Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Rybáøské závody
Závodilo se v lovu ryb udicí na rybníku pod hradem Lipnicí. Ten rybník le¾el v lukách blízko lesa, byl plný èisté vody a jako celá Lipnická krajina byl poset velikými ¾ulovými balvany, které v dobì, kdy¾ zde byl klid, slou¾ily za odpoèívku ptáèkùm konipáskùm. Tady byli dokonce i ti se ¾lutými hrdélky.
Nìkdy se na kámen vyškrábala ondatra, aby posvaèila a obhlédla rajon, plný vstavaèù, vachty a místy i rosnatky. Dnes ne, dnes kámen zel prázdnotou. Zato na bøehu se dìly vìci!
Buben Vondrovy dechovky z Dolního Mìsta jistì budil v šupinatých dojem, ¾e pøišel soudný den. Jak ta kapela obcházela rybník kolem dokola, to aby ka¾dému „lovci“ zahrála, stìhovali se kapøíci jistì k druhému bøehu. Zabral jen ten zoufalec, kterému povolily nervy, a rozhodl se pro sebevra¾du. Bylo to málokdy, a právì proto to v¾dy znamenalo zvýšený mumraj nad hladinou a na bøehu. Míra – a u¾ se zkoušelo, jak dalece je rozta¾itelná rybièka do délky.
Nelze se divit, ¾e nás u prutù zaèala obcházet ¾ízeò a dlouhá chvíle, a z toho nemohlo nic kalého vzejít. A také nevzešlo!
Vedle mne mìl místo vyhlášený rybáø Franta Suchý z Dolních Kralovic. On byl skuteènì výborným rybáøem. Dnes ale bohu¾el u¾ mrská vodu tam nìkde nahoøe u našeho svatého patrona – Petra.
Hladina rybníka se èeøila pomìrnì slušným vìtøíkem, kdy¾ pøišel nápadíèek – ulièník.
„Ty, Franto, ¾e netrefíš ten velkej balvan?! Samozøejmì to bylo víc jak hozená rukavice takovému rutinérovi rybáøského umìní. Nemohl udìlat nic jiného, ne¾ si odplivnout, stáhnout prut z vody a dokázat nám, ¾e je nìkdo! Pan rybáø, a ne nìjaký bobeèkáø od Vrá¾ku u Tomic.
Nelenil Frantík, nelenil jsem ani já. Odpovídající kousek tìsta u¾ byl pøipraven k akci v mé dlani. Franta napøáhl, hodil a samozøejmì trefil bez chyby. Jen¾e souèasnì ten kousek tìsta z mé ruky pìknì nahlas ¾blunknul tak metr vedle kamene!
Tak tedy, tos´ tomu dal! Mysleli jsme, ¾e umíš víc.“ Franta koukal a nevìdìl, na èem je. Vidìl snad narazit olùvko na kámen, jen¾e co to šplouchnutí vedle? A všichni tvrdí, ¾e se netrefil! „Kluci, to není pravda, trefím ten kámen ještì jednou. Koukejte dobøe!“ Jemu šlo hlavnì o to, aby se pøesvìdèil o svém umìní. V¾dy» on opravdu byl borec, opravdu umìl. A na poštìváèky jsou háèky!
Ten kousek škubánku, který mìl kamuflovat jeho další zásah se mi pøilepil na prsty a já perfektnì zasáhl Frantu za ucho! Snad jen staropra¾ská písnièka –„Já sem ji šáh‘ na kolínko, on to policajt, lidi to jste nevidìli, jakej to byl rajt“ – doká¾e navodit pøedstavu o tom, co se dìlo dál. Vìøím, ¾e jsem mìl tehdy veliké štìstí, kdy¾ se mi povedlo utéct. Franta byl v právu a to dodává nesmírné síly a rychlosti i ¾í¾ale.
Snad, a¾ se nìkdy sejdeme u té nebeské tùòky pøi chytání línkù na spláveèek z husího brka, tak se mu rád omluvím. Myslím, ¾e on u¾ tehdy stejnì ten kousek škádlení pochopil okam¾itì
Jako rybáøský hec!
Mimochodem – z té Lipnice, kde jsme my Kralovièáci stejnì byli jen jedním autem, nikdo z nás nepøivezl domù ani møenku! Jen na nìkolika pùdách se dlouho sušila kù¾e z obrovské opice neurèitého druhu. Jak by také ne. V¾dy» tehdy zevnitø ani ten Frantík, i kdy¾ to mìl èerné na bílém v obèance, nebyl suchý!