Pozdrav z prvního letního dne

Přestože dnešní výlet připadl na první letní den, nebylo tak velké horko jako ve dnech předchozích. počasí velmi příjemné, sluníčko svítilo a svěží vítr rozháněl mraky po obloze, které byly jednou volně rozházené po blankytném poli a pak zas uspořádané do řad podle velikostí od největších po ty nejmenší v dálce.

Vydali jsme se z vesničky Dřevce na okružní cestu podél Hradišťan (druhé nejvyšší místo v Českém středohoří - 752 m nad mořem), která místy sledovala červenou značku a vedla většinou lesem a tu a tam loukami.

Podle květeny, s níž jsme se setkávali, jsme zjišťovali, že louky mají už srpnový charakter, jako by léto vrcholilo anebo se dokonce chýlilo ke konci... Podél cesty rostly vysoké bíle kvetoucí okoličnaté rostliny (ty se moc špatně určují). Kvetly různé druhy modrofialových vikví, žluté jestřábníky, světle fialový chrastavec, zvonek broskvolistý i kopřivolistý, kakost luční i krvavý, pcháč šedý a další bodláky, z nichž některé luž dokonce odkvétaly.

Cestou nás doprovázeli drobní motýlci, babočka síťkovaná, hnědásci, ostruháčci. Z říše motýlů nás potkalo ještě velmi milé překvapení. Asi kolem druhé hodiny odpolední jsme se usadili na březových kládách, abychom si odpočinuli. Naslouchali jsme šumění lesa a zpěvu ptáků, dívali se do sytě zelených korun stromů. Po chvíli kolem nás rychle prolétl velký tmavý motýl s bílými pruhy a skvrnami. Kromě tmavě hnědé a bílé barvy byl patrný i modrofialový lesk. Zbystřili jsme pozornost a čekali téměř se zatajeným dechem. Motýl se vrátil a k naší veliké radosti začal kolem nás kroužit, doslova "opisoval magické kruhy".
Nakonec si sedl na jeden batůžek a rozevřel křídla, takže jsme měli možnost si ho dobře prohlédnout a sledovat jak dlouhým žlutavým sosáčkem čile rejdí po látce. Modrofialový lesk jednoho křídla nás fascinoval a napověděl, že se jedná o batolce duhového, v současné době poměrně vzácného. Nazvali jsme ho "druhou perlou Českého středohoří" (první perlou jsou otakárci). Chtěli jsme pokračovat v cestě, ale motýlovi se zřejmě na batůžku zalíbilo natolik, že neuletěl, když náš nejmladší poutník Kuba batůžek zvedl. Kuba dal před motýla ruku - a ten docela ochotně na ruku přelezl.... Takže batolec chvilku putoval s námi. Po chvíli vzlétl a vracel se k místu, kde jsme seděli. Byl to pro nás jedinečný zážitek.

V trávě u cesty na nás čekal skvost z říše rostlinné - osamělá kvetoucí lilie zlatohlávek. Na okraji lesa byla cesta lemována svlačcem rolním s jemně narůžovělými pohárky květů a žlutě kvetoucí vrbinou penízkovou. Ocitli jsme se na pasece, odkud byl zajímavý a působivý pohled do krajiny. Před námi se tyčila Lipská hora, na dohled bylo dokonce i
vzdálené Sedlo.

Po chvíli chůze se před námi rozevřela krajina v plné kráse. Byla mimořádně dobrá viditelnost, spatřili jsme kromě středohorských kopců i Ronov, Vlhošť, Dokskou pahorkatinu, rozeznali jsme Bezděz a dokonce i Ještěd. Delší dobu jsme se kochali pohledem na krajinu, kde se odehrávala dramata světel a stínů podle toho jak se mraky pohybovaly. Jejich stíny padaly na jednotlivé kopce a zvedaly se jako opona, nejvíce to bylo patrné na Lovoši. Chvílemi byl celý tmavý a jak na něj znovu postupně dopadaly sluneční paprsky, zesvětlel a jeho jižní strana byla jako ze sametu. Další mrak zastínil Lovoš v nižší partii a sluníčko
ozářilo jeho vrchol. V tom okamžiku při troše fantazie jsme si mohli představit horu se sněhovou čepicí někde v Andách.... Cestou z Dřevců se vyhouplo na jihozápadní straně lounské Středohoří, tentokrát na nás dýchla romantika jihu Itálie.

Loučíme se na nádraží v Lovosicích a vlak mě unáší do roviny. Plná krásných dojmů dokonce z okna mávám středohorským kopečkům i osamělému Řípu a těším se na další putování touto líbeznou krajinou.

Jana Haasová