Ani kousek cti v tìle
Pøed soudem stanul jistý Gejza. Mìl na krku znásilnìní a bylo jasné, ¾e nejménì pìt let basy ho nemine. O jeho vinì nebyly naprosto ¾ádné pochybnosti, a kdy¾ byly provedeny veškeré dùkazy, vyzval soudce strany, aby pøednesly závìreèné øeèi. Nutno poznamenat, ¾e po celou dobu byla pøítomna v soudní síni také ona znásilnìná dívka, která byla ponìkud mentálnì zaostalá a ještì k tomu hluchonìmá. Jako první v¾dy mluví zástupce ob¾aloby, pak obhájce a ob¾alovaný má právo posledního slova. Nejinak tomu bylo i v tomto pøípadì a slova se ujal pøítomný prokurátor (v nedávné dobì byli prokurátoøi pøejmenováni na státní zástupce, ale tenkrát to byl ještì prokurátor). Byl to èlovìk s bohatou rétorikou, kterou v¾dy ještì doprovázel mimikou a zejména rùznými gesty, tak¾e bylo zajímavé ho nejenom poslouchat, ale i sledovat, co¾ rozhodnì nebývá u soudu pravidlem. Nejprve poukázal na dùkazy, které dle jeho názoru ob¾alovaného usvìdèovaly, a navrhnul, aby byl uznán vinným dle ob¾aloby. Poté pøistoupil k úvahám o trestu, který by mìl být ulo¾en, pøièem¾ se soustøedil na zavr¾eníhodný zpùsob spáchání èinu, a neopomenul ani hodnocení osoby pachatele.
„Vá¾ený soude,“ pravil zvýšeným hlasem, „zde ob¾alovaný“ – namíøil pøísnì ukazováèek na Gejzu, „je skuteènì osobou, která se nezastaví prakticky pøed nièím a k uspokojení svých nízkých pudù se nerozpakuje zneu¾ít dokonce i simplexní a zdravotnì posti¾enou dívku. Tento èlovìk, dle mého názoru, nemá ani takovýto kousek cti v tìle“ – naèe¾ tuto úvahu zároveò doprovodil gestem, které mìlo demonstrovat „onen kousek cti“. V jeho teatrálním podání to byla vzdálenost asi 3 cm mezi palcem a ukazováèkem zdvi¾ené pravé ruky. U nikoho z nás pøítomných v soudní síni toto gesto nevzbudilo ¾ádnou vìtší pozornost, proto¾e jsme prostì slyšeli souvislosti. Jedinou výjimkou byla ona neš»astná dívka. Jakmile uvidìla prokurátora, který obraznì pøedvádìl velikost chybìjícího kousku cti, pocítila potøebu uvést vìci na pravou míru dle vlastních poznatkù. Vyskoèila ze svého místa, postavila se pøed nìho a na znamení nesouhlasu zaèala šermovat rukama. Poté napodobila výše popsané gesto a nìkolikrát zakroutila hlavou, aby vzápìtí obìma rukama pøedvedla skuteènou velikost. V jejím podání ten „kousek cti“ mìl délku nejménì 20 cm…
Vìru, tì¾ké bylo v onu chvíli zachovat vá¾né tváøe. Na druhou stranu – tìch oèekávaných pìt let bylo alespoò o nìco veselejších.
Text: Ivo Jahelka
Ilustrace:František FrK Kratochvíl