Pøijde to jako blesk z èistého nebe. Najednou ta holka od sousedù, kterou jste vídali letmo pøes plot, jak si hraje s panenkami, samá ruka, samá noha, s copánky jako myší ocásky a s mezerou mezi pøedními zuby, nìjak vyrostla a zkrásnìla. Panenky zùstaly opuštìny kdesi v zahradním domku a na dece v sousední zahradì le¾í pùvabná sleèna s vlasy barvy medu, nohy má opálené do hnìda a mezírka mezi zuby je najednou tak nìjak roztomilá…Pøijela k babièce pøedevèírem a bude tu tøi nedìle.
A ten protivný kluk s vìènì rozbitými koleny, je¾atou hlavou a pøíšernì jeèivým hlasem se bìhem školního roku taky nìjak zmìnil. Kolena se zahojila, vlasy má ostøíhány na krátkého je¾ka, hlas sice sem tam pøeskoèí do vyšších poloh, ale u¾ je tu pøíslib melodického barytonu… Je tady týden a pøíšernì se nudí. Kluci ze vsi jsou všichni mladší (vloni to ještì ale vùbec nevadilo) a mají takové dìtinské zájmy. Bude tady na chatì s rodièi ještì dva týdny.
Prázdninové okouzlení je na spadnutí. Odpoledne se jde na koupalištì, veèer na procházku takøíkajíc „za humna“, povídá se a hledí na vycházející hvìzdy. Další dny se podobají jako vejce vejci. Rodièe kroutí hlavou, nebo» z notoricky otráveného adolescenta, který leze obìma pìknì na nervy, se stal zasnìný mladík, kterého lze spatøit pouze u jídla. A kdo ví, zda si vùbec uvìdomuje, co mu maminka dala na talíø. Vyhlí¾í trochu jako mimozemš»an, jeho vnímání rodièovských pøíkazù, rad, èi upozornìní je silnì omezeno. Projevuje se to tím, ¾e z obchodu pøináší místo chleba vánoèku, z kùlny místo sekaèky na trávu vleèe cirkulárku a známé z druhé osady sice pozve na táborák, ale oheò má být v sobotu a oni se rozjaøenì dostaví s pivem a špekáèky u¾ v pátek. Výtky po zamilovaném mládenci klou¾ou jak olej po vodì, vpravdì je vùbec neregistruje.
Babièka má sice pro vnuèku pochopení, ale hlídat mladé dìvèe, to je o strach. Co by øekla snacha a syn, kdyby se dozvìdìli, ¾e jejich dcerka chodí domù po setmìní a tuhle v noci vylezla oknem a vrátila se a¾ k ránu! U¾ aby si ji odvezli. Starosti dospìlých mladé netrápí. Pro¾ívají ruku v ruce a bok po boku prázdninovou lásku, a jak se èas odjezdu, slibují si hory doly. Døív, pokud si vzpomínám, to byly pøísliby dopisù (budeme si psát ka¾dý den!). Dnes to budou dozajista zprávy SMS. Tehdy, stejnì jako dnes, jsou to sliby upøímné a z èistého, prázdninovou láskou zmámeného srdce. Rozlouèení je tuze smutné. Zprávy sice pøicházejí, ale s blí¾ícím se koncem prázdnin je jejich frekvence stále øidší. Po návratu do školních lavic se sice ještì vzpomíná (on má tak krásné hnìdé oèi a ona má vlasy a¾ do pasu…) a obèas se na displeji mobilu objeví krátká zprávièka. Ale èas je neúprosný a nìkdy kolem Vánoc zbyde z prázdninové lásky u¾ jen pocit nìèeho, co oba pro¾ili snad pøed celými vìky.
Ta pravá prázdninová láska má jednu obrovskou výhodu. Kdy¾ se ti dva po letech potkají, je to setkání radostné a pøátelské, zkalené mo¾ná jen jednou jedinou výèitkou – ty ses u¾ pøece neozval (neozvala). To s jinými láskami to bývá mnohem, mnohem horší…
PRÁZDNINOVÉ LÁSKY