Existuje mnoho rùzných maratónù, v New Yorku, v Londýnì, v Berlínì a mnoha v jiných mìstech a místech, ale jediný, který by mne opravdu lákal k úèasti, je ji¾ tradièní maratón ve Francii, ve slavné vinaøské oblasti Medoc. Zde se scházejí zaèátkem záøí sportovci a souèasnì milovníci vína, dobrého jídla a legrace, aby se vydali na 42,195 km dlouhou tra» vedoucí kolem vinic a mnoha zámkù. Tra» musí ubìhnout v limitu, tedy nejdéle za 6 hodin 30 minut. Jestli¾e se nìkdo splete a chce bì¾et proto, aby dosáhl vynikajícího èasu, musí zvolit jiné místo a jiný závod. V Medocu se jedná o úplnì nìco jiného, scházejí se tu lidé, kteøí z pouhé radosti ze ¾ivota a z touhy po styku s lidmi, pravdìpodobnì i se stejným smyslem pro humor, se odhodlají k bìhu dlouhému 42 km. Tento maratón bývá také nazýván nejdelším maratónem na svìtì èi Fun-Marathon. Proè, to snadno pochopíte, kdy¾ doètete èlánek do konce. Ka¾dý úèastník se ale musí prokázat potvrzením o lékaøské prohlídce, jedinì to mu umo¾òuje úèast na bìhu.
Letos se maratón konal o weekendu, mezi 8. a¾ 10. záøím. V pøedveèer závodu, tedy v pátek, se poøádá tradièní „Pasta party“ na posilnìnou závodníkù i jejich doprovodu uhlohydráty, obsa¾nými v nudlích a v sobotu je start. V mìstì Pauillac se letos sešlo celkem kolem 9 tisícù zájemcù, tedy závodníkù a jejich prùvodcù, ze 40ti zemí. Je to maximální poèet, s vìtším mno¾stvím úèastníkù by u¾ byl problém s ubytováním. Pro bì¾ce je rezervováno jen 3000 startovních èísel, na kterých je chip, který kontroluje prùchod èasovými kontrolami. Je to v zájmu bezpeènosti, a také toho, aby se nìkdo neztratil. Tøeba ve vinicích, kde by je našli a¾ ti, kteøí sklízejí hrozny. Je to závod vùbec dost nebezpeèný. Èím? Trasa vede kolem rùzných 58 vinic a je na ní víc ne¾ 24 obèerstvovacích a ochutnávacích stanic vína. 2 km pøed cílem je i stánek s ústøicemi. Vedle tìchto oficiálních zastávek nabízejí speciality svých kuchyní i majitelé rùzných restaurací podél trasy. Zdarma. Více jak polovina úèastníkù bì¾í rùznì maskována, nebo aspoò podivnì obleèena, tak¾e se vše podobá karnevalu, jaký je znám tøeba z nìmeckých mìst v Porýní.
Nejvìtší oblibu získal tento bìh - karneval u rùzných klubù a spolkù, kteøí pøijí¾dìjí hromadnì, autobusy. Ty jsou plné jak úèastníkù bìhu, tak jejich èleny „fan klubu“ který podél trasy, vyzbrojen sklenicemi vína dodává odvahu bìh dokonèit. Podél trasy je také umístìno asi padesát rùzných hudebních tìles, muzikantù, kteøí vesele vyhrávají. Vlastnì se celý marathón dá pøirovnat k lidové veselici. Je sice pravda, ¾e se závodu zúèastòují i vychrtlí zarytí sportovci, kteøí vyrazí od startu jak støelení a vùbec nevnímají onu krásnou atmosféru o kterou zde jde. Jako obèerstvení pijí jenom vodu a pojídají banány. Musí to být tvrdé povahy, kdy¾ doká¾í pøehlédnout onu neuvìøitelnou spontánnost pøihlí¾ejících i spolubì¾cích a odolají a neochutnají rùzná vína, kterými je právì tato oblast proslulá.
