Letos v lednu uplynulo stosedmdesát let od smrti prvního èeského arcibiskupa bez šlechtického predikátu, který vyšel z lidu, Františka Kordaèe. Do své funkce byl jmenován pøed devadesáti lety – 16. záøí 1919.
Jako první z èeských církevních pøedstavitelù otevøenì postavil za osobnost Jana Husa. Byl mimoøádnou osobností, pevných morálních zásad, kvùli nim¾ byl donucen z arcibiskupského stolce odejít.
Pocházel ze Seletic na rozhraní Nymburska a Mladoboleslavska a na svoji milovanou rodnou obec a zdejší kraj nikdy nezapomínal. Nezapomnìli na nìj ani jeho spolurodáci – v místech, kde stával jeho rodný dùm, mu odhalili pamìtní desku. František Kordaè (* 11. ledna 1852, + 26. dubna 1934), arcibiskup a primas èeský, se narodil v Seleticích. Po ukonèení studií na bohoslovecké fakultì studoval v Øímì na pape¾ském Gregorianu, kde získal doktoráty z bohoslovectví a filosofie. Po návratu do Èech se stal rektorem knì¾ského semináøe v Litomìøicích, pozdìji v Praze. Zaslou¾il se o zalo¾ení církevní knihtiskárny v Litomìøicích a o zøízení studentského konviktu v Mladé Boleslavi.
Po vzniku republiky se stal èlenem Národního výboru v Praze a za stranu lidovou zasedal v Národním shromá¾dìní. Pra¾ským arcibiskupem s postavením primase èeského byl jmenován 16. záøí 1919, a to jako první prostý obèan bez šlechtického predikátu.
Dr. Kordaè nastoupil na arcibiskupský stolec v pováleèné dobì, kdy situace v novém Èeskoslovensku nebyla pro katolickou církev pøíznivá. Povìdomí lidí ji spojovalo s tøísetletou porobou, nebo» podporovala habsburskou monarchii. Tato všeobecná protikatolická nálada vyvrcholila v odtr¾ení èásti katolíkù a vzniku Èeskoslovenské církve husitské.
Kordaè se tehdy pevnì postavil za církevní autoritu Vatikánu a podaøilo se mu znovu upevnit politicky i duchovnì rozvrácený katolicismus v Èechách. Pomohlo mu i to, ¾e se pøimlouval u pape¾e Benedikta XV. za rozšíøení u¾ívání èeštiny pøi katolických bohoslu¾bách a za slou¾ení liturgických obøadù ve staroslovìnštinì na významných místech z poèátku køes»anství v Èechách a na Moravì.
Dìlal rovnì¾ zprostøedkovatele mezi èeskoslovenskou vládou a Vatikánem v zále¾itosti týkající se svìcení památky Mistra Jana Husa, vyvolané pape¾ským nunciem Marmaggim v roce 1925. Ve Vatikánu, na prosbu ministerského pøedsedy Švehly, vysvìtlil pape¾ské stolici, ¾e postava kostnického muèedníka je natolik spjata s národními a duchovními dìjinami èeského národa, ¾e ¾ádná vláda nemù¾e souhlasit s tím, ¾e se nebude zúèastòovat slavností k památce takové osobnosti. Podaøilo se mu vatikánské hodnostáøe pøesvìdèit k øešení formulovanému v „midi vivendi“, je¾ bylo mezi Èeskoslovenskou republikou a Vatikánem uzavøeno 17. prosince 1927.
„Dr. Kordaè pùsobil svým zevnìjškem i duchovními kvalitami jako arcibiskup, ale ve svém jednání mìl prostotu, nìhu a dobrotu. Do jeho pracovny v arcibiskupském paláci vstupoval ka¾dý knìz bez rozpakù, poní¾enosti a báznì. Narozdíl od døívìjší panské atmosféry zde zavládlo demokratické ovzduší. To, co nikdy nesvedl biskup – diplomat, dokázal Kordaèùv silný duch. Nikdo by si tehdy nepomyslel, ¾e tento èlovìk, který se po celý svùj ¾ivot zasazoval za církevní autoritu, bude sám touto autoritou zbaven arcibiskupského úøadu,“ øekl Zdenìk Mareèek, jen¾ se jako regionální historik podrobnì zabýval osobností pana arcibiskupa.
