Finsko – země tisíců jezer a Santa Clause

Můj klukovský sen – možnost cestování do různých zemí a jejich poznávání se mi splnil až v důchodovém věku. Jako spolupracovník cestovní kanceláře Vítkovice Tours připravuji a průvodcuji poznávací zájezdy. Během dvaceti let této činnosti jsem procestoval tisíce kilometrů a navštívil většinu evropských států od těch nejmenších – Vatikánu, Andorry, Monaka, San Marina, Lichtenštejnska až po ty velké – Francii, Itálii, Německo, Španělsko a další. Rád cestuji i do okolních států - Maďarska, Polska, Rakouska, Slovenska a samozřejmě po naší krásné vlasti. Hodně zájezdů připravuji pro seniory, zejména kluby důchodců, jejichž členové jsou vděčnými účastníky.

Všechny země mají své zajímavosti – ať je to Itálie s antickými památkami, stavby Gaudiho ve Španělsku, menhiry v Carnacu ve Francii, květinové lány v Holandsku, průzračně čisté moře v Chorvatsku další, což do jednoho článku se nedá vyjmenovat..

Na jednu zemi, kterou jsem poprvé jako průvodce navštívil v roce 1996, mám obzvlášť příjemné vzpomínky. Tou zemí je Finsko – sedmá největší evropská země. V geografických údajích se uvádí, že má 187 888 jezer, 5 100 vodopádů, 179 584 ostrovů a 30 národních parků. Mnohé z nich jsem mohl spatřit po příletu do Helsinek, odkud jsem se skupinou 40 účastníků absolvoval během 10ti dnů dalších 2 300 km jízdy finským autobusem.

Helsinky - moderní hlavní město země, mistrovsky naplánováno a postaveno na malém poloostrově v moři s empírovými budovami kolem Náměstí senátu, Dómem, univerzitou, palácem vlády a budovou parlamentu. Nezapomenutelný dojem vzbuzuje olympijský stadion, na němž manželé Zátopkovi vytvořili olympijské rekordy. Pomník v městě připomíná největšího finského skladatele – Sibelia. Město září čistotou, žádné sprejerství jsme neviděli, dokonce v městě je ohrazený park pro psí miláčky.

Největším přístavem v zemi je město Tampere – kulturní centrum se dvěmi univerzitami, každoročním mezinárodním divadelním festivalem, Halou městské filharmonie, delfináriem a dalšími zajímavostmi. Studentským městem lze nazvat hlavní město Severní Karelie – Joensuu, založené carem Mikulášem I.. V této oblasti, která má čilé vztahy s ruskou částí Karelie a v níž se nachází řada muzeí, kostelů a dalších zajímavostí, se zejména se staršími obyvateli domluvíte ruštinou. Pochoutkou místní gastronomie jsou mimo jiné vždy čerstvé pirohy.

Nádhernou provincií Finska je Laponsko. V kulturním a sportovním městě Kemi je světoznámý ledoborec Sampo a „arktická cesta ryb“, kde lze spatřit skákající královské lososy. Zvláštní zajímavostí je galerie drahokamů s korunou finského krále, vážící přes dva kilogramy. Více než polovinu roku pokrývá v Laponsku sníh a led a tyto podmínky dávají také možnost postavení největšího hradu ze sněhu podle dětských návrhů.

Velký dojem ve mně zanechalo hlavní město Laponska – Rovaniemi. Překvapuje třemi způsoby: jako moderní město, obnovené na troskách po úplném zničení ve 2. světové válce, jako široká nabídka služeb i jako divočina zasahující až do centra města.. Je univerzitním městem a strážcem laponské kultury. Velkolepou stavbou je Arktikum, vědecké centrum a zemské muzeum, oceněné v r. 1994 muzejní cenou Evropské rady. Od května do července se v Laponsku schová slunce pouze velmi krátce za horizont, takže okolo letního slunovratu je den 24 hodin dlouhý. Je to pro nás nezvyklé, když slunce za „bílých nocí“ svítí nepřetržitě.

Osm kilometrů severně od centra Rovaniemi je polární kruh. Tam žije ve svém příbytku pravý vánoční muž Joulupukki – Santa Claus. Má poštovní úřad, který se stará o doručení dopisů a balíků se zvláštním razítkem v požadovaném termínu. V okolí příbytku je řada krámků s exotickými dárky a vánoční vesnice. Zmíněný „správný“ Santa Claus - starý muž jezdí sáněmi se sobím zápřahem. Všechny ostatní figury v červeném kostýmu, které se objevují u nás zejména v různých marketech, by měly mít předponu „pseudo“. Mé osobní setkání se Santa Clausem bylo velmi příjemné. Seděl ve své vánoční světnici v uniformě ve vyzdobených saních. Po mém příchodu se zeptal odkud jsem a zda mluvím německy nebo anglicky. Měl značné vědomosti o naší republice, zejména o Praze. Ani hovor o hokeji jsme nevynechali. Když zjistil, že jsem poprvé v Laponsku, zavolal svou sekretářku, která mi přinesla pamětní list s potvrzením o překročení polárního kruhu, který pak opatřil nápisem „Best Wishes“ a autogramem „Santa Claus“.

My Češi a Moravané máme svého Ježíška, jehož tradici bychom měli zachovávat. Přesto vzpomínka na laponského Santa Clause a vůbec na krásnou přírodu, sympatické a příjemné lidi, patří k mým hezkým zážitkům z cestování po Finsku.

Ing. Jiří Petráš