Tøeba víno z proslulého Chatteu Lafite Rothschild, u jeho¾ stánku je v¾dy neobvyklý nával (není divu). V okolí zámku Lafite se také vypráví o zajímavé vra¾dì, která se prý stala v nedávné dobì. U barona Rothschilda byl na návštìvì velice bohatý americký man¾elský pár. On byl majetný americký vinaø, vlastnící vinice v Napa Valley v Kalifornii. Chtìl nejen ochutnat Rothschildova vína vzácných roèníkù, ale pøedevším se chtìl pokusit odhalit tajemství toho, proè právì tato vinice, proè ty sklepy vydávají vína tak neobyèejné kvality. Baron jim nechal servírovat rùzná vína, která se pøesnì hodila k pøedkládaným chutným jídlùm. Všechno probíhalo dobøe. Po veèeøi prý pan K. pùsobil ponìkud nepøítomným dojmem. Èlovìk by øekl, ¾e není divu, jestli¾e pilnì ochutnával. Poté se spoleènost rozešla do svých pokojù a nastal klid. Jen¾e : druhý den našel baron Rothschild ke svému ú¾asu a hrùze v jednom ze svých sklepù pana K. mrtvého. Byl zjevnì zavra¾dìn. Okam¾itì zavolali policii. Ještì nikdy se na tomto zámku nestal nìjaký zloèin. Kdy¾ baron sdìloval tu tragickou událost man¾elce zavra¾dìného, byl pøekvapen jejím neobvyklým klidem. Ještì víc šokován byl baron i personál jeho zámku, kdy¾ byla vdova ještì ten den zatèena. K vra¾dì se toti¾ pøiznala. Tvrdila ale, ¾e man¾ela zavra¾dila na jeho vlastní ¾ádost. Prý zoufale konstatoval: „Nikdy se mi nepodaøí vytvoøit víno, které by se jen trochu pøiblí¾ilo zdejšímu, proto konèím. Svoje vinice prodám. Nechci dál ¾ít. Radìji za¾ít nebe a zemøít, ne¾ zemøít a pak pøijít do nebe. Usmr» mne,“ prosil prý jí zoufale. A ona mu vyhovìla. Kdy¾ pak toho dne baron Erik Rothschild vypil sám po veèeøi láhev svého Lafite 1947, uznal, ¾e pan K. mìl pravdu. Divná historka, mo¾ná ¾e je i pravdivá. Musíte toho jen trochu víc vypít.
Ale zpìt k maratónu, který zdárnì pokraèuje. Bì¾ci zastavují u stánkù, aby se osvì¾ili se a proto není divu, ¾e èasový limit závodu je šest a pùl hodiny. Je pochopitelné, ¾e mnozí nijak nehledí na to v jakém poøadí a stavu skonèí, spíše se vìnují ochutnávce vín. U všech 24 stánkù, kde se dá volit mezi èerveným a bílým vínem, je nával a nezùstává pøi jedné sklenièce èi pohárku. Mezitím se dají ochutnat i rùzné paštiky, krevety, grilované maso, sýry a jiné místní pochoutky, kterým je velice tì¾ko odolat. S plným ¾aludkem se ale špatnì bì¾í. Proto se vìtšinou od poloviny trasy mìní bìh v pochod, pøi kterém se navazují pøátelství mezi úèastníky a je velice zajímavé jak snadno se lidé z rùzných zemí dorozumí, mnohdy zcela bez znalosti jazyka. Velkou odezvu mají vtipnì a fantasticky obleèené skupiny a domnívám se, ¾e i úèastníci si pøijdou na své. Mnohdy je pozoruhodné, ¾e „dobìhnou“ lidé, u kterých by se to neoèekávalo, jako tøeba skupina vedená dvìma hudebníky na chùdách. Jsou to urèitì úctyhodné výkony, které bohu¾el nikde nejsou zaznamenány, v¾dy» se vlastnì bì¾í jenom pro zábavu a radost,.A tìch nìkolik vychrtlých jedincù, kteøí berou závod, jako asi i celý ¾ivot, smrtelnì vá¾nì? Ti a» si bì¾í. Je spousta úèastníkù, kteøí se skoro ka¾dý rok do Medocu vrací, mnozí z nich pøišli poprvé