Prohlášením Èeskoslovenské republiky v roce 1918 nastala Svaté stolici povinnost zøídit u nás zastoupení církevních zájmù zvláštním nunciem. První dva byli zbo¾ní a svìdomití knì¾í. Tøetím se stal panovaèný Ciriaci. Nezamlouvalo se mu ani sídlo v arcibiskupském paláci, ani zámek v Dolních Bøe¾anech. Po¾adoval pro nunciaturu zakoupení paláce v Praze a pro letní sídlo postavení luxusní vily v Karlových varech. Arcibiskup Kordaè byl zásadový katolík vyznávající støídmost církve i jejích pøedstavitelù. Tento po¾adavek zdvoøile odmítl.
Jako dùvod uvedl potøebu výstavby semináøe a kostela v Dejvicích. To nuncia tak popudilo, ¾e svolal biskupskou konferenci do Olomouce, kde ¾ádal biskupy, aby ze svých pøíjmù pøispìli na zakoupení a vybavení nunciatury. Kdy¾ zaèal vyhro¾ovat, ¾e se odstìhuje z Prahy a nunciatura v ÈSR zanikne, zaèali biskupové upisovat znaèné obnosy na zakoupení paláce. Arcibiskup se pro nemoc nemohl konference zúèastnit. Poøízení paláce nepøeká¾el, ale ¾ádal, aby se vìc na èas odlo¾ila. Nuncius však prohlásil: „Buï padnu já, nebo Kordaè!“
Po pøestálém infarktu v zimì 1931 se Dr. Kordaè uchýlil k rekonvalescenci do dolnobøe¾anského zámku. Bezprostøednì poté poslal za ním nuncius provinciála jezuitù P. Skarena, který mu pøedal Ciriacim napsaný list se slzami v oèích a se slovy: „Tuto rezignaci na arcibiskupský úøad máte podepsat, jinak vám pan nuncius vzkazuje, ¾e uplatní proti vám veškerou plnou moc, kterou si ji¾ opatøil u pape¾e.“
Na radu lékaøù a pod tlakem nuncia po¾adovanou rezignaci Dr. Kordaè podepsal a vzdal se i svého práva na odvolání ke Svaté stolici v Øímì. Ciriaci Svatému Otci oznámil svobodnou rezignaci, ale Kordaè veøejnì vyhlásil, ¾e k ní byl donucen.
Arcibiskup František Kordaè byl Vatikánem penzionován a ¾il od roku 1931 trvale na zámku v Dolních Bøe¾anech. Jeho nástupcem se stal ThDr. JUDr. Karel Kašpar (1870 – 1941).
Vedle velkého duchovního díla a øady filosofických a teologických prací se arcibiskup Kordaè zaslou¾il o stavbu nového semináøe pro výchovu katolického duchovenstva a arcibiskupského gymnázia v Praze i o vybudování èeskoslovenské koleje v Øímì.
V Katolických novinách 2. prosince 1973 napsal Jan Lebeda: „Byl jsem svìdkem prvního vstupu arcibiskupova do Svatovítského dómu. Kdy¾ stanul mezi vítajícími kanovníky, napøímený, s krásnou bílou hlavou, dìtsky èistýma, pomnìnkovýma oèima a s tváøí, z jejích¾ èistì orámovaných knì¾ských rysù vyzírala nebojácná síla, inteligence a mohutná vùle, cosi se ve mnì napøímilo a já cítil a¾ v koøíncích nervù, ¾e se nemusím lekat o budoucnost katolictví v Èechách. ®e tento staøec, aè pøi chùzi ji¾ zabrkávající, ale nesklonìný, je granitovou skálou, ¾e jsme v nìm nalezli opravdového biskupa vùdce.“
Dr. Kordaè nezapomínal ani na svùj rodný kraj. Ji¾ jako hoch chodíval ministrovat panu faráøi do kostela sv. Václava ve Mcelích. V roce 1908, tedy v dobì, kdy ještì pøednášel jako profesor na bohoslovecké fakultì v Praze, daroval mcelskému kostelíku nové varhany v cenì 2 200 rakouských korun a sám je na den Zvìstování Panny Marie posvìtil. Kdy¾ se mcelští vìøící rozhodli svùj kostel rozšíøit, finanènì je podpoøil a v roce 1930 pøijel pøístavbu vysvìtit.
Arcibiskup prof. ThDr. PhDr. František Kordaè, osobnost veliká a zároveò tragická, zemøel v Praze v nemocnici Milosrdných bratøí 26. dubna 1934.
