A¾ pøíliš (ne)poøádný fotograf Pøed pár dny jsem se vydal na dobrodru¾nou cestu napøíè harddiskem mého poèítaèe. Za cíl si tato výprava zvolila nesnadný úkol. Zbavit se všech starých, nepou¾ívaných a zbyteènì místo u¾írajících souborù a ulehèit tak mému skromnému úlo¾išti dat práci. Pøi pohledu na statistiku ukazující u¾ jen osamìlé ostrùvky volného místa jsem si uvìdomil, ¾e kapacita mého disku pøeci jen není nafukovací a øádné „vyèištìní“ u¾ nelze odkládat ani den.
Jak je mým zvykem, vrhl jsem se do práce s patøiènou vervou a elánem. Bohu¾el stejnì tak je mým zvykem, ¾e u¾ po nìkolika minutách jsem beznadìjnì „zamrzl“ v první otevøené slo¾ce. A aby ne! Nacházely se v ní fotky. Mnou vlastnoruènì poøízené a samozøejmì nepojmenované a neroztøídìné ve slo¾ce s názvem Nová slo¾ka (3). Okam¾itì jsem se nadchl pro nový úkol: udìlám si poøádek ve všech fotkách. Harddisk poèká.
Plán jistì záslu¾ný, provedení u¾ ne tak zdaøilé. Nejprve jsem musel shromá¾dit všechny své úlovky. Ty rozseté po pevných discích jsem brzy prohlásil za pohøešované a radìji jsem se zaèal vìnovat tìm, o nich¾ jsem vìdìl, ¾e se snad nacházejí kdesi v záplavì „cédéèek“ ve stojanech k tomu urèených. Ani tady mì však neèekala sláva. Stovky stejnì vypadajících diskù, mnohdy bez nále¾itých popiskù, ve mnì vyvolávaly pocity zoufalství.
Zanedlouho se objevil další problém zpùsobený – jak jinak – opìt mou nepoøádností. Urèitì znáte chvíle, kdy honem potøebujete uklidit „cédéèko“, jen¾e v dosahu vašich rukou zrovna nele¾í ¾ádná volná krabièka a zvedat se z vyhøáté ¾idle nepøichází v úvahu. Co s tím, ne¾ nechat váš výtvor volnì se povalovat po stole a riskovat znièení, strèíte ho do nìjaké ji¾ obsazené krabièky. Asi víte, kam a¾ tohle èasem dospìje. Ano, pøesnì tak. Desítky pøeplnìných krabièek, èasto i tøi CD tísnící se v místì urèeném pro jedno. A teï si v tom hledejte…
Otevøít, vyndat, roztøídit. Otevøít, vyndat, roztøídit. Otevøít, vyndat, roztøídit. Poøád dokola. Za chvíli kolem vás vyroste pyramida lesklých diskù, kterou by vám závidìl nejeden egyptský faraon. Usilovná práce však nese výsledky nejen v podobì tolik hledaných diskù s fotkami, ale objevím i spoustu CD a DVD, které jsem u¾ dávno oplakal, které jsem pova¾oval za nenávratnì ztracené a dokonce i takové, o nich¾ jsem netušil, ¾e vùbec existují. ®el tìch, o jejich¾ pøítomnosti jsem byl skálopevnì pøesvìdèen, se nemù¾u dohledat…
Heuréka! Mám svoje „cédéèka“ s fotkami! Celý nedoèkavý vrazím disk do mechaniky a chvìju se nedoèkavostí. Jen¾e ouha… Nevìøícnì sleduju další extrém. Zatímco pøed chvílí jsem nadával na svou nepoøádnost a proklínal den, kdy jsem drahé DVD s filmovým hitem roku strèil pod laciné CD z cornflakes a našel ho a¾ v okam¾iku tøetí televizní reprízy, nyní se nestaèím divit své preciznosti a mravenèí práci. Fotografie jsou patøiènì pojmenovány, roztøídìny a zaøazeny do správných slo¾ek. Jen tìch slo¾ek je trošku víc…
Struènì øeèeno, první fotky mì èekají v sedmé podslo¾ce. To je ještì ten lepší pøípad. Nìkdy nestaèí ani dvacet kliknutí a to je i na mì moc. Marnì vzpomínám, jak jsem mohl být takový šílenec a øadit fotky kupøíkladu podle dne fotografování, ani¾ bych pou¾íval digitální album. Ona slo¾ka pojmenovaná 16.4.05 hodnì napoví o svém obsahu… A co teprve, chci-li tak najít konkrétní fotku, napøíklad z letního výletu? Musím „rozklikat“ na šedesát slo¾ek a tím moje úsilí zdaleka nekonèí. Vybrat si dobré, podaøené nebo málo povedené? Upravené ve fotoeditoru nebo ne? Interiéry nebo exteriéry? S bleskem nebo bez?
Vzdávám to. Vyèerpanì vypínám poèítaè a házím „cédéèko“ do první krabièky, která se mi namane. Vím, nemìl bych, ale zítra to uklidím. Stejnì jako roztøídím všechny fotky a poøádnì je vypálím. Tentokrát si dám zále¾et. A nesmím to donekoneèna odkládat. Dnes u¾ je pozdì, ale hnedka zítra se do toho pustím… a nebo pozítøí…
