A tak náš autobus znovu smìøuje do Marseille.Toto pøístavní mìsto je druhé nejvìtší ve Francii a skladba jeho více jak 820 000 obyvatel je vskutku víc jak rùznorodá. Najdeme zde pøedstavitele snad všech ras. Mìsto se rozprostírá u Støedozemního moøe v délce 70 km. Sahá od Starého pøístavu a¾ na vrcholky kopcù. Od svého zalo¾ení kolem roku 600 pø.n.l., kdy se tu usídlili Øekové z Malé Asie, bylo mìsto stále znovu dobýváno. Historicky nejznámìjší je dobytí mìsta Caesarem v roce 49 pø.n.l. Tehdy Caesar zkonfiskoval místní flotilu a soustøedil øímské obchody jinam. Mìsto však postihly i jiné pohromy. V roce 1720 to byla morová rána, jí¾ padla za obì» polovina marseillského obyvatelstva. Pøístav zùstal a¾ nezávislým na Francii a¾ do 15.století. Teprve poté si Marseille vytváøí svou povìst mìsta rebelù. Jim vdìèí za svùj název i hymna revolucionáøù La Marseillaise. V koloniálním období v 19. stol. mìsto prosperovalo. K jeho prosperitì jistì pøispìlo i otevøení Suezského prùplavu. Za 2.svìtové války však mìsto bylo masivnì bombardováno, zasvé vzala i valná èást historické ètvrti Le Panier nad starým pøístavem.Hospodáøský úpadek v 90.letech 20.století s sebou pøinesl nezamìstnanost, chudobu a kriminalitu, organizovaný zloèin. Dnes mìsto u¾ krizi pøekonalo a je skuteèným centrem dìní celého kraje.
Nìkolik minut pøed 13.hodinou nás autobus vyklopí ve Starém pøístavu v Marseille a odjí¾dí kamsi daleko na parkovištì. Prùvodce nás po¾ádá o chvíli strpení a jde zakoupit jízdenky na plánovaný odpolední výlet lodí na Ile d´If. Zanedlouho se vrací, nese jízdenky na plavbu zaèínající v 15 hodin, ale netváøí se pøíliš optimisticky. V pokladnì se toti¾ dozvìdìl, ¾e fouká dost silný vítr, a pokud ještì zesílí, budou vlny tak vysoké, ¾e se vyplutí výletních lodí na ostrov nebude realizovat. Domlouváme se tedy, ¾e èas zbývající do vyplutí lodi vìnujeme dokoupení zásob na ráno (snídanì nebude, a ne¾ nás nasytí v letadle, uplynou ještì dobré tøi hodiny), prohlídce aspoò kousku proslulého bulváru La Canebiére, ¾ivé dopravní tepny,jen¾ je sídlem spousty bank, úøadù, obchodù i rùzných podnikù. Po pùlhodinì strávené na tomto bulváru si zaèínám v duchu vá¾it klidného mìsteèka, v nìm¾ ¾iji. Vydáváme se tedy pomalu zpìt na nábøe¾í Starého pøístavu, nebo» se blí¾í èas, kdy se máme sejít s prùvodcem a absolvovat výlet na místo vìznìní bájného hrabìte Monte Christa. Tøetí hodina u¾ minula a prùvodce koneènì pøichází. Avšak pøináší Jobovu zvìst: lodi které do této doby „premávaly“, mají od 15 hodin zákaz vyplutí. A máme po ¾í¾alkách! Jsme zklamáni a jako náhradu za zmaøený výlet lodí jdeme absolvovat vyjí¾ïku bílým výletním vláèkem starou mìstskou ètvrtí nad Starým pøístavem. Obsadíme vìtšinu míst ve tøech vagoncích, vláèek zacinká a vydá se na cestu do neznáma. Objedeme Starý pøístav, z toho nového zahlédnu pár jeøábù (sedím toti¾-jak je u¾ mým zvykem-opìt v nevýhodné pozici) a vláèek zaèíná šplhat do kopce. Ulice jsou u¾ší a u¾ší, domy starší a starší, dlá¾dìní hrbolatìjší a hrbolatìjší…Radìji nemluvím,abych si nepøekousla jazyk. Asi po 15 minutách vláèek zastaví a prùvodce nám nabízí, aby ti, kdo mají zájem, vystoupili, prohlédli si rázovité námìstíèko a jeho okolí, a pøíštím vláèkem, asi za 20 minut, pokraèovali zpátky k pøístavu. Rozhodnout se je tøeba bìhem nìkolika sekund, tak¾e èást naší výpravy zùstává a druhá, menší èást odjí¾dí dolù k pøístavu, kde má èekat na náš návrat. Prohlí¾íme si jednu z peèlivì zrestaurovaných historických staveb, které pøe¾ily váleèné bombardování-La Vieille Charité, bývalý dùm chudiny ze 17.století. Dnes je tam umístìno napø. Muzeum afrického a indiánského umìní a umìní Oceánie i výstavní prostory. Na zevrubnou prohlídku však není èas, a tak se projdeme jen po nádvoøí a pak se vydáme z námìstíèka stínìného platany do úzkých køivolakých ulièek. Ale brzy se obracíme zpátky, necítíme se tam nìjak moc jistì. A je paradoxní, ¾e právì tohle nás zachránilo. Jsme toti¾ na námìstíèku ve chvíli, kdy pøijí¾dí vláèek, který nás má odvézt za ostatními, ale nerespektuje jízdní øád a pøijel o 10 minut døív. Zmatky tedy pokraèují. Nastupujeme ve spìchu, ale prùvodce je pøesvìdèen, ¾e dva lidé chybí, a tak zùstává na místì, aby je vyhledal a dalším vláèkem dopravil za námi…
zkonfiskoval místní flotilu a soustøedil øímské obchody jinam. Mìsto však postihly i jiné pohromy. V roce 1720 to byla morová rána, jí¾ padla za obì» polovina marseillského obyvatelstva. Pøístav zùstal a¾ nezávislým na Francii a¾ do 15.století. Teprve poté si Marseille vytváøí svou povìst mìsta rebelù. Jim vdìèí za svùj název i hymna revolucionáøù La Marseillaise. V koloniálním období v 19. stol. mìsto prosperovalo. K jeho prosperitì jistì pøispìlo i otevøení Suezského prùplavu. Za 2.svìtové války však mìsto bylo masivnì bombardováno, zasvé vzala i valná èást historické ètvrti Le Panier nad starým pøístavem.Hospodáøský úpadek v 90.letech 20.století s sebou pøinesl nezamìstnanost, chudobu a kriminalitu, organizovaný zloèin. Dnes mìsto u¾ krizi pøekonalo a je skuteèným centrem dìní celého kraje.
