Pulčiny - skalní labyrint

Je mnoho krásným míst na světě. Jsme ochotni za nimi jezdit tisíce mil, ale někdy si nevšimneme, že hodně krásy je i u nás skoro za humny. Tak to bylo i u mne v případě Pulčinských skal. Poprvé jsem se o nich dozvěděla od Marty (hera), která se zmínila, že si tam udělala výlet. Hrozně jsem se divila cože to jsou za skály o nichž jsem do té doby vůbec neslyšela. Posléze Marta o zážitcích z výletu napsala článek (článek klikni). Od té chvíle jsem o skalách věděla, ale nějak nebyl čas se do nich vypravit. Nedávno přišla nabídka od jednoho spřáteleného kulturního zařízení v Ostravě. Dělali tam s dětmi zájezd a volná místa nám dali k dispozici.

Využili jsme toho a konečně jsem mně neznámá místa navštívila. Zážitky byly úžasné! Podívali jsme se na nádherný kus přírody, který vytvořila matička příroda na Moravě. Konkrétně nedaleko Vsetína na Valašsku. Oficiálně nese jméno Pulčínské skály, ale lidově se mu říká Pulčiny.

Výchozím bodem do Pulčin pro nás byla vesnice Lidečko. Na parkovišti u motorestu jsme chvíli obdivovali skalní stěnu, která s nazývá Čertova skála. Ale náš cíl byl opačným směrem a tak jsme Čertovu skálu nechali za zády a vystartovali k Pulčinským skalám.

Ke skalám jsme dorazili asi po 3 km po modré turistické značce. Ukrývaly se v hlubokých beskydských lesích a uviděli jsme je až jsme přišli k nim. Svou velkostí asi nemohou konkurovat skalním městům v Čechách, ale i tak jejich návštěva byla pro nás velkým zážitkem. Skály se nacházejí v masivu kopce Hradisko (767 m n. m.), vstupní branou k nim je rozcestí turistických cest pod vesnicí Pulčín. Odtud, kolem Ludmiliny skály (ani jsem netušila, že tam nějakou skálu mám:-)) a Zbojnického kostela jsme začali stoupat vzhůru labyrintem skal.

Oblast Pulčínských skal musí být obdivuhodná ve všech ročních obdobích. Vegetace se skládá převážně z listnatých lesů a na podzim to tam musí být moc krásné. Stoupali jsme téměř liduprázdnou krajinou a společnost nám dělali jen ptáci a šumění stromů. Balzámem na duši byl z nejvyššího místa výhled na Vizovické vrchy a vzdálené vrcholky Bílých Karpat. Na nejvyšší vyhlídce se nachází schránka s vrcholovou knihou. Kupodivu tam k dispozici bylo i péro na zapsání.

Nevím jak se rozepsat o Pulčinských skalách, aby to bylo správné a výstižné a tak použiji citaci z webu:

Součástí malebné valašské přírody jsou i Pulčínské pískovcovo-slepencové skalní stěny a věže, které tvoří zajímavý prvek. Stojí tu jako němí svědkové pradávných dob a jejich stáří se pohybuje mezi 30 až 60 miliony let. Z geologického hlediska vznikly ve třetihorách, převážně v epoše paleogénu a jsou součástí flyšového pásma Západních Karpat. V západní části Javorníků, kde se blízko nejvýše položené vesnice na Valašsku – Pulčína, v masivu kopce Hradisko, nachází nejrozsáhlejší skalní systém našeho regionu: Pulčínské skály. Je to komplex skal, který se dělí na několik výrazných celků. Vrchol Hradiska a část západního svahu tvoří labyrint skalního města, nazvaný Izby, neboť převislé skalní bloky a jeskyně poskytovaly dřívějším obyvatelům Pulčin přirozené úkryty před nepříznivým počasím, dravou zvěří a nájezdníky. Pod útvarem Kazatelna je známá jeskyně Velryba, původními obyvateli Pulčin nazývaná též Hladomorna. Je to rozsedlinová jeskyně s délkou přes 40 metrů a zimují v ní ohrožené druhy netopýrů. Názvy útvarů jako Kazatelna, Bratrský stůl a Bratrský sbor, pochází z sedmnáctého století, kdy se na Valašsku začala rozšiřovat jednota bratrská. Čeští bratři byli za třicetileté války pronásledováni a své bohoslužby museli konat tajně a na odlehlých místech. Labyrinty Pulčínských skal jim poskytovaly ideální podmínky pro tuto činnost a říká se, že zde někteří bratři i žili. Zhruba 900 metrů od vrcholu Hradiska západním směrem, vystupuje z lesního porostu skalní skupina Pět kostelů. Jsou to impozantní útvary s převislými stěnami, vysokými až 20 metrů. Pro horolezce jsou pojmem a lezlo se tady už za protektorátu. Ve vrcholové části jihovýchodního svahu Hradiska se rozkládá romantické Skalní město, někdy nazývané též Jižní město. Při procházce jeho úzkými uličkami vás zaujmou nejen tvary a struktura skalních stěn, ale i výskyt několika druhů kapradin a mechů, které tvoří výzdobu říms a vršků stěn. Pod Jižním městem, na jihovýchodním svahu, porostlém krásnými, mnohotvarými bukovými lesy s příměsí jedle, se nachází Pulčínské plotny. Je to přerušované defilé položených skalních ploch, s výškou až 30 metrů. Skály mají úklon 45 až 60 stupňů.
O Pulčínské skály se v minulých desetiletích zajímalo hodně badatelů, ať už to byli geologové, mineralogové, vlastivědní pracovníci, ochrana přírody atd. Archeologové zde dokonce pátrali po známkách osídlení z mladší doby kamenné, po významném keltském hradišti Eburon, či po velkomoravském osídlení. Nejnovější průzkumy však toto osídlení neprokázaly.

