Tak Paøí¾, tam u¾ jsem byl.A ještì se tam urèitì vrátím! Zámky na Loiøe? Tím jsem zaèal a byl to nádherný rozjezd mého putování po Evropì. A vloni jsme byli se švagrovou v Benátkách a okolí.
Poprvé v ¾ivotì jsem plaval v moøi, a to u¾ mi je hezkých pár let. No a námìstí svatého Marka vypadá jako pøedpokoj Ráje. Pravda,sice trochu pøeplnìný, ale víte co je na svìtì hodných lidi! Vìdìl jsem, jak vypadat bude, proto¾e jsem ho prostudoval dopøedu, ale stejnì mi spadla èelist, a¾ to cvaklo o dla¾bu.
A letos? Letos byla na øadì kolébka renesance. Bo¾ská Florencie. Vlastnì toho bylo víc, ale to jsem zjistil a¾ bìhem èasu. Nebo spíš stíháním èasu a¾ pøi zájezdu. Vyrá¾el jsem sám nebo» má švagrová tentokrát cestovala s dcerou jinam a svou nejbli¾ší do autobusu nedostanu. Ani párem volù .Ba co dím, ani celým stádem volù. Letadlem by to šlo, ale co pøejezdy? Letìt sto kilometrù vrtulníkem, tak na to nemáme. A tak já sirota cestoval sám.
Ale nevadí, nebo» na zámcích, na té nejkrásnìjší øece svìta, jen¾ má tak zvukomalebné jméno Loira, jsem byl taky sám a jistá svoboda pohybu se mi líbila. Jsem stejnì dost silný individualista (nikoliv individualita), tak co. Odjezd byl z Prahy ze Zlièana, a tak jsem si opìt projel jednu trasu metra celou. Mimochodem to naše jediné metro se mi jeví dosti pìkné. Na Zlièínì jsem byl asi o hodinu døíve, nebo» dost trpím syndromem dochvilnosti a je to mo¾ná trochu i zbabìlost,kdy¾ nechci honit autobus tøeba a¾ do Budìjovic. Je tam hezká silnice a zadarmo bych se urèitì hezky probìhl. Víte, ¾e Jára da Cimrman pøece taky poøádal závody s kufrem, a to jen tak, jak ho rodièe stvoøili. No jo, ale já nemìl kufr, ale tašku. To bych nemohl.
Mezitím odjely autobusy do Paøí¾e, do Normandie, do Prèic a na Zbraslav. Lidi se schází, odjí¾dí a já èekám. Koneènì se zaèínají scházet i úèastníci našeho zájezdu. Paní prùvodkynì je o pár, ale opravdu jen o pár roèkù starší ne¾ já - myslím si. Pomalu si nás seskupuje a pøipravuje, øíká nám èísla sedadel a jejich pozici v autobusu a já zjiš»uji pouhým pohledem, ¾e s námi nejede ani Jaromír Jágr, ani Helena Vondráèková, ale zcela normální smrtelníci. Pøijí¾dí autobus a vše je jinak. Má o ètyøi sedadla víc a èíslování je tudí¾ odlišné. Pozor, jeden z øidièù je vlastnì jedna. Tak hezkou øidièku autobusu jsem ještì nevidìl!
Ostatnì nevidìl jsem ještì ani jedinou øidièku autobusu. Ale tahle paní øidièka je opravdu hezká. Druhý øidiè, nebo vlastnì jediný øidiè, je pán od Stonù. Vlasy má šedivé, dlouhé a u¾ se nepoèítají do miliónù. Je jich trochu ménì. Tak¾e jízda bude nìco mezi rokovým koncertem a posezením s pøíjemnou dámou na kávì. Asi.
Vyrá¾íme do Budìjovic, proto¾e v Písku nejsou asi pøíznivci Toskánska. Sedím zatím sám, ale v Budìjovicích si ke mnì sedá další sólista. Je pøibli¾nì v mém vìku a pozdìji zjiš»uji, ¾e se jmenuje Jaroslav, je z Prachatic a je to cestáø. Ale to bude a¾ pøíštì. Stmívá se, všichni nahazujeme pokroucené polohy a lidmi skuteènì vzpøímenými se stáváme a¾ na parkovišti pøed Parmou. Ale o tom a¾ pøíštì. Dneska u¾ patøím spánku. Tak dobrou pokroucenou noc.
