Americký západ – 5

Devátý den našeho putování.
Bylo 1. července a začínal nový měsíc.Přehoupli jsme se do druhé částí našeho poznávání „Dalekého západu“. Čekal nás už poslední NP Yosemite a pak budeme poznávat známá města. San Francisco, Monterey a Los Angeles.

Cestou k poslednímu parku jsme se zastavili u jezera Mono Lake. Jezero je slané a dle informací obsahuje více prvků než Mrtvé moře a přitom je v něm život. Potvrzují to fotografie, na kterých jsem zachytil Orlovce a vlaštovku. Z jezera vyčnívají různě tvarované vápencové věže. Jezero pomalu vysychá. Jak rychle, ukazuje fotografie ve fotogalerii.

Po prohlídce jezera a překrásné krajiny jsme pokračovali do průsmyku Tioga Pass – brány k NP Yosemite. V tomto parku, mimo pěkné přírodní scenerie, stéká vodopád Závoj a pak největší vodopád S. Ameriky, který měří 739m. Došli jsme až na vyhlídku Glacier Point. Tím prohlídka NP skončila a přesouvali jsme se do města Modesta na nocleh.
Skončily prohlídky NP.

Následující dva dny jsme pobývali v San Franciscu. Po dobrém odpočinku a ještě lepší snídáni bylo před námi asi tak 120mil do San Francisca.
Po příjezdu jsme se ubytovali, najedli a věřte, že bylo z čeho vybírat. Největší nabídku měla Mexická kuchyně. V San Franciscu žije asi 40% Mexičanů. Pak už jsem kuchyně nerozeznával, ale bylo tam těch vyvařoven mnoho. Také lidí bylo všude hodně. Po obědě jsme fakultativně za 24USD pluli po zálivu, kolem ostrova, na kterém je slavná věznice Alcatraz.
Pluli jsme také pod veleznámým mostem Golden Gate Bridge. Pak jsme se ještě, opět fakultativně za 13USD, svezli po městě tramvají. Jestli chci být přesný, tak musím napsat, že to není tramvaj, ale lanovka. Vysvětlení (a při návštěvě strojovny a DKV (Depa kolejových vozidel) jsme se přesvědčili), je v tom, že všechny vozy jsou napojeny na jedno lano, které je pohání. Konstrukčně je to složité, už vzhledem k terénu města, strmému stoupání a klesání, zatáčení, ale řešení je přímo ideální. Po silných zážitcích, se dobře spalo.

Ráno, bylo to poprvé, kdy na snídaní jsme nafasovali jeden rohlík, kávu nebo čaj a to bylo všechno. Prý kontinentální snídaně.
Pak jsme se opět vydali na prohlídku města. Autem jsme projeli nejstrmější ulici. Prošli jsme Čínskou čtvrtí s typickými čínskými domy. Pak jsme zajeli k Zlatému mostu, který jsme si prohlédli a samozřejmě jsme ho museli i přejet. Ženy měly zájem o obchody, nedalo se nic dělat. Dojeli jsme na náměstí, které vzniklo na místě první Misie. Náměstí pěkné, butiků a jiných obchodů habaděj. V autě nám průvodce řekl, jak se nejlépe dostat do hotelu. Ještě se otázal, jestli nechce někdo do hotelu zavést, že tam jede zaparkovat. Jinak, že je to kousek cesty. Z náměstí doleva a na sedmé ulici doprava. Číslo řekl anglicky. Koukli jsme se se ženou na sebe a vystoupili. V tomto momentě jsem udělal zásadní chybu. V autě jsem nechal batoh a v něm mapu města, název a adresu hotelu. Uvědomil jsem si to až auto odjelo. Říkal jsem si - nic se neděje, budeme se někoho držet a neztratíme se. Ovšem než jsem vyfotil náměstí, zůstali jsme tam sami. Všichni se rozeběhli, jako když do nich střelí.

Prohlédli jsme si náměstí a zkusili na nečisto, kde je hotel. Zvolil jsem taktiku - projdeme jednu ulici po druhé a na některé náš hotel musí být. Směr jsem znal a hotel bych poznal, protože měl v průčelí široký, zelený pruh. Tím způsobem si město i prohlédneme. Jak se řekne anglicky sedm, a že to byla ulice sedm jsem nevěděl. Boční ulice nebyly to pravé, co bychom měli prohlížet. Bylo tam mnoho vagabundů, spáčů, opilců apod. Když už jsme byli ve čtvrté ulici, zastavil nás celkem dobře vypadající mladý muž a přesto, že anglicky nemluvím a nerozumím, jsem porozuměl, že tam není bezpečno. Když naznačil rukou, že by nás mohl někdo podřezat, tak jsem mu poděkoval. To anglicky umím a upalovali jsme rychle na hlavní cestu. Při velkém spěchu jsme ztratili orientaci. Rozhodl jsem, že se musíme vrátit tam odkud jsme vyšli, na náměstí. Při hledání náměstí jsme potkali naší známou, nejstarší paní a s ní jsme došli živí a zdraví na hotel. Od naší známé jsme se dověděli, že je hotel na ulici č.7. Tak jsme zakončili poznávání San Francisca!

Po San Franciscu nás čekala návštěva Zátoky Monterey. Této zátoce říkají Kaliforňané, že je to nejkrásnější setkání oceánu se zemí. Necháme je při tom, když nikde jinde nebyli, ale pěkně tam je.Jenom tam foukal chladný vzduch od oceánu. Do Monterey zasadil spisovatel John Steinbeck děj knihy Na plechárně. Robert Louis Stevenson zde hledal inspiraci k napsání nesmrtelného Ostrova pokladů (citují z katalogu ESO). Továrny tzv. Plechárny, po vylovení poslední sardinky byly předělány na galerie, kavárny apod. Všechny dnes slouží cestovnímu ruchu. Opět to jsou továrny na peníze.
Opět budu citovat z ESA:Překrásná pobřežní cesta 17 Mile Drive nás přivede podél jednoho z nejslavnějších golfových hřišť světa Pebble Brach do půvabného Carmelu. Konec citace.
Proč jsem citoval? Tak se má prodávat. Kdo by tam nejel se podívat, když je tam tak krásně. Jistě je tam pěkně, ale chladný vítr foukal, koupat se tam nedá a ten golf je asi jen pro opravdové mistry, pro ten vítr. To je můj neodborný, osobní názor.

Ještě k tomu nejvíce fotografovanému stromu. Podle katalogu je to platan. Tím odpovídám na dotaz z Galerie.
Dozvěděli jsme se, že Američané se nejezdí, jak nám bylo řečeno, k moři (ne oceánu) koupat. Ti bohatí tam mají rezidence, domy, nebo tam bydlí a surfují, šnorchují a velice rádi loví ryby. Také tam proplouvají velryby, tuleni nebo lvouni a oni je pozorují. Na koupání mají jiná místa. Z Monterey jsme zamířili směr Los Angeles. Cestou nocleh v Silver Surf Motelu.

Do Los Angeles jsme se vydali po pacifické silnici, legendární cestě, vytesané do strmých stěn útesů. (Opět citace). Cestou jsme zastavovali u vyhlídek a pozorovali překrásnou přírodu. Prohledli jsme si „stanoviště“ lvounů, o které se starají dobrovolníci. Většinou jsou to důchodci. Projeli jsme také americkou přímořskou rivierou Santa Maria. Nocleh v L.A.

Předposlední přespání. Ráno prohlídka L.A. Protože byla mlha a první den, kdy mžilo, odložili jsme výjezd na vyhlídku, odkud je vidět nejen slavný nápis HOLYWOOD, ale i celé město. Jedeme přímo do Filmových atelierů. Prohlídka je fakultativní. Vstupné 69USD. Pro skupinu nejméně 6lidí 62USD. Samozřejmě jdeme jako skupina. V Ateliérech je pravá americká nálada. Hudba, reklamy. Atrakcí mnoho. Vedl nás průvodce. První jsme šli na vláček. Provezl nás celým studiem. Projížděli jsme kulisami kolem různých městských čtvrtí, nebo vesnicemi, které jsou z různých filmů. Tu jsme jeli kolem čerpací stanice, která vybuchla, vjeli jsme do mexické vesnice a najednou se na nás začne valit voda. Jeli jsme dále a vidíme havarované dopravní letadlo. Ještě se z něj kouří a sem tam hoří.Atd.

Další atrakce. Scény z filmu Voda a život. Film prý nebyl vůbec úspěšný, ale scénky z něj úspěch mají. Opět mnoho střílení, jízd na vodních skútrech. Dokonce tam přistane letadlo. Hodně výbuchů a ohně. Prostě Amerika!
Pak jsme šli na nějakého Ramba. Nafasovali jsme brýle a byl to zážitek. Opět se hodně střílelo, létaly mezi námi miniaturní vzdušné koráby. Když byly sestřeleny, tak jsme uhýbali troskám. Velký pavouk mně chtěl vypíchnout oko. Dobré pokoukání s velkým zážitkem.

Následoval Jurský park.
Plulo se na člunech a kdo si, jako my, nevzal pláštěnku, byl mokrý. Proplouvalo se džunglí a všelijaké potvůrky na nás jukaly a někdy i plivaly. Jednou jsme sjížděli z velkého svahu do bazénu s vodou. V tunelu nás chtěli utopit.

Další atrakce - Visutá dráha. Projíždělo se pyramidou, starým Egyptem vždy velkou rychlostí s velkým přetížením. Měl jsem problém s jízdou do stran. Trochu mne z toho bolel krk.
Nejlepší na konec - Simpsonovi.
Zavřou vás, dvě řady po čtyřech v lavicích do úplně černé kobky. Zhasnou. První vjem máte, že jste ve vysoké šachtě. Najednou začnete prudce stoupat. Jste ve městě mezi Simpsonovými. Jezdíte po dráze a honíte starého Simpsona. Už ho skoro máte a najednou se proti vám valí veliká koule. On uhne a koule se rozbije o váš vozík. Váš vozíček chtěl přeřezat starý Simpson velkou cirkulárkou. Při tom a dalším jezdíte velkou rychlostí dopředu, dozadu a na strany. Něco takového jsem ještě nezažil. Někteří chlapi se přiznali, že zavírali oči. Prožil jsem to všechno a naplno. Největší fór je, že se nehnete z místa. Všechno jsou jen efekty.
Tím skončila naše prohlídka F. Atelierů.

K městu L.A. patří čtvrť Hollywood s Filmovým Studiem. Jeli jsme na prohlídku chodníku slávy. Viděli jsme slavné premiérové kino Manns Chinnes a Kodak Theaters, Sunset Drive, to všechno už v Hollywoodu. Dále jsme navštívili pláže Venice Beach, a čtvrť Berberly Hills. Zde jsme mimo exkluzivních butiků neviděli skoro nic neboť celebrity bydlí za vysokými přírodními ploty. Ještě jsme navštívili Santa Moniku a vyhlídku nad L.A. se slavným nápisem.

Dalo by se napsat ještě mnoho vět. Dospěl jsem k názoru, že člověk může přečíst spoustu knih, vidět mnoho filmů, ale osobní návštěvu nic nenahradí. Teprve až se člověk nadechne toho suchého, přehřátého vzduchu, vidí ty proměnlivé ohromné dálky, tehdy si alespoň částečně uvědomí o čem četl a co v kinech viděl. K utrpení a odvaze prvních průkopníků nenacházím odvahu se vyjadřovat.
Mohu jen sdělit, že se zájezdem jsem byl nadmíru spokojen. Každý máme své a tomu dobrému nebo lepšímu co má ten druhý bychom se mohli přiučit. Např. úsměvům prodavačů všude v obchodech a službách. Jak je všechno řádně organizované a veškerá snaha je napřena ke splnění přání návštěvníka, nebo chcete-li zákazníka. Hrdostí, čistotě. Američanky, až na malé výjimky nekouří, alespoň na veřejnosti. Totéž platí o mužích a prý se zde dodržují zákony.
Ze všeho nejlepší jsou však návraty!

Končím starým příslovím:Všude dobře, doma nejlépe!

 Fotogalerie:

Americký západ - Zlatý okruh

NP Grang Canyon

NP Bryce Canyon

NP Zion

Las Vegas

San Francisko

NP Yosemite

NP Death Valley

Navahu

František Blabla