Kouzelné Toskánsko – 3

Noc byla klidná, postel rovná a ráno vlahé. My, samostatně cestující muži, jsme spali v jakémsi přístavku hotelu. Měli jsme svůj samostatný vchod, který byl jištěn třemi zámky. To asi aby nás neznásilnily horkokrevné italské násilnice. Snídaně je v Itálii podřadná záležitost. Stůl se neprohýbal pod horami jídla a jejich chléb mi nechutná. Je mdlý a bez chuti, ba je i bez zápachu a tak trochu připomíná inertní plyn, protože nereagoval ani se mnou a já mám rád skoro všechno. Pardon, až na držkovou polévku. Už od večeře vznikl spontánně stůl samostatně cestujících mužů. Ne, Karel Gott s námi nejel, ale představte si, že s námi jel kuchař od Donalda. Ne kačera, proboha. Ani ne od toho Mc, ale toho Trumpa, co si vzal tu naši Ivanku lyžařku. Je to sympatický, asi šedesátisedmiletý pán s knírem a žije střídavě v Praze a na Floridě. Halb und Halb. Pochválil večeři a nám najednou strašně moc chutnalo. No uznejte! Když to pochválí taková kapacita, to vám pak musí chutnat i osmažená pneumatika.

Do autobusu jsme všichni nasedli odpočinutí a spořádaní a počal koncert Květy. Byla tam partička asi šesti žen v mém a trochu mladším věku. Držely si tak trochu své prkno. S námi nevečeřely, ale jako milovnice života chodily na vínko a kávu a na krásné Italy. Na ty Italy samozřejmě jen koukat. Asi. Květa byla jejich královna. Když jsem ji po prve slyšel, jak do mobilu nařizuje komusi, že musí napsat jakýsi článek o komsi a pak, že jim to na poradě řekne, co mají dělat, a říkala to hlasem silným, aby to slyšel celý autobus, myslel jsem si něco o exhibicionistce a hérečce, která nám tímto dává najevo, jak je důležitá. Asi byla, ale pánové, hlavně pánové, takovou omračující inteligenci transportovanou transparentním smyslem pro humor, jsem ještě nezažil. Byl jsem maličký, ještě menší, až jsem byl úplně nejmenší. Ale z Květy nadšený. Bavil jsem se jako při poslouchání forbín Wericha a Horníčka, akorát že Květa neměla Horníčka. Ne že by jí děvčata neasistovala, ale právě jen asistovala. Jen mi ještě neposlala fotky z Pisy, neb mi tam došly baterky a já mám odtamtud jen dvě fotky. Prostě i Květa má alespoň jednu slabinu..No ale je hezky, otepluje se a klimatizace funguje.

Za oknem autobusu počíná slavnostní koncert pro kopce, městečka, lesy, silnice a kámen. Nůžky a papír nikde. Jinak je pro mé oko vše nadmíru výjimečné. Protože zde ve středověku válčil každý s každým, jsou místní sídliště nepohodlně umístěná na kopcích a opevněná. Tím vznikla specifická krása krajiny a všichni v autobuse praví „ jé“. Určitě i Bejval Antonín, Eda Kemlink a Zilvar z chudobince. Silnice jsou samý most, tunel a poskytují nádherné výhledy. Fotím jako divý a mažu jako vzteklý. Jsem trochu v transu a do toho ta Květa!

Pak se objeví moře, autobus řekne hromadně „ jé, moře“ a fotí nás víc. Všude kolem silnice jsou v prodejnách bloky mramoru. Jsme už v předhůří Carari a zde je nejlepší a hlavně nejslavnější mramor světa. Zde leží ta hmota, které dal nejen Michelangelo nebo Donatello život. Na parkovišti, při hromadném zuřivém focení nedalekého kopce s nádherným městečkem pod úpatím se k nám hlásí odredovaný Čech s pejskem, který jede stopem do Francie a Španělska. Řidiči ho pochopitelně neberou…
Projíždíme La Speziu s jejím vojenským přístavem a palmovou promenádou a začínají kopce. Teď už jedeme trvale po břehu moře, to už je cítit i přes klimatizaci a voní. Ježiši, jak nádherně voní! A já nezkušený si nevzal plavky. Bude tam dvě hodiny pauza a já si nezaplavu ba ani prstíček nohy nesmočím. Však každá věc má dva konce. Víc toho uvidím.

Autobus šplhá, silnice se úží a olivovníky a víno rodí. Už jsme až na kopci a sjíždíme dolů. Tady se potkat dva autobusy, tak musíme jeden z nich přenést na vlastních rukou. Už je slyšet šplouchání moře. Nebo se mi to jenom zdá.

Autobus už dál nemůže. Je tu poslední parkoviště a je už problém, aby se na něm autobus otočil. Jdeme dolů z kopce po úzké silnici a před námi je Manarola. Představte si, že by se dětem splnilo přání, postavit si městečko podle svého. Určitě by vypadalo jako Manarola.

Další foto zde

Jiří Suchánek