Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek 1. svátek vánoèní,
zítra ©tìpán.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

RÜBARTSCH = èesky rybáø
aneb za potomkem èeských pobìlohorských exulantù do Zieleniece


Vydejme se do Orlických hor na Vrchmezí a Šerlich. ®e to tam znáte jako své boty? V tom pøípadì – øeèeno s klasikem èeského humoru – kontrolní otázka: Který z vrcholkù Orlických hor býval nazýván Humenièný vrch?


1084 metrù vysoký Humenièný vrch, nìmecky Hohe Mense a polsky Orlica, se èesky jmenuje Vrchmezí. Roku 1880 na nìm vybudoval 16metrovou vyhlídkovou vì¾ a o tøi roky pozdìji i chatu Heinrich Rubartsch z nedalekého Zieleniece, tehdejšího Grünwaldu. Pro nás je pozoruhodné, ¾e onen pán s plnovousem a smrkovou snítkou za kloboukem byl potomkem èeských protestantských exulantù Rybáøových ze Strakonicka po 30leté válce a ¾e tato chata (tehdy stála u¾ na území pruského Slezska) poskytovala pøístøeší i východoèeským poutníkùm, kteøí s procesím procházeli do Vambeøic; tehdy se nìmecky jmenovaly Albendorf a nyní polsky Wambierzyce. Pozdìji Heinrich Rübartsch vybudoval ještì druhou, o tøi metry ni¾ší, rozhlednu na Šerlichu v místì známé Masarykovy chaty; tehdy na výstavbu oné rozhledny získal povolení kní¾ete Colloreda–Mansfelda. Kdy¾ u¾ je o kní¾eti pánu zmínka, pak právì od nìj dostal Rübartsch darem nìkolik párù ly¾í, které si šlechtic pøivezl z Norska. Pøi Rübartschových aktivitách se nedivíme, ¾e se pak stal prùkopníkem ly¾ování v Orlických horách.


Jen¾e. Chata na Vrchmezí vyhoøela 1946, rozhledna se rozpadla a na místì té druhé – na Šerlichu – stojí od roku 1925 let Masarykova chata. My taky víme, ¾e v Zielenieci pøi silnici smìr Dušníky (Duszniki-Zdrój), malý kousek pod Masarykovou chatou, byla v prosinci roku 2000 odhalena pamìtní deska Heinrichu Rubartschovi. Jestli vám to nestaèilo, pak vìzte, ¾e Rübartschovým pravnukem je první námìstek hejtmana Královéhradeckého kraje Helmut Dohnálek, no a jeho man¾elkou je mistrynì svìta ve sbibobech Irena Francová - Dohnálková. Tak takhle je svìt malý – od èeských protestantù po 30leté válce pøes prùkopníka ly¾aøství v Orlických horách jsme se dostali a¾ k mistryni svìta.


Tady bychom mohli konèit, ale pokud chcete nahlédnout do dvou historických prùvodcù, pak ètìme: Vystupování z Olešnice v Orlických horách na Vrchmezí trvá pøi volné chùzi pùl druhé hodiny, a ¾e cesta vede lesem, neunavíš se pøíliš. Péèí spolku turistù ve Vratislavi oznaèen pøi rozcestích smìr, kterým se výletník má bráti, nápisem arci pouze nìmeckým, nìkde nará¾eny do zemì jen obílené koly, asi metr zvýší. Kdo kráèí od paty vrchu stále tým¾ pøímým jihovýchodním smìrem, tomu témìø nelze zblouditi. Nad hlavou ševel temného lesa, ve vìtvích cvrlikání pìvcùv, kolkol bzukot nesèetného hmyzu provází chodce pøi pozvolném stoupání po táhlém úboèí. Pojednou rozesvìtlí se pøed námi, mezi vìtvemi prokmitává šindelová støecha, ještì snad 50 krokù a jsme na mýtinì, na vrcholu Vrchmezí, který¾ Nìmci pøezvali Hohe Mense. Pøed námi stojí prkenná bouda s pyšným názvem "restaurace" a opodál ze silných bøeven sroubená ètyøpatrová vì¾ "rozhledna". Nìjakých sto krokù za rozhlednou je nejvyšší místo Vrchmezí, a to na pùdì èeské. Ani nevíme, ¾e vešedše do restaurace, jsme za hranicemi vlasti, v pruském Slezsku. Vystoupení na rozhlednu je zdarma. Na vrcholu je na zvláštním podstavci upevnìn vodorovnì kotouè, na nìm¾ kromì stran svìtových naznaèena jsou místa, která lze vidìti. Jinak by se pozorovatel sotva vyznal. Vyhlídka se zdejší rozhledny bohatì odmìní za námahu cesty. Pohled ten nelze vylíèiti, nelze popsati! Ještì stùj¾ zde zmínka o jedné zvláštnosti na Vrchmezí. Pøi hostinci stojí venku nìkolik stolù s lavicemi. Jeden z nich postaven tak, ¾e po jedné jeho stranì sedí hosté v Èechách, pøi protìjší však ji¾ v Prusku. (Èenìk Kalandra: Krajina Orlická, vydáno jako 7. svazek edice KÈT "Èeským krajem" v Praze roku 1895)


