Chvála ¾íznì
Není mnoho chvályhodných triumvirátù, které se tak bájeènì doplòují, jako jsou tekutiny, hospody a ¾ízeò! Tekutiny jsem vychválil u¾ pøed delším èasem a hospodu nedávno, a je jasné, ¾e ¾ízeò nemohu vynechat. A jako obyèejnì pùjdu na to od lesa - tedy pøesnìji øeèeno - od virtuálního lesa internetových stránek.
Nejprve si tedy jako obyèejnì dovolím uvést pro chválu ¾íznì mo¾ná dosti nevhodnou definici, abych mìl to nejnepøíjemnìjší za sebou. I kdy¾ ¾ízeò samozøejmì poci»ují i jiní ¾iví tvorové, pøesto se opìt lidsky sebestøednì omezím na chválu ¾íznì lidské.
Tak tedy – ¾ízeò je s¾íravý èlovìèí pocit, zpùsobený nedostatkem tekutin. Tento nedostatek vyvolává potøebu pít a v našem tìle je provázen celou øadou rùznì zajímavých stavù. ®ízeò vzniká, stoupne-li koncentrace krystaloidù v krevní plazmì nad urèitou hranici, která je ovšem u ka¾dého jedince jiná. Potøeba pøijímat tekutiny – a ne jakékoliv – je ovšem také provázena pocity sucha v ústech, na patøe, na jazyku i v hltanu. Dokonce se do hry zapojí i nìkteré hormony, která mají vliv na zmìnu psychického rozpolo¾ení. Pokud èlovìk nemá mo¾nost pít, velmi rychle ztrácí svou tìlesnou hmotnost. Pøi déle trvající dehydrataci se dostavují bolestivé køeèe a mohou se objevit i halucinace. Je-li èlovìk zcela bez pøísunu tekutin, zemøe za plus minus pìt dní!
Tak, to jsem tomu dal – nic z tohoto samozøejmì chválit nelze. Ka¾dá vìc a ka¾dý stav má ale nejen svùj rub, ale i svùj líc a já – stejnì jako naši dva velcí klauni V+W – „chci vidìt líc, mì do rubu není nic“. A tak hurá na nìco, co lze na ¾ízni bez obav chválit!
O ¾ízni byla natoèena celá øada filmù, v nich¾ tento pocit figuruje v hlavní i titulní roli. Nejznámìjší je jistì ®ízeò po ¾ivotì, americký ¾ivotopisný film o Vincentu van Goghovi z roku 1959 s Kirkem Douglasem v hlavní roli. Pamatujete se?
I mezi filmy ale bohu¾el najdeme i nechvályhodný titul ®ízeò po krvi – americký televizní film z roku 2008, co¾ musíme zahrnout do lítosti.
Tím se ale dostáváme k zajímavému jazykovìdnému tématu. Spojení slov ¾ízeò po nìèem toti¾ mù¾e mít nìkolik významù. Mù¾e to znamenat skuteèný pocit potøeby tekutin, tedy ¾ízeò jako takovou, mù¾e to znamenat symbolickou ¾ízeò, tedy na pøíklad touhu po ¾ivotì èi po lásce, co¾ jsou bez diskusí ¾íznì navýsost chvályhodné, ale také mù¾eme dostat ¾ízeò po nìjakém pálivém ostrém jídle nebo dokonce po nepøíliš vhodné tekutinì!
A tak pomalu pøichází chvíle, pøikroèit k pokusu najít chvályhodnost normální lidské ¾íznì. Vztah mezi ¾ízní a tekutinou je velmi podobný vtahu mezi ohnìm a vodou. I kdy¾ sice ¾ízeò vìtšinou pouze zaháníme, co¾ by bylo u ohnì kontraproduktivní, velmi èasto také ¾ízeò, stejnì jako oheò, hasíme! Paralel pak zde najdeme více. Tak jako hasièi mají své hasièárny èi po¾ární zbrojnice a støíkaèky, tak my ¾íznivci máme své vinárny, restaurace a hospody s pípami. Hasící prostøedky se pak také liší u rùzných druhù po¾árù a stejnì tak u rùzných druhù ¾ízní.
I obyèejných ¾ízní je pøece mnoho druhù. ®ízeò plí¾ivá, ¾ízeò jako na poušti, ¾ízeò jako trám, ¾ízeò, ¾e by se o ni dalo opøít, ¾ízeò obèasná, ¾ízeò vìèná, ¾ízeò nekoneèná a ¾ízeò jako pøestrojený hlad.
Vìtšina ¾ízní je krásná u¾ proto, ¾e pøi jejich hašení my vìènì ¾ízniví za¾íváme jedny z nejhezèích chvilek ve svých ¾ivotech, které snad lze srovnat pouze se – no nechám, to na vás. Svìt je jaký je, pøesto je stále ještì èasto docela krásný a mo¾ná není na škodu ho alespoò obèas vidìt dvakrát! Nejkrásnìjší je ale zcela samozøejmì ¾ízeò správnì ukojená!
A tak nakonec si ještì dovolím pøidat pár svých neumìlých veršíkù:
®ízeò ta je pøece vìèná, to ty jistì dobøe víš,
pípa dovede být vdìèná, kdy¾ ji správnì roztoèíš!
Slinu pak u¾ chytneš snadno, nad sklenicí perlící,
no, a kdy¾ pohlédneš na dno, barva stoupne do lící!
Text: Vladimír Vondráèek
Ilustrace: František Kratochvíl (FrK)