Bajkal, buchty a moji pitomci

Slovanské jazyky mají zajímavou vlastnost, shodné výrazy využívají k označení něčeho zcela rozdílného. Následující řádky vás provedou zajímavými místy, ale měly by navíc tuto skutečnost ilustrovat.

Má žena říkávala říkávala: pro tebe jsou vyhrazeny jen a jen cesty na Sibiř. Naozaj to tak vyzeralo! Po cestě do Říma roku 1969, po předchozím dočasném uvolnění vztahů, jsem na dlouhou dobu nikam na západ nemohl. Směl jsem pouze do lido-demo, na pracovní cesty do NDR, Bulharska, Rumunska, Polska. Ale přece něco mimořádně zajímavého: díky spolupráci, kterou se podařilo navázat se Sibiřským oddělením AV SSSR, jsem byl dosti častým hostem na Sibiři. Tak častým, že kolegové ze spolupracujícího ústavu usoudili, že je nedůstojné, titulovat člověka tak blízkého tovařišč Lencz, vyzpovídali mě o mé rodině a došli k závěru, že mé správné oslovení zní Imrich Jurievič.

 Sibiřský energetický ústav AV SSSR

Moji základnou bylo významné sibiřské velkoměsto, Irkutsk a v něm Sibiřský energetický ústav, SEI. Nelituji, pracovníci ústavu byli mimořádně fundovaní a Sibiřané jsou lidé srdeční, přátelští, přímí. Navíc, SEI AV SSSR sídlí v Irkutsku jen 70 km od čarokrásného Bajkalu a tak součástí mých jedno – dvoutýdenních pobytů byl vždy výlet na Bajkal. Někdy na den, někdy malou expediční lodí Diana AV SSSR na dva dny alespoň do tajgy podél nádrže Irkutské vodní elektrárny (Diana neměla mořskou výbavu a na jezero nesměla). Největším zážitkem ovšem byly toulky po tomto obdivuhodné jezeru Burevestnikem, lodí, vybavenou radarem a navigací a navazující potulky místy ještě panenskou přírodou.

 Bajkal u východiska naší cesty

Nedávno jsem vám slíbil další výlet na Bajkal, vydejme se tedy znovu na cestu, tentokráte směrem na sever.

Buchta v češtině označuje sladký koláč nebo (tak trochu hanlivě) naducanou dívku, v ruštině záliv, zátoku (připomeňme si, že tentýž význam má v němčině die Bucht). A náš druhý výlet (o prvním jsem vás už na těchto stránkách informoval) směroval právě do jedné takové zátoky, s názvem Buchta pesčanaja – Písečná zátoka. Znalci Bajkalu vám rádi dodají, že buchty jsou zátoky poměrně mělké, nevýrazné, za divokých bajkalských bouřek nedostatečně chrání lodě, v nich kotvící. Dodávám, že se odehrál roku 1988.

Písečná zátoka se často označuje jako Bajkalská riviera a je snad nejoblíbenějším cílem turistů. Po čtyřech hodinách plavby velkou výletní lodí se nám konečně objevuje jeho panorama.

 Blížíme se k písečnému zálivu

Zdejší pláž má délku kolem 750m, ale nemylte se, koupání v Bajkalu je jen pro otužilce, teplota v parném létě nepřesahuje 15 oC, průměrná roční je sice nejvyšší z celého okolí, ale činí jen 0,3 oC. Chcete-li tu strávit dovolenou, jsou vám k disposici dřevěné chatičky, ty původní, žel bez komfortu; nověji, k dnešním dnům jsou prý lépe vybavené.

K prohlídce místa máme k disposici pouhé 3-4 hodiny, vydejme se blíže za poznáním. Ze severu záliv vymezuje tzv. Velká zvonice (Božšaja Kolokožnja), poutavý skalní útvar, ostroh, dosahující výšky 80 m.

Mimořádně zajímavou skálou je Skála kormoránů (Baklanij kamen), tak trochu vzpomínka na minulost; poslední kormorán tu viděli někdy kolem roku 1960.