Vrchmezí. (Hohe Mense, 1083). Rozhledna zøízená od kladského spolku turistù je 28 m vysoká; velmi dobrý hostinec Rübartschùv, z emigrantské èeské rodiny Rybáøùv ze Strakonic; rád uká¾e Pelclovu èeskou kroniku. Nocleh 1.-, 1.50. Vyhlídka z Vrchmezí je všestranná a úchvatnì krásná. K severu a východu celé hrabství Kladské, lemované horami Sovími a Rychlebskými, s ohromnou skupinou Králického Snì¾níku s vysokou rozhlednou, za ním Jeseníky a pøed ním oba høebeny Orlických hor s údolím Divoké Orlice s øadou dìdin; k severu velbloudí høbet Hejšoviny a táhlé stìny Broumovské. Do Èech vidìti je pøes Olešnici a¾ na Krkonoše, na Støedohoøí, Kunìtickou horu, k Hradci Králové a¾ na Vamberk. (Èenìk Chyský, Hory Orlické, 1913).


Èenìk Chyrský? Ten v letech 1905-1921 pøece pùsobil na rychnovském gymnáziu, 1916-1918 obnovil ji¾ zcela znièené i zaniklé turistické cesty, vytyèil nové a stal se znalcem Orlických hor. Byl autorem prvních èeských turistických prùvodcù po Orlických horách, ten první pod názvem Vzhùru do Orlických hor vydal v roce 1911 a poslední nesl název Na Jiráskovì cestì. Tento aktivní funkcionáø rychnovského Klubu èeských turistù i po pøelo¾ení do Prahy v roce 1921 pokraèoval v propagaci Orlických hor, organizoval do nich poèetné výpravy i školní výlety, ostatnì se zachoval i jeho podpis v jedné z návštìvních knih Rübartschova hostince u data 26. 5. 1922.

 

 

Ty, ohnìm a vodou poškozené, ale zachránìné, najdeme v rychnovském okresním archivu. Tak si tu mù¾eme tøeba pøeèíst u data 14. 9. 1888 Em. Veselík, uèitel z Rychnova nad Knì¾nou. Pokud vám to jméno neøekne nic, pak tedy citát z Poláèkova Bylo nás pìt: A školu máme pìknou novou a my máme takté¾ pana uèitele Veselíka, on nosí zlaté brejle a o pøestávce jí housku a ète si v v kní¾ce, a kdy¾ vidí nezdobu, tak ulo¾í trest, jemu je to fuk... Ne¾ nám pan uèitel rozdal vysvìdèení, tak nás napomenul, abysme ani o prázdninách nezapomnìli, ¾e jsme synové vlasti, proèe¾ abychom ani o prázdninách neslo¾ili ruce v klín a doma pomáhali. Abysme šli pøíkladem napøed a nedìlali hanbu naší škole. Abysme zdravili dospìlé a nejedli nezralé ovoce, co¾ je zlých nemocí pùvodce, a nelámali vìtve, ponìvad¾ to je pøíroda. Abysme dbali èistoty tìla a nemyslili si, ¾e kdy¾ jsou prázdniny, ¾e mù¾eme chodit jako èuòata, proèe¾ abysme se vzdìlávali èetbou.

®e jsme byli mimo Rychnov? Ano, jen nezapomeòme, ¾e Irena Dohnálková je rodilá Rychnovaèka Irenka Francová (uèil jsem jejího tatínka) a se svým man¾elem Helmutem Dohnálkem tu bydlí. Vidíme je na obrázku se synkem Dominikem v létì 2008.

Josef Krám

 

 
Další èlánky autora:
Já chci také hvìzdu
Zmiják
Políbila ji múza
Pium falsum
Byl Ferda Mravenc v Rychnovì?
Rozhovor s Luborem Boøkem
Unikátní nález
O Rychnovácích, co unesli váleènou loï
Bezruký Frantík 
Nejen o kristiánce
Padna na Jelenu
Rychnov není v Rusku
K narozeninám Lubora Boøka
Za Jiøím Šlitrem
Být profík se vyplatí
Jsem pohyblivý jako veška
Katovna v pustém lese
Hoøeòák z Lázní Bìlohrad
Hrabalení aneb Blecha z Rychnova
Muzeum hraèek
Interview over sea
O Jiøím Šlitrovi a garmošce
O støele Littlejohn
Co se musí stát?
Profesor s hlavou Hadrem ovázanou
Ohlédnutí za 35. folklorními slavnostmi pod Zvièinou
Èrven druhý
Pod fùrou hnoje do Ameriky
Proè máme Dobrovského
Jetti v Rychnovì
Jetti v hrobì
Zamyšlení pøed pamìtní deskou
Zámek Kinských
V Galerii P
Teze o Václavu Hankovi
Hokejka legendárního mu¾stva
Nad èlánkem v novinách
Muzeum stabilních motorù
Rodák ze Studence
To se "vr"
Na kus øeèi se starostkou
Na kus øeèi s gemologem


Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma