Je støeda, druhý den zájezdu, a u¾ jsem natolik pouèený, ¾e vím, ¾e tento den bude fyzicky nejnároènìjší. Spánek v autobuse moc spánkem není a i ti nejlepší spáèi jsou znièení. Máme pùlhodinu na zcivilnìní a narovnání tìla. Na rovnání charakterù není èas. Pøed námi je Parma, která je synonymem dobrého jídla. Parmezán je parmezán a šunka je šunka. Prùvodkynì nám pøedstavila program - Parmu, výjimeènost obou potravin a sebe. Hlas má jak Uršula Kluková, jen ten její smích je jiný, ne tak ïábelský. Ale EEE pøed ka¾dou vìtou je stejné a i to klesání a stoupání hlasu velice podobné.
Parma není tím nejvìtším architektonickým klenotem Toskánska. Ale je to pøíprava na nì. A tak poprvé v ¾ivotì vypiji energetický nápoj. Není to Red Bull, proto¾e ten dává køídla a to bych moc nevidìl. Stejnì se mi chtìlo celý den spát, tak tedy nevím. Samo mìsto Parma je té¾ spojeno s naším Otcem vlasti a císaøem Karlem IV., který tu získával zkušenosti váleènické a poèátek panovnické moudrosti. Ale to bylo léta pánì kdysi a dnes tu mo¾ná koluje krev pøemyslovská v místní populaci. Nebo», co je bo¾ího Bohu a co císaøovo císaøi. A Karel? Vlastnì tenkrát asi ještì Václav! Tak¾e Václav byl taky tenkrát mladý, urèitì hezký a hlavnì plodný. No hele, támhle ten pán, jako by mu z oka vypadl. Je teplo, jsme pøece v Itálii a úèastníci zájezdu jsou unavení.Piazza Garibaldi, palác místodr¾itele, radnice, dóm, no dobrý, ale nemáte nìkdo sirky, abych si zapøel víèka?
Jede se na parmazán.Dají nám ho i zadarmo ochutnat! Italská prùvodkynì po parmazánu na nás má èekat na jakémsi nádra¾í. Nacházíme jakési nádra¾í, ale ne záchod a nìkteøí zaèínají trpìt. Všichni zmatenì obíháme budovu, ale budova je zlá. Co to je za nádra¾í bez WC! Naštìstí pøijí¾dí italská diva. Sympatická, od pasu dolù trochu pøi tìle, ale hlavnì nás pøivádí ve svém Fiátku k výrobnì a lidé jsou š»astní. JE TU WC!
Výrobna se podobá trochu kravínu. Nízké budovy, pes, koèka, dvùr, sucho a malinká zahrádka bez plotu. Výrobu sýra vám moc prozrazovat nebudu, abyste jim nekonkurovali. Ostatnì - vyrábí se stejnì jako jiné sýry, akorát mléko je od krav z okolních èistých kopcù (ty krávy jsou normální a nejsou fialové ani zelené). ®erou jen trávu a ¾ádné granule a sýr se vyrábí ruènì, a¾ na pár jednoduchých mechanismù. Míchá se døevìným pádlem, nechá se zrát buï dvanáct, dvacet ètyøi nebo tøicet mìsícù a pøitom se obrací jistým zautomatizovaným mechanismem trochu podobným Marsochodu. Jo a taky se koupe ve slané vodì. Slaná je, nebo» jsem ji ochutnal. Takový mùj obyèej. V té místnosti zrání jsem já neuzrál, nebo» to tam kupodivu nevonìlo a já šel na sluníèko povídat si italsky se psem. Víte, ¾e mi èesky odštìkával? Vzdìlaný pes!