jako doopravdoví marathonci, ale pøi tomto maratónu se také zaèali jen bavit a zapomnìli na èas. Tøeba tento bì¾ící èáp svìdèí o smyslu pro humor, ale i o tom, ¾e to není jen tak. Je neuvìøitelné, co všechno si úèastníci vymyslí a vezmou na sebe. Kostýmy jsou mnohdy dost teplé a tì¾ké, co¾ závod ztì¾uje, v¾dy» musí ubìhnout pøes 40 kilometrù a k tomu ještì ty ochutnávky. Samozøejmì existují „puristé“ a škarohlídi, kteøí tento marathón odsuzují, ale domnívám se, ¾e je to pøece jenom lepší, ne¾ skákat z mostu a spoléhat se na nìjaké prapodivné kšandy, které mají skákajícími zachytit, jenom proto aby si u¾ili a stoupl jim v tìle adrenalin. Proto mi jsou milejší tøeba ti vtipálkové, pøedstavující housenku, kteøí v tom obleèení dorazili také do cíle. Mo¾ná, ¾e by se zde dalo mluvit o dopingu vínem, ale proto¾e se nejedná o ¾ádné medaile ani mistrovské tituly, nemusí antidopingová komise zakroèovat. Jisté je ,¾e skoro ka¾dý, kdo navštíví Medoc a tuto oblast Francie, zvanou Aquitanie, je uchvácen jak pøírodou, spoustou vinic, borovými lesy. Vydá-li se kousek dále na pobøe¾í, zvané Støíbrné, najde ještì mnoho jiných zajímavostí. Tøeba si prohlédne u Pyla nejvìtší evropskou pískovou dunu. Ale kdy¾ jsme u toho jídla a pití: v Arcachonu se pìstují nejlepší a prý nejlahodnìjší ústøice, které se odtud vyvá¾ejí do celého svìta. Jak dospìlé, tak jejich zárodky, pro další pìstitele. Zajímavé je, ¾e prý nejvíce utr¾í chovatelé na prodeji zárodkù tìch nedospìlých ústøic. Asi je jejich doprava snazší. Já ale mám nejradìji ty dospìlé, jednou jsem jich spoøádal na posezení 24 a man¾elka kvílela, ¾e dostanu bílkovinný šok. Leè, klika, nic se mi nestalo. Dostatek bílého vína mne zachránil. Jak vidím, odbíhám od maratónu, i kdy¾ historie chovu ústøic a okolnosti vzniku tohoto chovu jsou velice zajímavé. Ale píšu o tom hlavnì proto, ¾e ústøice jsou opravdu mojí oblíbenou pochoutkou. Abyste vidìli, ¾e jsem divný èlovìk. Jak vypadá takový stùl s pøipravenými ústøicemi pro ty, kteøí absolvovali první polovinu závodu, mù¾ete vidìt dole na pøilo¾eném snímku. U¾ toho tam moc nezbylo. Posíleni ústøicemi a jinými lahùdkami, pokraèují stateèní maratónci k dalšímu obèerstvení, ale to u¾ si øíkají, u¾ moc nemù¾eme, ale polovinu máme za sebou, tak to u¾ nìjak dojíme, dopijeme a dobìhneme.
Výhodu mají ty skupiny, které mají sebou bìhem cesty nìjaký dopravní prostøedek, na kterém si mohou trochu odpoèinout. Pravidla tohoto bìhu to toti¾ kupodivu umo¾òují a takových závodníkù s vlastním vozidlem je dost, pravdìpodobnì se nezúèastòují maratónu poprvé. Chytráci. Je pochopitelné, ¾e nìkteré slabší a zmìkèelé nátury mají s postupujícím èase trochu problémy se stabilitou a s koordinací pohybù, ale v¾dy se najde nìkdo, kdo jim pomù¾e dorazit do cíle.
Je pozoruhodné jak rychle se doká¾í zotavit po sprše a dalším malém obèerstvení. U¾ se tìší na závìreèný veèerní ohòostroj. Následující den je ještì dopoledne „After Party“ kde se všichni úèastníci, pokud jsou schopni vstát, sejdou, aby si slíbili, ¾e se v pøíštím roce urèitì do Medocu vrátí. Mají k tomu velmi dobrý dùvod.