 Skála kormoránů

Jižní konec zátoky ohraničuje Malá zvonice (Malaja Kolokožnja), daleko méně nápadná, výšky jen cca 60 m. Okolí je mimořádně přátelské, ani nepoznáte, jak jste vystoupali ke zdejší vyhlídce, nabízí odpočinek i fantastické výhledy na jezero a jeho okolí.

 Vyhlídka ze strany Malé zvonice

Najdete-li po chvilce hledání to správné místo, otevře se vám impozantní pohled na vody zálivu a začátek pláže. Pochopíte, proč se Bajkalu také říká „modrá perla Sibiře.

 Začátek zálivu z výšky desítek metrů

Okolní les, jehož hlavním obyvatelem je borovice limba (v místním jazyku kedr), „chlebový“ strom, jehož oříšky jsou pro okolní obyvatelstvo zdroje obživy. Těsně nad jezerem jsou poznamenány nemilosrdným větrem, zato o desítky metrů výše tvoří nádherný, bohatý porost.

 Limby nad jezerem

Borovicový les je nad zálivem protkán roztodivnými pískovcovými útvary.

 Skály

 A zase skály

Některé z nich místní pojmenovali, já jsem si z nich zapamatoval pouze Sestry.

 Sestry

Těch několik hodin rychle uběhlo, čas sotva stačil, abych si zaznamenal několik obrázků a na osmičku nasnímal tak 15-ti minutový šot, stal se součástí mého filmu „Dotknout se legendy“. Bajkal je opředen legendami a legendu představuje sám o sobě.

 Autor

Pro úplnost dodejme, že bezprostředně za Velkou zvonicí jsou další dva zajímavé písečné zálivy, Buchta babuška a Buchta vnučka, které spojuje Mys Děd.

Doslov

Cesty na Bajkal jsou někdy dosti zdlouhavé, až se společnost nasytím pohledem na jezero a jeho okolí, odstěhuje se do podpalubí do více-méně prostorné kajuty, kde se pojídá, popíjí. Z jednoho malého pikniku v podpalubí Burevestniku pochází historka, které jsem se nezúčastnil, znám ji jenom z vyprávění přímých účastníků, historka, která mě ale mimořádně pobavila. Tak trochu patří do „jazykového koutku“.

Byl jsem tak trochu s milým kolegou Jurije Petrovičem Syrovem iniciátorem i organizátorem spolupráce našich ústavů a tak jsem po čase představoval styčného důstojníka mezi sibiřskou a českou energetickou vědou. Jako školitel vědeckých aspirantů a vedoucí poměrně velkého výzkumného útvaru jsem pravidelně do SEI posílal stážisty z našeho ústavu i na delší, např. půlroční stáže, jejichž součástí samozřejmě byly výlety na Bajkal. U takového malého posezení se Sibiřany na lodi se sešla bohatší skupina Čechů. Mluvilo se o všem možném, ale vzápětí se jich kolegyně ze SEI postupně vyptala, od koho vlastně na stáž přijeli. Odpovědi byly jednotné: Olda M.– od Imricha, Olda B. – od Imricha, Ivan V. – dtto. Analogický dotaz byl vznesen na Františka K. Nebyl ode mne, náš vzájemný vztah byl dokonce mírně řečeno rezervovaný, v zájmu jednoty však přisvědčil: od Imricha. Kolegyně suše shrnula: značit, vy vsje pitomci Imricha Jurijeviče !!! Tváře mých kolegů prý poněkud zatuhly, zábava viditelně vázla. V hotelu se všichni vrhli na slovník. Tajenku bych mohl nechat na laskavého čtenáře, ale pod čarou ji prozradím. František K., který zde navázal řadu přátelství se ve svých pozdějších dopisech na Sibiř prý zásadně podepisoval: pitomec Kozák.

Imrich Lenzc alias Jurievič

Poznámka: Obrázky byly snímány na diapozitiv a později přefotografovány na digital. Výraz pitomec v ruštině byl odvozen od slovesa „vospytať, vychovávat, vzdělávat, školit a znamená odchovanec, stoupenec.

Další články autora:

Zpívá celá rodina

Piknik na břehu Bajkalu