Prázdninová putovní
Jistì jste si toho také všimli. V letních mìsících je cesta do práce ménì strastiplná, sice o chvilku déle èekáte na autobus, tramvaj èi metro, ale pøesto máte pocit, ¾e vám nìco chybí. Je to prvek mládí, dìti s batohy a s mobily opustily mìsto. Houfují se jako ta¾ní ptáci - vidíme je na nádra¾ích, na zastávkách dálkových autobusù, na letištích.
A také kolem rodinných aut, kdy¾ pomáhají s nakládáním bagá¾e. Zatímco ty, které se chystají na prázdniny s vrstevníky, jsou oèividnì plné dychtivého oèekávání, ty, které jedou na prázdniny s rodièi, mají ve tváøi vepsánu v lepším pøípadì trpnou odevzdanost, v horším oèividnou otrávenost. Ani netuší, jak se ve svém odmítavém postoji mýlí. Pøece i ony odjí¾dìjí za odpoèinkem, dobrodru¾stvím, zábavou a za poznáním. I ony si mohou pøivézt z prázdninové cesty poklad, jeho¾ cenu objeví a¾ mnohem, mnohem pozdìji.
Kdysi byly v módì psychologické hry. Také jsme jednu takovou hrávali, zvláš» kdy¾ se sešlo více pøátel. Otázka v¾dy znìla: kdy¾ se øekne…? Za teèky lze dosadit v podstatì cokoliv: kdy¾ se øekne zábava, škola, nemoc, auto, láska. Nebo - a o tom je právì øeè - prázdniny a dovolená.
Odpovìdi mìly být co nejstruènìjší. Nìkteøí se tedy spokojili jen s jedním slovem: les, øeka, hory, moøe. Anebo kanoe, kolo, zámek Hluboká, táborák. U¾ si nepamatuji, zda jsme se poté, co jsme získali první asociaci na polo¾enou otázku dále ptali proè… Proè právì voda, strmé stránì èi jihoèeský rybník?
Odpovìï se jistì skrývá v hlubinách naší pamìti. Kdy¾ se zeptali na toté¾ mì, odpovìdìla jsem bez pøemýšlení louka. Louka za ranního rozbøesku, koupající se v rose, kopretiny nì¾nì tanèící v lehkém vánku, slzièky a zemì¾luè, záøivé pantoflíèky, vonící mateøídouška. Sluneèní paprsky prodírající se ml¾ným oparem, hlasy probouzejících se ptákù…
Proè? Odpovìï je prostá - ka¾dé prázdniny jsme museli ráno èasnì vstávat a jít s dìdou a s babièkou na trávu. Tuze se nám nechtìlo a je jasné, ¾e tehdy jsem nemohla mít ani tušení, ¾e se na louky plné jetele a vojtìšky, bzuèení hmyzu a ranní rosy budu vracet, kdykoliv to bude jen trochu mo¾né. A kdy¾ ne ve skuteènosti, tak alespoò ve svých vzpomínkách.
Koncem srpna se mládí zase vrátí do mìsta. Dìti opìt zaplní hromadnou mìstskou dopravu svými batohy a mobily, smíchem a poš»uchováním. Mo¾ná si právì letos z prázdnin pøivezou i malý poklad. Nìkde hluboko, v koutku srdce schovanou krajinu svého dìtství. Tu, do které se budou stále vracet, i kdy¾ tøeba jen ve svých snech. Ale zatím to ještì nevìdí…