„Povstaòte a poslyšte rozsudek jménem republiky…“ Bylo ospalé letní odpoledne, kdy¾ soudce okresního soudu zaèal pøedepsaným zpùsobem vyhlašovat své rozhodnutí. Ob¾alovaný – známá to firma, nebyl evidentnì v nejlepší kondici a zejména stoj spatný mu èinil znaèné obtí¾e. Na vinì byly dva litry èùèa, které si dal na posilnìnou pøed tímto procesem v nálevnì zvané pøíznaènì „Krmelec“. Ponìkud se kymácel a skelným pohledem pozoroval prodlou¾enou ruku zákona, která se ho právì chystala poslat na pár mìsícù do chládku. Aèkoliv rozsudek se v¾dy vyhlašuje veøejnì, ¾ádná veøejnost, kupodivu, neprojevila zájem zúèastnit se tohoto aktu, a tak kromì soudce, zapisovatelky, státního zástupce a obhájce nikdo jiný v soudní síni nebyl.
„….a uznává se vinným, ¾e v nezjištìné dobì odcizil ze sklepa domu èp. 28 tøi lahve zavaøených okurek, 2 jahodové kompoty…“ pokraèoval soudce ve ètení rozsudku, kdy¾ vtom se to stalo. Dveømi, které zùstaly nepovšimnuty nedovøené na chodbu, náhle vešel do soudní sínì pes. Èistá poulièní rasa si to bez báznì a hany namíøila pøímo k ob¾alovanému a vrtíc radostnì ocasem dávala všem najevo, kdo ¾e je tam její pán. Vìru, prekérní situace. Ob¾alovaný sotva stojí, vedle nìho zpùsobnì sedí podvra»ák, a do toho soudce má dùstojným zpùsobem vyhlašovat rozsudek. Ve zlomku vteøiny tak bylo nutno vyøešit nìkolik zásadních otázek. Je pes veøejnost? Narušuje jeho pøítomnost v soudní síni dùstojnost jednání? Jak ho pøípadnì dostat ven, kdy¾ justièní strá¾ není nablízku? Vše mluvilo proti onomu voøíškovi. Soudce ovšem vìdìl, ¾e vzápìtí jeho pánovi napaøí rok nepodmínìnì, a tak s rizikem kárného øízení dokonèil celou proceduru vyhlašování, ani¾ by nìmou tváø nechal vyvést.
Ob¾alovaný si ponechal lhùtu k podání odvolání a odkráèel i se svým nejlepším pøítelem poradit se ke „Krmelci“. ®ádná stí¾nost na postup soudu nebyla podána…