Mo¾ná jako malý doplnìk k èlánku o tom bìhání ve Francii bude zajímavé zmínit se ještì o jednom závodì, sice ne tak namáhavém jako marathón, ale zato velmi orginálním. Poøádá se ve Španìlsku na plá¾i u Bilbaa, kde je naturistický resort, Basque Country Naturist Club Sopelana, u¾ od roku 1999.
Nazýval se pùvodnì se The Sopelana Naturist Race, ale od roku 2003 se jmenuje po svém zakladateli Patxi Ros Trophy. Patxi Ros je milovník sportu a naturismu. Mu¾i a ¾eny startují zvláš». Bì¾í se jen pìt kilometrù a jako první cena je long weekend, èili prodlou¾ený víkend na jednom z Kanárských ostrovù. Je pochopitelné, ¾e nic netušící diváci se trochu diví, kdy¾ se kolem nich pøe¾ene 138 úplnì nahých sportovcù. No, úplnì nazí nejsou, mohou mít podle pravidel závodu klobouk èi èapku nebo nìjaký šátek, brýle proti slunci, jako¾ i pono¾ky a tenisky.
Èísla mají, jak vidíte, napsaná na tìle. Kdy¾ bì¾í pánové, tak se to tìší pøedevším pozornosti starších dam, jak je vidìt na fotografii. Mnì se osobnì moc líbí ten pán v neoprénovém obleèku s prknem pod pa¾í, který zjevnì vùbec neví, co si má myslet – mo¾ná, ¾e by se nejradìji svléknul a pøidal k závodníkùm - a s ním kontrastuje vedle nìj sedící zcela lhostejný pes, který si o tìch nahých bláznivých lidech myslí svoje.
Existuje mnoho rùzných maratónù, v New Yorku, v Londýnì, v Berlínì a mnoha v jiných mìstech a místech, ale jediný, který by mne opravdu lákal k úèasti, je ji¾ tradièní maratón ve Francii, ve slavné vinaøské oblasti Medoc. Zde se scházejí zaèátkem záøí sportovci a souèasnì milovníci vína, dobrého jídla a legrace, aby se vydali na 42,195 km dlouhou tra» vedoucí kolem vinic a mnoha zámkù. Tra» musí ubìhnout v limitu, tedy nejdéle za 6 hodin 30 minut. Jestli¾e se nìkdo splete a chce bì¾et proto, aby dosáhl vynikajícího èasu, musí zvolit jiné místo a jiný závod. V Medocu se jedná o úplnì nìco jiného, scházejí se tu lidé, kteøí z pouhé radosti ze ¾ivota a z touhy po styku s lidmi, pravdìpodobnì i se stejným smyslem pro humor, se odhodlají k bìhu dlouhému 42 km. Tento maratón bývá také nazýván nejdelším maratónem na 
svìtì èi Fun-Marathon. Proè, to snadno pochopíte, kdy¾ doètete èlánek do konce. Ka¾dý úèastník se ale musí prokázat potvrzením o lékaøské prohlídce, jedinì to mu umo¾òuje úèast na bìhu.
Nejvìtší oblibu získal tento bìh - karneval u rùzných klubù a spolkù, kteøí pøijí¾dìjí hromadnì, autobusy. Ty jsou plné jak úèastníkù bìhu, tak jejich èleny „fan klubu“ který podél trasy, vyzbrojen sklenicemi vína dodává odvahu bìh dokonèit. Podél trasy je také umístìno asi padesát rùzných hudebních tìles, muzikantù, kteøí vesele vyhrávají. Vlastnì se celý marathón dá pøirovnat k lidové veselici. Je sice pravda, ¾e se závodu zúèastòují i vychrtlí zarytí sportovci, kteøí vyrazí od startu jak støelení a vùbec nevnímají onu krásnou atmosféru o kterou zde jde.