na plavbu zaèínající v 15 hodin, ale netváøí se pøíliš optimisticky. V pokladnì se toti¾ dozvìdìl, ¾e fouká dost silný vítr, a pokud ještì zesílí, budou vlny tak vysoké, ¾e se vyplutí výletních lodí na ostrov nebude realizovat. Domlouváme se tedy, ¾e èas zbývající do vyplutí lodi vìnujeme dokoupení zásob na ráno (snídanì nebude, a ne¾ nás nasytí v letadle, uplynou ještì dobré tøi hodiny), prohlídce aspoò kousku proslulého bulváru La Canebiére, ¾ivé dopravní tepny,jen¾ je sídlem spousty bank, úøadù, obchodù i rùzných podnikù. Po pùlhodinì strávené na tomto bulváru si zaèínám v duchu vá¾it klidného mìsteèka, v nìm¾ ¾iji. Vydáváme se tedy pomalu zpìt na nábøe¾í Starého pøístavu, nebo» se blí¾í èas, kdy se máme sejít s prùvodcem a absolvovat výlet na místo 
vìznìní bájného hrabìte Monte Christa. Tøetí hodina u¾ minula a prùvodce koneènì pøichází. Avšak pøináší Jobovu zvìst: lodi které do této doby „premávaly“, mají od 15 hodin zákaz vyplutí. A máme po ¾í¾alkách! Jsme zklamáni a jako náhradu za zmaøený výlet lodí jdeme absolvovat vyjí¾ïku bílým výletním vláèkem starou mìstskou ètvrtí nad Starým pøístavem. Obsadíme vìtšinu míst ve tøech vagoncích, vláèek zacinká a vydá se na cestu do neznáma. Objedeme Starý pøístav, z toho nového zahlédnu pár jeøábù (sedím toti¾-jak je u¾ mým zvykem-opìt v nevýhodné pozici) a vláèek zaèíná šplhat do kopce. Ulice jsou u¾ší a u¾ší, domy starší a starší, dlá¾dìní hrbolatìjší a hrbolatìjší…Radìji nemluvím,abych si nepøekousla jazyk. Asi po 15 minutách vláèek zastaví a prùvodce nám nabízí, aby ti, kdo mají zájem, vystoupili, prohlédli si rázovité námìstíèko a jeho okolí, a pøíštím vláèkem, asi za 20 minut, pokraèovali zpátky k pøístavu. Rozhodnout se je tøeba bìhem 
nìkolika sekund, tak¾e èást naší výpravy zùstává a druhá, menší èást odjí¾dí dolù k pøístavu, kde má èekat na náš návrat. Prohlí¾íme si jednu z peèlivì zrestaurovaných historických staveb, které pøe¾ily váleèné bombardování-La Vieille Charité, bývalý dùm chudiny ze 17.století. Dnes je tam umístìno napø. Muzeum afrického a indiánského umìní a umìní Oceánie i výstavní prostory. Na zevrubnou prohlídku však není èas, a tak se projdeme jen po nádvoøí a pak se vydáme z námìstíèka stínìného platany do úzkých køivolakých ulièek. Ale brzy se obracíme zpátky, necítíme se tam nìjak moc jistì. A je paradoxní, ¾e právì tohle nás zachránilo. Jsme toti¾ na námìstíèku ve chvíli, kdy pøijí¾dí vláèek, který nás má odvézt za ostatními, ale nerespektuje jízdní øád a pøijel o 10 minut døív. Zmatky tedy pokraèují. Nastupujeme ve spìchu, ale prùvodce je pøesvìdèen, ¾e dva lidé chybí, a tak zùstává na místì, aby je vyhledal a dalším vláèkem dopravil za námi…