Správnì se jmenuje Elektra a je to Airedale fenka. Naši pøátele odjeli do Coloráda na dva týdny ly¾ovat a nám ji svìøili na opatrování. Mìli jsme ji u nás také loni skoro mìsíc, tenkrát pøátelé cestovali po ji¾ní Americe. Loni se to hodnì táhlo, hlavnì proto, ¾e Elektra kromì toho, ¾e je spoleèenská a strašnì hodná a milá, má také velkou vadu. Tou je nekontrovatelná touha se rvát s ka¾dým psem, kterého potkáme. To nás zaskoèilo, takovou jsme ji neznali, ale o tom pozdìji.
Koupili jsme náhubek a všelijak se vyhýbali všem psùm. Pøesto jsme za¾ili nìkolik zahambujících støetnutí, ve kterých se pøedvádìla jako vzteklý pes. Pøe¾ili jsme to.
Co nás to ale napadlo, ¾e ji máme u nás zase. Máme se s Elektrou a ona s námi moc rádi. Pro vysvìtlení se musíme vrátit do doby, kdy Elektra byla štìnì.
Mnoho let chodíváme s pøáteli na dlouhé výšlapy do kopeèkù na sever od Toronta. Ty bli¾ší jsou stezky na morénì Oak Ridges, které se táhnou od východu k západu asi 160 km. S man¾elkou jsme si oblíbili obzvláštì úseky v oblasti mìsteèka King. Nejenom, ¾e stezka je malebná, pøes lesy, louky a místy ba¾inami, ale je tam nìkolik pozoruhodností. Stezka byla vybudována a je udr¾ována dobrovolníky. Jednak je dobøe oznaèená a obtí¾né úseky jsou zpevnìné. Na naše výlety jsme u dcery v¾dy vyzvedli jejich Cindy, fenku zlatého Retrívra. Ta vìdìla co ji èeká a tak cestou v autì celou dobu kòuèela nedoèkavostí. Z auta vybìhla jako divá a hurá na stezku. Èasto bývalo horko a Cindy byla jako prasátko, vyválela se v blátì, tak¾e brzy byla spíše èerná, ne¾ zlatá. Cestou tam jsme ji to dovolili, ale nazpìt jsme ji museli hlídat. Do auta bychom ji takovou pustit nemohli.
Nìkde uprostøed naši cesty bývalo sídlo slavné rodiny Eatons, majitelù nejvìtšího kanadského øetìzce obchodních domù (u¾ neexistuje). Sídlo bìhem druhé svìtové války dala Lady Eaton k dispozici dìtem evakuováným z Anglie. Po válce sídlo vèetnì rozsáhlých pozemkù prodala škole Seneca College. Sídlo je nad jezerem (Eaton Hall Lake) a je to opravdovì kouzelné místo. Našim cílem bývalo Marylake jezero, u stejnojmenného kláštera Augustiánù. O víkendech a svátcích se tam schází hodnì lidí na pikniky a do kostela. Kostel je moderní a velmi krásný. Cindy o poutní místo moc nestala, ale nedoèkavì se v¾dy øítila do jezera. Ne¾ jsme tam došli my, byla u¾ vykoupaná, umytá a èistá. Vybìhla ven, „osprchovala“ nás a zpátky do vody a tak poøád dokola. Chvíli jsme posedìli, napili se vody, pokochali se pohledem na pøírodu a vydali se na zpáteèní cestu. Ne¾ jsme dorazili k autu, byla Cindy unavená. V autì celou cestu zpátky byla zticha a pospávala. Dcera nám v¾dy hlásila, ¾e Cindy po takové vycházce prospala moc hodin.Tím jsme u Cindy vyhráli, projevovala nám lásku, a¾ to bylo dojemné. (Smutné je, ¾e nám nav¾dy minulý mìsíc odešla a poslední dva roky u¾ na delší chùze nestaèila.)
Pøed léty se k nám pøidalo štìnì Elektra s její paní. Cindy byla pro ni jako máma, velmi trpìlivá. Elektra se jí dr¾ela a tak byl mo¾ný problém, ¾e by nìkam zabìhla pod kontrolou. Jako štìnì, byla divoká, skákala a kousala Cindy do uší. Kdy¾ u¾ toho bylo moc tak na ni Cindy zaštìkla a byl na chvíli pokoj. Byly to krásné výchazky a s tìma dvìma opravdové zá¾itky. Pro psy to byly zá¾itky takté¾.
Elektra si nás spojila s tìmi dlouhými vycházkami a se všemi tìmi vùnìmi které objevovala. ®ádné problémy s ní nebyly a to jsme potkávali hodnì psù. Od té doby kdykoliv jsme se u nich objevili, tak nás divoce vítala, oblízla oblièeje a u¾ se šlo.
Pøátele si pøed léty postavili dùm na Oak Ridges, ale mnohem dále, asi 70 km od Toronta. Výšlapy se dìlaly odtamtud a k Marylake jsme se vraceli jen obèas. Pøátele jsme nìkdy navštívili i z jiných dùvodù ne¾ na výšlapy. Jednou, kdy¾ jsme z takové návštìvy odjí¾dìli, Elektra auto pøedbìhla a lehla si napøíè pøíjezdní cesty. Odjet bez vycházky? Musel jsem zastavit, pøátelé na ni volali, lákali ji na pamlsek, ale kdepák. Man¾elka musela vystoupit a vydat se s Elektrou zpátky k domu. Elektra si ji hlídala. Nakonec se pøátelùm podaøilo ji chytit a my jsme mohli odjet. Od té doby, kdy¾ tam pøijedeme, tak ji pustí nás pøivítat, ale kdy¾ odjí¾díme, tak ji ven nepustí. Kdo by ji potom nemìl mít rád?
Ne¾ jsem to dopsal je Elektra u¾ zpátky doma. Tentokrát jsme to zvládli bez problémù. Nauèili jsme se Elektru ovládat. Pes je smeèkové zvíøe a nesmí si myslet, ¾e je vùdce. Èas utekl a my jsme si pro¾ívali ty pøíjemné chvíle s Elektrou, je nám po ní trochu smutno.