…tolik citace.

Valašský kraj je také bohatý na různé báje a pověsti
Pověsti se váží i na několik skalních útvarů Pulčínských skal. Například Zkamenělý zámek obýval prý rytíř Konrád, který se svou družinou přepadával v soutěsce Lomensko kupce a pocestné. Nebo smutná pověst o Ludmilině skále poblíž hradu: Praví se, že na Pulčíně žil kdysi hajný, a ten měl krásnou dceru Ludmilu.Ta byla zamilovaná do syna bohatého sedláka, který její lásku opětoval. Ale sedlák jejich známosti nepřál, a měl pro svého syna vyhlédnutou bohatou nevěstu. Marné bylo synovo přemlouvání, musel se podřídit otcovu rozhodnutí. Proto se mladý sedlák scházel se svou milou tajně v Pulčínských skalách. Domluvili si schůzku i v den svatby mladého sedláka. Když milenec Ludmily přišel ráno na místo schůzky, čekal ho hrůzný nález – pod skálou leželo mrtvé tělo jeho milované dívky. Ludmila raději zvolila skok ze skály, než život bez své velké lásky. Od těch dob nese skála její jméno.

Po zvládnutí Pulčinských skal jsme se vydali do rázovité vesničky Pulčín. Občerstvili jsme se v typické valašské hospodě a také navštívili infocentrum, které bylo opraveno a znovuotevřeno v srpnu 2009. Součástí centra je i galerie, v níž vystavují čeští a slovenští fotografové a výtvarníci. Obec Pulčín patří k nejvýše položeným obcím na Valašsku. Však také silnička, která tam vede, je velice úzká a pouze jednosměrná. Sem také přijel autobus a naše méně zdatné turisty naložil ke zpáteční cestě. Ale my zdatnější jsme toho měli málo a proto jsme se rozhodli jít zpět k motorestu pěšky.

U motorestu jsme neodolali ještě prolézt Čertovy skály, které leží naproti a jsou vyhledávané horolezci. Masívu se říká také Čertova stěna a připomíná část zdi, která jakoby měla přehradit úzké údolí Vizovickými vrchy a Javorníky směrem ke Vsetínu.
Bizardní kvádrovité bloky doslova odpovídají pověsti, podle níž byl tvůrcem tohoto díla čert.
Pověst říká, že jeden mlynář měl pěknou dceru. Ta se zalíbila čertovi natolik, že si jí chtěl vzít za ženu. Mlynář z tohoto nápadníka žádnou radost neměl, a proto mu uložil podmínku: Pokud do rána obrátí tok říčky Senice, může si vzít dívku za ženu. Pekelník nejdříve pozabíjel všechny kohouty ve vsi a pak začal stavět hráz. Chytrý mlynář si však jednoho kohouta uschoval a dřív než se rozednilo, kohout zakokrhal. Čert, jak nesl kameny na hráz, je rázem upustil, a tak vznikly Čertovy skály.

Skálu se nám podařilo obejít a po kořenech stromů jako po schodech se dalo celkem pohodlně vylézt až na vrchol.

Námi navštívená místa patří opravdu k nejkrásnějším na světě. Nekecám! Návštěvu skalnatého útvaru Pulčiny i Čertovy kameny mohu vřele doporučit. Jsou tak zajímavé, že se tam určitě při první příležitosti opět vrátím. Tak pokud nevíte co s volným časem můžete využít k inspiraci.

Další foto ZDE

Ludmila Holubová

Další články autorky: