Virtuální budoucnost?
Ještì donedávna jsme jezdili do Èech autem. Ale od urèité doby nemám ani náladu, ani chu», být po víc ne¾ osm hodin vystaven rùzným litevským, estonským, polským, bulharským, rumunským, ruským, maïarským a jiným nájezdníkùm, kteøí zmìnili cestu po dálnicích v pokus o sebevra¾du. V Èesku se bude prý brzy smìt jezdit po dálnici 160 km, tìch dosud povolených 130 km, to jsou prý rychlosti pro nedìlní jezdce. Tak do toho se teda nepohrnu.Proto jsme se rozhodli vyu¾ívat v budoucnu více mo¾nosti leteckých spojù. Je to velice jednoduché. Na poèítaèi si najdete nìjaké ty „ KLM levné lety“, kliknete a vida: Snad do celého svìta se dá pomìrnì lacino létat. Ale pozor, ne do Èeské republiky. Z letištì Maastricht - Achen, které je blízko nás, létají letadla po celé Evropì, byli jsme s nimi napøíklad ve Vídni, v Londýnì, i do Turecka, do Øecka a na Krétu jsme odtud letìli. Ale výbìr letù do Prahy, tedy najmì z Holandska, je velice omezený, ba skoro nicotný. Otázka poptávky a nabídky? Pravdìpodobnì..
Co se týká té láce, jsme skoro v¾dy nuceni akceptovat normální linku KLM nebo ÈSA, která tedy není nijak moc levná. Pokud nepøijmeme ten témìø nemravný návrh, abychom letìli pøes Švýcarsko, kde se musí v Basileji pøestupovat do jiného letadla. Podobnì komplikovanì se dá letìt do Prahy pøes Berlín. Jiný náš problém je v tom, ¾e letištì Schiphol u Amsterodamu je pro nás sice snadno dosa¾itelné vlakem, který nás doveze pøímo na letištì, ale cesta trvá dvì hodiny. Proto¾e vlaky mají pøedepsán noèní klid, aby nerušily spící obèany, a na letišti je potøeba být nejménì hodinu pøed odletem, musíme omezit výbìr letù na nìkolik tìch pro nás èasovì (vlakovì) dostupných.
A nyní pøijde ono neuvìøitelné. Sedíte si u poèítaèe, najdete si na tabulkách cíl cesty, 
termín odletu a zároveò i zpáteèní let a hle, oni malí šotkové v poèítaèi se míhají a najednou vám na obrazovce uká¾í, kolik máte mo¾ností. Aby vám usnadnili výbìr, oznaèují barevnými políèky výši finanèních nákladù. Pak u¾ nezbývá nic jiného, ne¾ si nìco vybrat a »uknout na klávesnici, zda jsou vybrané termíny k mání. Obratem oznámí neviditelný uspìchaný mu¾íèek, ¾e vybrané lety jsou k disposici a ptá se, zda to akceptujete. Opìt klepnete ano a hle, neviditelný zvìdavec se zeptá jak chcete platit a zda chcete letenku poštou nebo tzv. E-kartu. Udáte své jméno a adresu, èíslo kreditní karty a chytøe akceptujete E-kartu, proto¾e ta je bez poplatku. Za chvíli vám ten mu¾íèek e-mailem ohlásí, ¾e je vaše karta akceptována, let zaplacen, a ¾e si letenku mù¾ete vytisknout. Zároveò vám opìt tato chytrá vymo¾enost oznámí, ¾e se mù¾ete 30 hodin pøed nastoupením letu elektronicky „inchekovat“ to je pøihlásit se a vybrat si, jaké místo v letadle chcete. To jsem ještì zapomnìl napsat, ¾e se ten tajemný mu¾íèek ptá, zdali máte nìjakou dietu a nepotøebujete-li na letišti tak zvanou asistenci. To jako kdybyste byli špatní na nohy. Trochu z toho jde na èlovìka, který je zvyklý jednat s ¾ivými lidmi, hrùza, ale na druhé stranì - ta pohoda. Zvláštì kdy¾ je venku ohavné poèasí, ¾e by psa nevyhnal. Ještì to má tu další výhodu, ¾e nemusíte hledat místo na parkování u cestovní kanceláøe.
Všechno se zdokonaluje a já si proto pøedstavuji, jak v blízké budoucnosti bude mo¾né prostì zùstat klidnì sedìt doma, tøeba na zahradì, èíst si v nìjaké hezké knize, tøeba o cestách do dalekých zemí, napøíklad na Havaj a popíjet k tomu sklenièku vína. Nikam nebudete muset spìchat. Nemusíte vùbec vytáhnout paty z baráku. Paty u¾ jsem se navytahoval a¾ dost a vidìl jsem moc krásných vìcí. Teï u¾ mi staèí jen sem tam nìjaká ta cesta za umìním, Paøí¾ èi Florencie, nebo Benátky.Ale nejlíp bude, kdy¾ se za nás budou po svìtì pohybovat naše virtuální ega, neskuteèné osoby, které nás zbaví nutnosti nìkam se pachtit, tedy jít, zbaví nás obtí¾né jízdy vlakem, nebude ¾ádné pøestupování z vlaku do vlaku, èi do letadla. Budou mo¾ná i virtuálnì balit a tahat naše kufry, stát ve frontì pøed pasovou kontrolou, poletí za nás. A my? My se budeme na monitoru laptopu, umístìného doma pøímo vedle našeho køesla, pozorovat, jak si to všechno pìknì u¾íváme nìkde na horách èi u moøe. Jsem zvìdav, zdali se také opálíme. Mo¾ná, ¾e za pøíplatek. Tøeba i ¾ralok bude èlovìka okusovat. Virtuálnì, èili bez nebezpeèí.
Ještì pøemýšlím o tom, jestli je mo¾né, aby si èlovìk virtuálnì zlomil na ly¾ích nohu. A mìl jí virtuálnì v gypsu.
To nejlepší nakonec: Víte vy vùbec, jak to bude skvìlé pro zlepšení zemského klimatu?
Ale zatím musím ještì balit kufry sám a jet také na to letištì. Zatracenì.
Jednu výhodu virtuálního cestování jsem zapomnìl pøipsat. Velice dùle¾itou, pøímo ¾ivotnì dùle¾itou: nestane se nám potom, pøi tom virtuálním cestování, jako tentokrát pøi návštìvì Prahy a okolí, ¾e na tom zbrusu novém pra¾ském mezinárodním letišti pojíme na rozlouèenou v celkem normálnì a nevinnì vypadající „osvì¾ovnì“ kuøecí øízek, ozdobený neviditelnou salmonelou a nebudeme tedy týden zvracet a pobývat jen na WC a nebudeme nakonec viset ve špitále na infuzi – a to bohu¾el ve skuteènosti, ne jen virtuálnì. Ale dobøe nám tak. Mìli jsme si všimnout, ¾e ten bezdomovec, který spal v odletové hale nata¾en na nìkolika sedadlech s botami pod hlavou u¾ asi kuøecího øízku pojedl. Zvratky byly malebnì rozprostøeny kolem nìj. Škoda, ¾e jsme si ho nevyfotili. Ale pøirozený stud nám v tom zabránil. Nìkdy se èlovìk stydí i za to, za co nemù¾e. A nìkterá vá¾ná varování dojdou v ¾ivotì èlovìku také pøíliš pozdì.
Karel A. Pokorný
