Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek 1. svátek vánoèní,
zítra ©tìpán.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vzpomínka na NDR a na cizí náøeèí


Ano, snad i po létech stojí zato si pøipomenout tuto zemi, v¾dy» za starých èasù byla jednou z mála, kterou jsme mohli a nìkdy dokonce museli navštìvovat. Jako vìtšina zemí našeho tzv. socialistického bloku mìla rovnì¾ své zvláštnosti.


Lipsko po válce

U¾ kolem roku 1960 mì povinnosti zavedly do Lipska. Do tohoto zajímavého mìsta jsme dodávali zajímavé rozsáhlé vìdecké zaøízení a jako jeden z konstruktérù jsem se zúèastnil jeho o¾ivování. Pracovali jsme nìkolik týdnù ve vìdeckém ústavu, Institutu für Energie, a tento pobyt mìl své zajímavosti.


V NDR se v pováleèných letech pøálo drobnému soukromému podnikání a tak bylo pro nás výhodnìjší nebydlet v drahém hotelu ale v menším soukromém penzionu, kterou vlastnila a rukou ¾eleznou øídila drobná energická Frau Uzarek. Se svými „zahranièními hosty“ se velmi rychle sblí¾ila. Nejvìtší radost mìla z našeho podsaditého kolegy, Aloise, který se bìhem pùlroèního pobytu dokonale nauèil nìmecky tak, ¾e mohl chrlit jeden vtip za druhým, jeden lepší ne¾ druhý a kolegové v ústavu i Frau Uzarek se náramnì bavili. Pojem „dokonale“ musím blí¾e objasnit. Alois si bìhem krátké doby osvojil velmi slušnou slovní zásobu; skloòování a èasování ani rody mu toho mnoho neøíkaly, ale to nikomu ani trochu nevadilo. Frau Uzarek po èase hodnotila naše jazykové znalosti a der Dicke (Alois byl ponìkud baroknìjší postavy) se zcela jednoznaènì umístnil na prvním místì. Nutno dodat, ¾e to se nesmírnì dotklo dalšího kolegy Karla, který se svoji pøesnou gymnaziální nìmèinou, dokonalým vzájemným pøiøazením pøedlo¾ek k jednotlivým pádùm a rodùm, pøesným slovosledem, bezchybným pou¾itím préterita a perfekta se umístnil a¾ druhý!


Co mne v pováleèném Lipsku zaujalo? ®ilo se pod polorozboøenými domy, okna od prvního patra nahoru svítila prázdnem, ale v rekonstruovaném pøízemí se u¾ ¾ilo, prodávalo (bylo-li co), hostilo (bylo-li èím). Ale malé soukromé obchùdky nabízely tisíce u¾iteèných drobností, z NDR jsme vozili první skládací deštníky, pro naše ¾eny a pøítelkynì Monatshöschen – kalhotky pro menstruaèní vlo¾ky a parádní hodinky tvaru pozlaceného náramku. Se zásobováním to bylo o ponìkud horší, jen vzácnì se nám podaøilo koupit k veèeøi Rollmopsy (zavináèe), nebo Bockwurst (klobásky ze skopového). O obìdy jsme mìli postaráno v závodní jídelnì, ka¾dý druhý den jsme si ale museli pøipomínat Hitlera a pojídali úsporný Eintopf. Na veèeøi jsme obèas zašli do jedné malé restaurace, zejména na pivo. Èíšník u¾ dobøe vìdìl, ¾e co Èech, to pivaø a po jistotu pøed nás stavìl èepované pivo po dvou sklenicích, zásadnì se èepovalo o obsahu asi 2a1/2 deci. Ochutnali jsme pochopitelnì i proslulé Goze, místní mladé pivo, zá¾itek to byl dosti otøesný, pøipomínalo vývar z koš»at, je pochopitelné, ¾e místní si je vylepšovali malinovým sirupem a objednávali „mit Himbeere“ (schválnì, zkuste si do piva nalít nìco sirupu!). Ochutnali jsme je s jistou dávkou opatrnosti, znalci nás pøedem upozornili: Goze, geht im Hose. Ale kdy¾ jsme u tìch jazykových drobností, na celý ¾ivot mi utkvìl v pamìti ten nejhonosnìjší název pro toalety, který jsem kdy potkal. Nevím, zda to platí ještì dnes, ale tehdy se jim v Lipsku øíkalo Öffentlicher Bedürfnisanstalt (trochu tendenèní pøeklad: Veøejná instituce tìlesné potøeby). Uznejte, to nelze jen tak lehce napodobit, vyjádøit.

