Z Konečné na Bobek

Místy, kde rostou jalovce a kvetou slzy panny Marie

Beskydy - Tip na výlet

Na Konečné jsem nebyla celé roky. Kdysi dávno na běžkách či na pěším přechodu v dobách, kdy ještě každou chvíli jel z hor autobus. Taky bývalo více času na řadu celodenních výprav. Ráda na ty časy vzpomínám a snažím se vymýšlet krátké trasy za poznáním našich krásných Beskyd. Krátké proto, že teď chodíme s naší sedmiletou Aničkou a právě půldenní trasa je pro ni vhodná porce.

Vyjeli jsme nad přehradu Šance a na rozcestí Černé jsme se dali směrem na Konečnou. Táhlým stoupáním jsme vyjeli k bývalé celnici Bílá - Konečná - Klokočov. Nepoužívaný objekt je jich delší dobu na prodej. Hledali jsme místo k parkování a nakonec jsme zastavili na okraji osady právě kousek od bývalé celnice, kde již pár aut parkovalo.

Přešli jsme okolo hospody a obchodu (nebylo zřejmé, zda-li jsou funkční) k rozcestníku, kde na Bobek směřovala žlutá značka s údajem 4 km. Ujasnili jsme si ovšem, že žádná žlutá tady nevede, ale jedná se o červenou značku. Trasa na Bobek vede kolem rozložité stavby Penzionu na Baraní, který vypadá opuštěně, snad se zdá, že se tu něco postupně rekonstruuje.

Prudkým stoupáním jsme vyšli ke dvěma chalupám a už jsme byli na hřebeni. Cesta byla mírně blátivá po nedávných deštích. Sem tam vedla lesem, místy otevřeným terénem s nádhernými výhledy. Po trase se klikatily hraničníky a sem tam byl dost v zemi zapuštěný hraničník starý s písmeny HH a s číslem. V jednou místě mě zaujal vpravo od cesty starý vyšší hraničník na jedné straně s písmeny HH s textem Morava – Ostravice a na druhé straně s nápisem Uhry. Vcelku mě to překvapilo, že se uchoval do dnešních dní zcela nepoškozen.

Cesta uběhla, ocitli jsme se na Bobku a hned jsem uviděla vpravo ve svahu krásnou chalupu se zvoničkou na louce, patřící paní, se kterou jsem se právě nedávno potkala. Momentálně tu však nebyla. Zřejmě měla tušení, že cesta nebyla příliš příznivá. Na zvoničku se nezvoní, nemá provázek a navíc je všude kolem dosti vysoká tráva. Nicméně rozhled je tu na obě strany přímo pohádkový. Pokochali jsme se okolím a pomalu jsme se ve slunečném dopoledni vraceli zpět na Konečnou. Po cestě jsme zobali borůvky, sem tam voňavou lesní jahodu, objevili jsme divoce rostoucí jalovce a obdivovali nespočet tmavě růžových slziček panny Marie, které rozhodně slzet nemusí, protože je tu nádherně.

Pavla Zemaníková