Pak se ochutnávalo. Snìdl jsem ètyøi kousíèky chleba a dva kousíèky parmazánu. Pak jsme si šli sednout a snìdli jsme dva kousíèky chleba a ètyøi kousíèky parmazánu a dvakrát dva kousíèky rùznì sušené šunky. Té parmské. No,dobré, ale pøecpaný jsem nebyl ani já, ani ty nejštíhlejší úèastnice zájezdu. Pak jsme odpochodovali do malinké prodejny, kde jsme jim mìli udìlat kšeft. Všichni se dívali na tu šílenou cenu a bylo ticho jak v kostele. Tak jsem se zeptal, jestli ten kousek sýra stojí opravdu patnáct eur, ale naše laskavá Uršula K. nám vysvìtlila, ¾e cena je za kilogram. Ano, bylo to napsáno písmem tak malièkým a nì¾ným, a¾ to vhánìlo slzy do oèí. Nebo to u¾ bylo únavou?
Mnozí se po tomto vysvìtlení vrhli na nákupy. Sýr byl mastný a já nejsem ten správný gurmán. Mnì staèí Blatenské zlato a pra¾ská šunka. Tak tøeba pøíštì, a¾ si dopøedu pøichystám nìjakou pikslu.
Rozlouèil jsem se italsky se psem, on mi èesky odpovìdìl.
Pronájemce kravína odjel èeskou Oktávii kamsi. Všechen personál v poètu dva byl typovì jako Fantuci ze známého filmu o úèetním. Dokonce i ta paní, pomocnice z prodejny.
Obtì¾káni sýry jsme vyrazili do místa ubytování.Mìsteèko se jmenovalo Montecatini a bylo to mìsteèko za války vybombardované. Takøka bez památek a lázeòské. A mnì pøipadalo i krásnì italské. Hotel jsme našli na druhý pokus. Byl pøíjemný, majitelka mìla sádru na noze a vše probìhlo hladce. Po veèeøi bylo nìco èasu, a tak jme vyrazili do ulic. Rád chodím sám. Moc mi nezále¾í na tom, co si mù¾u pøeèíst v prùvodcích. Jsem lovcem pocitù. Stmívalo se, fo»ák mìl vybitou baterii a já šel jen tak, co noha nohu mine, splývaje s davem. Byly tam spousty seniorù, jak to v lázeòských mìstech bývá, a všichni šli mým smìrem. Hotely svítily do soumraku a pak u¾ do tmy, girlandy osvìtlovaly ulièky ke vchodùm. Pøed jedním hotelem zpívala zpìvaèka bez kapely a Vietnamci i zde nabízeli rùzná svìtelná udìlátka, umìlohmotné hraèky, šaty, šátky a jiné znaèky nesvìtového významu. Dav se pomalouèku sunul k jakémusi divadlu pod kopcem, na kopci byl asi klášter a vyhlídka, nebo nìco tomu podobného. V divadle dávali Pucciniho, Verdiho a jiné „velké“ a vstup byl asi zadarmo. Nemìl jsem u¾ sílu ani odvahu vstoupit. Pak jsem to otoèil, vracel se zpìt kolem kinematické sprchy. Ramena se pod tíhou vody otáèela, závìsy vrzaly a mnì se u¾ po trojchodé veèeøí zaèaly zavírat oèi. Tak alou do postele a dobrou noc. A» ¾ije parmazán, šunka a noc. Zítra jedeme do Lucci a hlavnì na Cinque Terre a já zase po roce potkám pøítele moøe.
nejlepší spáèi jsou znièení. Máme pùlhodinu na zcivilnìní a narovnání tìla. Na rovnání charakterù není èas. Pøed námi je Parma, která je synonymem dobrého jídla. Parmezán je parmezán a šunka je šunka. Prùvodkynì nám pøedstavila program - Parmu, výjimeènost obou potravin a sebe. Hlas má jak Uršula Kluková, jen ten její smích je jiný, ne tak ïábelský. Ale EEE pøed ka¾dou vìtou je stejné a i to klesání a stoupání hlasu velice podobné.
Garibaldi, palác místodr¾itele, radnice, dóm, no dobrý, ale nemáte nìkdo sirky, abych si zapøel víèka?