě i k prameni Labe, k vodopádu a roklině Kamienczyk (výška 27 m) a průrvě říček Kamienna a Czarny Topiel. Pěkná trasa je také dojet do Sklářské Poruby vlakem a pak udělat přechod do Harrachova. Všechny trasy byly převážné hřebenové, nepříliš náročné s nádhernými rozhledy do okolí, prostě paráda.

Ještě jednu poznámku nesmím zapomenout. Vstup do polské části Krkonošského národního parku je zpoplatněn. Jednodenní vstup do hor stojí 5 zlotých.

Dále se už se mnou projděte prostřednictvím fotogalerie. Příště se mnou pojedete na druhou stranu - k našim východním sousedům - chystám se do Sulovských skal a na mou milovanou Malou Fatru. Už jsem tam dlouho nebyla a je na čase tato čarokrásná místa pohladit pohledem.

Ludmila Holubová

Další články autorky