Jako obèerstvení pijí jenom vodu a pojídají banány. Musí to být tvrdé povahy, kdy¾ doká¾í pøehlédnout onu neuvìøitelnou spontánnost pøihlí¾ejících i spolubì¾cích a odolají a neochutnají rùzná vína, kterými je právì tato oblast proslulá.
majetný americký vinaø, vlastnící vinice v Napa Valley v Kalifornii. Chtìl nejen ochutnat Rothschildova vína vzácných roèníkù, ale pøedevším se chtìl pokusit odhalit tajemství toho, proè právì tato vinice, proè ty sklepy vydávají vína tak neobyèejné kvality. Baron jim nechal servírovat rùzná vína, která se pøesnì hodila k pøedkládaným chutným jídlùm. Všechno probíhalo dobøe. Po veèeøi prý pan K. pùsobil ponìkud nepøítomným dojmem. Èlovìk by øekl, ¾e není divu, jestli¾e pilnì ochutnával. Poté se spoleènost rozešla do svých pokojù a nastal klid. Jen¾e : druhý den našel baron Rothschild ke svému ú¾asu a hrùze v jednom ze svých sklepù pana K. mrtvého. Byl zjevnì zavra¾dìn. Okam¾itì zavolali policii. Ještì nikdy se na tomto zámku nestal nìjaký zloèin. Kdy¾ baron sdìloval tu tragickou událost man¾elce zavra¾dìného, byl pøekvapen jejím neobvyklým klidem. Ještì víc šokován byl baron i personál jeho zámku, kdy¾ byla vdova ještì ten den zatèena. K vra¾dì se toti¾ pøiznala. Tvrdila ale, ¾e man¾ela zavra¾dila na jeho vlastní ¾ádost. Prý zoufale konstatoval: „Nikdy se mi nepodaøí vytvoøit víno, které by se jen trochu pøiblí¾ilo zdejšímu, proto konèím. Svoje vinice prodám. Nechci dál ¾ít. Radìji za¾ít nebe a zemøít, ne¾ zemøít a pak pøijít do nebe. Usmr» mne,“ prosil prý jí zoufale. A ona mu vyhovìla. Kdy¾ pak toho dne baron Erik Rothschild vypil sám po veèeøi láhev svého Lafite 1947, uznal, ¾e pan K. mìl pravdu. Divná historka, mo¾ná ¾e je i pravdivá. Musíte toho jen trochu víc vypít.
Ale zpìt k maratónu, který zdárnì pokraèuje. Bì¾ci zastavují u stánkù, aby se osvì¾ili se a proto není divu, ¾e èasový limit závodu je šest a pùl hodiny. Je pochopitelné, ¾e mnozí nijak nehledí na to v jakém poøadí a stavu skonèí, spíše se vìnují ochutnávce vín. U všech 24 stánkù, kde se dá volit mezi èerveným a bílým vínem, je nával a nezùstává pøi jedné sklenièce èi pohárku. Mezitím se dají ochutnat i rùzné paštiky, krevety, grilované maso, sýry a jiné místní pochoutky, kterým je 
velice tì¾ko odolat. S plným ¾aludkem se ale špatnì bì¾í. Proto se vìtšinou od poloviny trasy mìní bìh v pochod, pøi kterém se navazují pøátelství mezi úèastníky a je velice zajímavé jak snadno se lidé z rùzných zemí dorozumí, mnohdy zcela bez znalosti jazyka. Velkou odezvu mají vtipnì a fantasticky obleèené skupiny a domnívám se, ¾e i úèastníci si pøijdou na své. Mnohdy je pozoruhodné, ¾e „dobìhnou“ lidé, u kterých by se to neoèekávalo, jako tøeba skupina vedená dvìma hudebníky na chùdách. Jsou to urèitì úctyhodné výkony, které bohu¾el nikde nejsou zaznamenány, v¾dy» se vlastnì bì¾í jenom pro zábavu a radost,.A tìch nìkolik vychrtlých jedincù, kteøí
berou závod, jako asi i celý ¾ivot, smrtelnì vá¾nì? Ti a» si bì¾í. Je spousta úèastníkù, kteøí se skoro ka¾dý rok do Medocu vrací, mnozí z nich pøišli poprvé jako doopravdoví marathonci, ale pøi tomto maratónu se 
