Procházka Prahou - Karlùv most
Dnes má svátek Vojtìch. Pøijmìte toto vyprávìní jako vzpomínkový èlánek na naši kamarádku Olgu Kotaèku. V èlánku mimo jiné vzpomíná také sochu sv. Vojtìcha.
Redakce
Karlùv most je opravdu svìtoznámý. Dennì sem chodí velké mno¾ství turistù, domácích i zahranièních. O Karlovì mostì se ví mnoho. Ale znáte všechny sochy a sousoší, které na Karlovì mostì stojí a co znázoròují? Pojïme se tedy na nì podívat…
Kdy¾ se vydáme na cestu od Staromìstské mostecké vì¾e na Malou stranu, tak vlevo najdeme tyto sochy:
„Svatý Ivo“ je od Mytyáše Bernarda Brauna z roku 1711. Je to patron právníkù, však také socha byla udìlána na objednávku právnické fakulty. Znázoròuje vdovu s dìtmi, která vzhlí¾í k sv. Ivovi. Ten se jich ujal pøed soudem. Po pravé stranì svìtce je socha Spravedlnosti se zavázanýma oèima a s meèem v ruce. Dnešní socha je kopie od Františka Hergesela mladšího z roku 1908.
„Svatá Barbora, Markéta a Al¾bìta“ jsou od Jana Brokofa a jeho syna Ferdinanda Maxmiliána z roku 1707. Sochu nechal udìlat císaøský rada Jan Václav Obytecký z Obytce. Jeho znak najdete na soklu pod sv. Markétou, pod Al¾bìtou je znak jeho ¾eny. Opìt je zde jenom kopie sochy.
„Pieta“, jejím¾ autorem je Josef Max z roku 1859. Je to klasické znázornìní. V 15. .jpg)
století zde stávala Bo¾í muka, od roku 1695 Pieta od Jana Brokofa. Ta byla ale poškozena støelbou v roce 1848. Od roku 1859 je na nádvoøí nemocnice Pod Petøínem.
„Svatý Josef s Je¾íšem“, socha je od Josefa Maxe z roku 1854. Pùvodní socha byla od Jana Brokofa z roku 1706. Ta byla poškozena støelbou v roce 1848 a je v Lapidáriu Národního musea. V roce 1890 se sousoší zøítilo pøi povodni i s èástí mostu do vody. Je nahrazeno kopií od Jana Vosmíka v roce 1913.
„Svatý Kryštof“, autorem je Emanuel Max je z roku 1857. Pùvodnì zde stávala strá¾nice, ta se ale v roce 1784 zøítila do vody. Svatý Kryštof je patronem cestujících, lodníkù a plavcù.
„Svatý František Borgiáš“ je od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1710. Støední postava sousoší znázoròuje tøetího generála jezuitù. Ten pocházel z rodu Borgiù. Na obou stranách jsou andìlé, kteøí mají obraz Madony a svátosti oltáøní. Na soklu mù¾ete vidìt pøilbu, ta je na znamení, ¾e býval vojákem, korunu, ta je zase jako znamení, ¾e ne¾ se stal knìzem, byl místokrál Valencie a kardinálský klobouk.
„Svatá Ludmila s malým Václavem“ je od Matyáše Bernarda Brauna asi z roku 1720. Pùvodní socha, která znázoròovala svatého Václava od Ottavia Mosta z let 1695 a¾ 1701 se zøítila do Vltavy pøi povodni v roce 1784. Originál sochy je ve vyšehradské Gorlice. Kopie sochy je od J. A M. Kaèerových z roku 1999.
„Svatý František Serafinský“ je opìt od Emanuela Maxe z roku 1855. Také toto sousoší není pùvodní, døíve zde stála socha svìtce od Františka Preisse. Ta je dnes pøed kapucínským kostelem sv. Josefa na Námìstí republiky. Sousoší, které dnes stojí na mostì nechal udìlat hrabì František Kolowrat-Liebštejnský.
„Svatý Vincenc Ferrerský a svatý Prokop“ jsou od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1712. Oba tito svìtci mìli údajnì napravit pøes 100 000 høíšníkù, vzkøísili k ¾ivotu spousty mrtvých a obrátili na víru také spousty Saracénù. Reliéfy ukazují „Poslední soud“ a „Orání sv.Prokopa s èertem“.
.jpg)
„Bruncvík“ stojí mimo øadu soch na podstavci ve vodì, pod sousoším Sv.Vincence a sv. Prokopa. Je to socha od Ludvíka Šimka z roku 1884. Je udìlána podle fragmentù pùvodní sochy, která znázoròovala rytíøe Rolanda a podle fantasie sochaøe. Socha Rolanda symbolizovala mìstská práva, byla poškozena na konci tøicetileté války Švédy. Povìst o Bruncvíkovi ka¾dý zná. Jenom chci poznamenat, ¾e pøi opravì mostu po povodni v roce 1890 byl prý nalezen opravdu zrezivìlý meè. Kdo chceš, mù¾eš vìøit. Torzo sochy a pùvodní podstavec je opìt v Lapidáriu Národního muzea.
„Svatý Mikuláš Tolentinský“ znázoròuje svatého, který prý ve 13. a 14. století proslul svými zázraky a uzdravováním nemocných. Socha je od Jeronýma Kohla z roku 1708. Svatý pùsobil v italském mìstì Tolentino, svìtce vidíte, jak rozdává chleba chudým. Sochu nechal udìlat øád augustiánù od sv. Tomáše. Dnes zde stojí kopie od Jana Jiøikovského z roku 1969. Originál lze naleznout v Gorlici na Vyšehradì.
„Svatá Luitgarda“ je od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1710. Vznikla na objednávku Ev¾ena Tyttla, opata cisterciánského kláštera v Plazích. Dnes tu stojí opìt kopie, ta je od J. Nováka a B. Raka z roku 1995.
„Svatý Vojtìch“, jeho¾ autorem je Michal Jan Josef Brokoff z roku 1709 je znázornìn
v bohatì øaseném plášti s andílky. Na soklu je znak staromìstského konšela Marka Joanelliho. Originál této sochy dnes mù¾ete vidìt na Vyšehradì v Gorlici, kopii sochy udìlali Vojtìch a Karel Hoøínkovi v roce 1973.
„Svatý Jan z Mathy, Felix z Valois a Ivan“ je pøedposlední sousoší na levé stranì mostu. Sousoší je dílem Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa z roku 1714. Sousoší objednal tehdy hrabì František Josef Thun za øád trinitáøù. Tento øád zalo¾ili sv. Jan a Felix a mìl za úkol vykupovat køes»any z pohanského zajetí, co¾ znamená od Saracénù. Sv. Jan má v rukách zlomená pouta, vedle nìj stojí sv. Felix a nejní¾e poustevník Ivan. Dolní èást ukazuje jeskyni s møí¾emi, kde jsou uvìznìni køes»ané, které hlídá pes a Turek s dùtkami a šavlí.
Poslední socha na levé stranì je „Svatý Václav“ od Josefa Kamila Böhma z roku 1859. Tuto sochu nechal udìlat a zaplatil zakladatel slepeckého ústavu na Klárovì Pavel Alois Klára.
Tak a teï by mì opravdu zajímalo, zda jste všechny sochy znali a vìdìli o nich více ne¾, ¾e zde stojí. Pùvodní sochy, u kterých jsem neuvedla, kde se dnes nachází jsou v Lapidáriu Národního muzea. Po pravé stranì Karlova mostu se projdeme pøíštì…
Olga Kotaèka
***