 

  

Lipsko – Opera na historickém snímku


Kolegové, kteøí na montá¾i pobývali delší dobu, a nejen ti svobodní, si pøišli na své. Nabídka tanèíren byla bohatá a váleèné vdovy si pøedcházely ka¾dého chlapa; nebylo vùbec dùle¾ité, ¾e vzájemný styk trpìl komunikaèními problémy, alespoò pokud jde o slova. Bli¾ší podrobnosti neznám, dal jsem pøednost místní kultuøe a zašel si do Opery, byl jsem zvìdav na nìmeckou interpretaci naši Prodanky. Mùj výbìr nebyl nejš»astnìjší, muzikální i pìvecké výkony byly docela slušné, ale árie Mariechen a Hanse mì nijak nenadchly.

Nedá mi, abych se nezmínil o mimoøádnì zajímavém monumentu mìsta, památníku bitvy národù, Völkerschlachtdenkmal, památníku Napoleonské bitvy z r. 1813. Upoutá architekturou i svými rozmìry, výškou 91 m; k horní vyhlídkové terase vede 500 schodù, stojí však opravdu zato je vyšlápnout. Hlavním stavebním materiálem díla se stal kromì ¾elezobetonu granit.

 

   Památník bitvy národù


Obrovský vnitøní prostor má mimoøádnì zajímavou akustiku s nesmírnì dlouhým dozvukem, poslech koncertu sborového tìlesa, který jsem mìl mo¾nost tu vyslechnout, byl zá¾itkem na celý ¾ivot. Program samozøejmì musel být pøizpùsoben akustickým zvláštnostem prostoru.
Jazykové lahùdky


Do Lipska jsem se ještì vícekrát vrátil, bylo mi dopøáno zúèastnit se desítek zasedání tzv. komise expertù I. a IV. sekce Stálé komise pro elektrickou energii RVHP, místo konání se pochopitelnì støídalo a nìkolikráte to bylo právì Lipsko. Nìkolikadenní jednání konèilo slavnostním podpisem protokolu, spojeným obvykle s pohoštìním v nìjaké zajímavé lokalitì.


  

Stará radnice - Auerbachs-keller

 

Pøipomínám si tak veèer strávený ve zvláštì zajímavé historické restauraci, ve Staré radnici Lipska, v slavné Auerbachovì pivnici. Památným se pro mne stal výkon místního tlumoèníka, který pøekládal zdravici našeho nìmeckého hostitele, Dr. Almerse, øeditele IfE Lipsko. Je pravda – jak jsem se doèetl o smyslu a zásadách pøekladatelské práce -, ¾e pøeklad není urèen k otrockému pøetlumoèení textu, ale pøedevším k vyjádøení obsahu sdìlení, drobné odchylky od originálu formulace jsou pøípustné. Asi podobnou (ponìkud nedomyšlenou) zásadou se øídil tlumoèník, který nám pøi podobném spoleèenském posezení právì v této pozoruhodní restauraci tlumoèil zdravici Dr. Almerse. Jeho první vìta v originálu znìla: Sehr geehrte Damen und Herren (pøeklad je snad zbyteèný). Jeho tlumoèník zahøímal: Dorogyje tovarišèi! Projev pokraèoval v líèení historie pivnice, do ní¾ kdysi pøicházíval veliký Goethe a nejednou tu pøemítal nad textem svého slavného Fausta. Tlumoèník byl v rá¾i a tak jsme se o nìco pozdìji dovìdìli, ¾e v této pivnici tovarišè Goethe pracoval na pøíbìhu tovarišèa Fausta…

