Ještě o medvědovi a Kaluze

Minule jsem úmyslně nepsal o Ruskách. Tedy těch z Kalugy.
No tedy - jak bych o tom začal… Aha. Je nepopíratelným faktem, že když jsou muži vzdáleni časem nebo prostorem od žen vlastních (třeba námořníci), tak to, co nazýváme tělem, se hlásí o svá základní práva. Může pak oku poručit jistou estetickou korekci směrem dolů. Pak se vám začnou líbit i objekty pro vás před tím nelibé. Tedy objekty… Myslím spíš něco tak výjimečného v životě mužském jako jsou ženy. To nejsou objekty. Je fakt, že pak se vám po takovém oddálení mohou líbit a líbí i ženy, které se vám vlastně nelíbí. Jo to libido! Ono to platí i opačným směrem. To je prostě příroda. No a někteří mí kolegové jsou tu už půl roku. A nejsou tu na katolické misi.

Přesto si dovolím tvrdit, že vysoká estetická kvalita místních žen není záležitostí nedostatečného naplnění jistého libida. Prostě je jich tady hodně hezkých a hlavně se o spoustě dá prohlásit, že jsou sexy. Jestli to dělá ten vzduch, strava, genetické vlivy, nebo ty bažiny kolem, tak to netuším.Tedy co jako za to může. Mají totiž neskutečně dlouhé nohy a úzký pas. Yveta Hlaváčová by se mezi nimi úplně ztratila. Jistě, všechny nosí vysoké kozačky a podpatky, úzké kalhoty a sukně a často bundy do pasu, ale jen v tom to nebude. Často se vám zdá, že ta dívka, která jde proti vám, má alespoň sto devadesát centimetrů, ale když vás míjí, je menší než vy. Tedy já. A to mám jen sto sedmdesát pět. I když ona proti vám vlastně nejde. Tedy jde, ale ono to vypadá, že se u toho trochu vznáší a taky u toho trochu baletí. To se snad musí učit už v raném mládí. Samozřejmě i tady je pánem čas a všichni tady stárnou. Ženám zde přibývají kila především tam, kde byly krásné. Ale to je život. A já si dovolím tvrdit, že budoucnost Ruska je v těchto ženách. Jsou totiž na rozdíl od svých partnerů ukázněné a racionální.

A teď i o mužích.
Tedy o jejich pití. Nevím, zda je zde pití na veřejnosti nějak upraveno zákonem. Viděl jsem, že někteří schovávají láhve s vodkou v papírových pytlících. Ale taky jsem viděl, že ne. Pravda, pije se všude na světě. A to často tak, že to ničí celé národy, státy, kontinenty. Tak proč by to měl být větší problém v Rusku? Všechno je to jen otázkou míry. A taky zisku. To nepříjemné u ruského muže je v tom, že on množstvím vypitého páchá hrdinský čin. Láhev, plechovka či PET láhev se pak zásadně nechává na místě činu a tak to v neděli ve městě často vypadá, jako po rokovém koncertu, či velkém fotbalovém zápase. No a často se skleněnou lahví mrští vší silou o chodník či o stěnu. Když jste při tom, tak vás zamrazí v zádech. Toho vzteku! A je to! To, co u nás platí jen u malé časti populace, platí v Rusku obecně. Mám takový nepříjemný pocit, že podle odolnosti k alkoholu oceňují muže i ruské ženy. Rád bych se mýlil. Ale asi se nemýlím. Bohužel.

Co se týká architektury v Kaluze, je jiná než ta naše. Ani kousíček secese, ba ani gotika či baroko. Nic, zhola nic. Je to prostě už jiný svět. Evropa ano i ne. Asie ano i ne. Prostě Rusko.
Ale není to nuda. Je to kontrast starých dřevěných domků a cihlových nápaditých domů s věžemi, věžičkami a sklem. Spousta barvy, hodně prostoru a malých krámků ve staré zástavbě. Velká a hodně živá tržnice s vepřovými kýtami na dřevěných stolech. Žádné hypermarkety a jen pár supermarketů. Menší výběr mezi potravinami, ale o to větší výběr v oděvech. Dost parků a chodníky ve výstavbě. Na okrajích opuštěné průmyslové závody a haly a vedle nich se staví nové. Ceny srovnatelné s našimi, jen s tím problémem, že rubl má asi třípětinovou hodnotu naší koruny. Mzdy tak kolem osmi až deseti tisíc rublů. Bezdomovci vytlačení na periferii a spousta polodivokých koček. Spousta uniforem, ale dnes už převažují uniformy bezpečnostních služeb. Stále platí povinná základní vojenská služba a stále ještě mají pracovní soboty. Víra! Ale o té až jindy. Teď už dost. Na shledanou příště!

Jiří Suchánek