také zaèali jen bavit a zapomnìli na èas. Tøeba tento bì¾ící èáp svìdèí o smyslu pro humor, ale i o tom, ¾e to není jen tak. Je neuvìøitelné, co všechno si úèastníci vymyslí a vezmou na sebe. Kostýmy jsou mnohdy dost teplé a tì¾ké, co¾ závod ztì¾uje, v¾dy» musí ubìhnout pøes 40 kilometrù a k tomu ještì ty ochutnávky. Samozøejmì existují „puristé“ a škarohlídi, kteøí tento marathón odsuzují, ale domnívám se, ¾e je to pøece jenom lepší, ne¾ skákat z mostu a spoléhat se na nìjaké prapodivné kšandy, které mají skákajícími zachytit, jenom proto aby si u¾ili a stoupl jim v tìle adrenalin. Proto mi jsou milejší tøeba ti vtipálkové, pøedstavující housenku, kteøí v tom obleèení dorazili také do cíle. Mo¾ná, ¾e by se zde dalo mluvit o dopingu vínem, ale proto¾e se nejedná o ¾ádné medaile ani mistrovské tituly, nemusí antidopingová komise zakroèovat. Jisté je ,¾e skoro ka¾dý, kdo navštíví Medoc a tuto oblast Francie, zvanou Aquitanie, je uchvácen jak pøírodou, spoustou vinic, borovými lesy. Vydá-li se kousek dále na pobøe¾í, zvané Støíbrné, najde ještì mnoho jiných zajímavostí. Tøeba si 
prohlédne u Pyla nejvìtší evropskou pískovou dunu. Ale kdy¾ jsme u toho jídla a pití: v Arcachonu se pìstují nejlepší a prý nejlahodnìjší ústøice, které se odtud vyvá¾ejí do celého svìta. Jak dospìlé, tak jejich zárodky, pro další pìstitele. Zajímavé je, ¾e prý nejvíce utr¾í chovatelé na prodeji zárodkù tìch nedospìlých ústøic. Asi je jejich doprava snazší. Já ale mám nejradìji ty dospìlé, jednou jsem jich spoøádal na posezení 24 a man¾elka kvílela, ¾e dostanu bílkovinný šok. Leè, klika, nic se mi nestalo. Dostatek bílého vína mne zachránil. Jak vidím, odbíhám od maratónu, i kdy¾ historie chovu ústøic a okolnosti vzniku tohoto chovu jsou velice zajímavé. Ale píšu o tom hlavnì proto, ¾e ústøice jsou opravdu mojí oblíbenou pochoutkou. Abyste vidìli, ¾e jsem divný èlovìk. Jak vypadá takový stùl s pøipravenými ústøicemi pro ty, kteøí absolvovali první polovinu závodu, mù¾ete vidìt dole na pøilo¾eném snímku. U¾ toho tam moc nezbylo. Posíleni ústøicemi a jinými lahùdkami, pokraèují stateèní maratónci k dalšímu obèerstvení, ale to u¾ si øíkají, u¾ moc nemù¾eme, ale polovinu máme za sebou, tak to u¾ nìjak dojíme, dopijeme a dobìhneme. 
prostøedek, na kterém si mohou trochu odpoèinout. Pravidla tohoto bìhu to toti¾ kupodivu umo¾òují a takových závodníkù s vlastním vozidlem je dost, pravdìpodobnì se nezúèastòují maratónu poprvé. Chytráci. Je pochopitelné, ¾e nìkteré slabší a zmìkèelé nátury mají s postupujícím èase trochu problémy se stabilitou a s koordinací pohybù, ale v¾dy se najde nìkdo, kdo jim pomù¾e dorazit do cíle. 
.jpg)
Basque Country Naturist Club Sopelana, u¾ od roku 1999. 
sportu a naturismu. Mu¾i a ¾eny startují zvláš». Bì¾í se jen pìt kilometrù a jako první cena je long weekend, èili prodlou¾ený víkend na jednom z Kanárských ostrovù. Je pochopitelné, ¾e nic netušící diváci se trochu diví, kdy¾ se kolem nich pøe¾ene 138 úplnì nahých sportovcù. No, úplnì nazí nejsou, mohou mít podle pravidel závodu klobouk èi èapku nebo nìjaký šátek, brýle proti slunci, jako¾ i pono¾ky a tenisky.