 

 
Historické sály slavné pivnice


Na podobných zasedáních, hlavnì tìch pracovních, o jazykové lahùdky nebyla nouze. Naši experti, vèetnì mé malièkosti, mìli tu výhodu, ¾e a¾ na výjimky byli všichni vybaveni pomìrnì pøijatelnou ruštinou. Pøijatelnou? Jak se to vezme. Rozumìli jsme dokonale všemu, o èem se jednalo, horší to u¾ bylo s aktivním projevem, náš slovník byl pøece jen dosti omezený, taje gramatiky ne zcela proniknuté. O kvalitì naší ruštiny svìdèí drobná pøíhoda. Ruští experti, naši dobøí známí, pøi jednom z pøátelských posezení u sklenièky hodnotili naši ruštinu: Je to asi tak, to co v ruštinì pøedkládáte, to o èem mluvíte, sice není „po rusky“, ale je tomu dokonale rozumìt. Horší je to s Maïari a s Nìmci (pou¾ívali pøekladatele a tlumoèníky). To co od nich dostáváme, nejen¾e není po rusky, ¾el se tomu ani nedá rozumìt.


Oproti øadì expertù jsem pøi jednáních mìl další výhodu. Nejen¾e jsem zvládl obstojnì ruštinu, ale také jsem pomìrnì dobøe rozumìl dalším dvìma jazykùm delegací: nìmèinì a maïarštinì. A tak jsem si obèas pøipadal jako u té dìtské hry na tichou poštu a náramnì se bavil. Maïarský (nebo nìmecký) expert pronesl k tématu ve svém rodném jazyku odborný výklad. Jeho tlumoèník (èasto neodborník) se èinil, seè mohl a pokusil se jeho myšlenky interpretovat po rusky; ¾el èást podstatné informace se ji¾ vytratila. Korunu celé høe nasadil v závìru øetìzce nìmecký (nebo maïarský) tlumoèník, který svým expertùm vylo¾il, jak chápe ponìkud nesrozumitelný rádobyruský text pøedchozího projevu.


Tìch vzpomínek na tuto zemi by se našlo podstatnì více, naše spolupráce s NDR mìla mnoho kapitol. Zvláštì zajímavé byly návštìvy Lu¾ického Srbska, Chotìbuzu (Cottbusu) a zvláštì pak historického Budyšína (Bautzenu) i nedalekého Sprévského lesa, jeho nezapomenutelné sítì vodních kanálù, mo¾nost poznání pøedchùdce našich jaderných elektráren v Greifswaldu, pozoruhodností Lipska a Drá¾ïan… Návštìva tìchto míst dnes bude mít urèitì jiný kolorit, ale i ten nìkdejší je pro mne nezapomenutelný.

Ilustrace: webové stránky Lipska

Imra Lencz

 

Další èlánky autora:

Zpívá celá rodina

Piknik na bøehu Bajkalu

Bajkal, buchty a moji pitomci

Dva basisté v base

Bajkalské etudy

Støípky z vojenského ¾ivota

Internet, web a senioøi 

Øeka mého ¾ivota

Sbohem pane profesore

Drobnùstky z dìtství

Pøedvánoèní výlet

Historky medicínské - 1

Historky medicínské - 2

Krávy a poèítaè

Co dovede Sitex

Mé dìtství

Gymnazista

Motorismus a já -  I.

Motorismus a já - II.

Nevìra



Komentáøe
Poslední komentáø: 13.05.2010  15:00
 Datum
Jméno
Téma
 13.05.  15:00 jisuch53
 13.05.  08:16 imraL
 12.05.  11:29 Dita
 12.05.  11:02 Pavel
 12.05.  10:25 KarlaA
 12.05.  09:59 Kopøiva.
 12.05.  09:39 Kadlus Spreewald
 12.05.  09:29 Kadlus Je¹tì dodatek
 12.05.  09:26 Kadlus Lipsko ?