Chvála vìku
U¾ jsem si tak nìjak zvykl zaèínat tyto chvály definicemi, které èerpám z Ilustrované encyklopedie a ani nyní tomu nebude jinak. Tak¾e – vìk je demografický pojem a znamená poèet let pro¾itých jednotlivcem. Dokonce jsem se v té encyklopedii doèetl, ¾e existují vìky tøi – vìk dokonèený, pøesný a dosa¾ený. Podrobnostmi nebudu unavovat, jen dodám, ¾e se mi to zdá proklatì málo, tak¾e to za chvíli opìt uvedu na správnou míru.
A proto¾e vìk je neodmyslitelnì a neoddìlitelnì svázán s èasem, pro jistotu pøipojím i dvì zajímavé definice této fyzikální velièiny – èas je nejenom bì¾ec s dlouhým krokem, ale také zpùsob, jakým pøíroda zajiš»uje, aby se všechno neodehrávalo najednou! To by ale na úvod staèilo a musím koneènì zaèít chvalbu.
Jistì ka¾dý z nás slyšel nebo èetl nesèetnìkrát slovní spojení – chvályhodný vìk. A aèkoliv se to zøejmì pro jistotu neuvádí, jde v tìchto pøípadech o jednotlivcùv vìk po¾ehnaný, úctyhodný a tedy vìtšinou vysoký. Zde bychom se mìli trochu podivit u¾ nad tím, ¾e èasovému údaji se pøiøazuje stejné adjektivum jako nìjakému kopci èi vì¾i! Ale hlavnì – zdá se, ¾e je to jakási zcela zbyteèná „pozitivní diskriminace“ seniorù, proto¾e jsem pøesvìdèen, ¾e chválit bychom mìli lidského jedince v ka¾dém vìku. Samozøejmì pokud si to jeho povaha, jednání a jeho úspìšné a nesobecké chování zasluhuje.
Woody Aleen u¾ v roce 1972 ukázal v jednom svém filmu, ¾e chválit jedince mù¾eme u¾ ve vìku spermie, a já osobnì nepøestanu zírat a chválit pár dní staré novorozenì, které aè zásluhou zákonù optiky vidí všechno dosud obrácenì, pøesto s neomylnou jistotou najde tu správnou bradavku mámina prsu!
A na tomto místì na chvíli pøestanu chválit. Musím toti¾ naopak kritizovat tu výše zmínìnou Ilustrovanou encyklopedii z roku 1995 a uvést na správnou míru ten uvádìný poèet vìkù. V¾dy» pøece známe také vìk prenatální, vìk novorozenecký, vìk kojenecký, vìk batolete, pøedškolní vìk, školní vìk, vìk pubertální a vìk dospìlost. A v jednom ka¾dém tomto vìku je vìru co chválit! Novorozenci do vìku tøí mìsícù musíme chválit, závidìt a zároveò i pøát jeho spravedlivý dvacetihodinový spánek a u¾ vzpomínané sací instinkty. U kojence asi do jednoho roku musíme nejen chválit, ale i pøímo zírat, co všechno a jak rychle se tento malý tvoreèek nauèí. Opravdu jen namátkou – zaène rozpoznávat barvy, rozlišovat hlasy, rozvíjí myšlení, klidnì u¾ po vás lecèíms hodí a na konci tohoto vìku zaèíná chodit a èasto i mluvit! A tento tryskový vývoj pokraèuje i ve vìku batolete, tedy do jeho tøí let.
Zde pak zaèíná í pøímo fenomenální rozvoj myšlení a øeèi, a v tìch tøech dovršených letech dosahuje slovní zásoba našich batolat a¾ tisícovky slov! Je neskonalá škoda, ¾e v dalších „vìkách“ u¾ èlovìk nikdy nemá takovou potenci se uèit. Najít odpovìdi na otázku, proè chválit i další „vìky“ - tedy vìk školní, pubertu a tak dále, ponechám s laskavým svolením ètenáøù na jejich vlastních zkušenostech, které jsou jistì pozoruhodné a nepøenosné.
A pøichází další chvíle pro velkou kritiku výše uvedené encyklopedické definice vìku. Je tak nedokonalá, a¾ to zará¾í! Svùj vìk pøece nemá jen jednotlivec lidský, ale veškerá ¾ivá i ne¾ivá pøíroda. Pøi troše snahy bychom jistì našli vìkù, ¾e bychom a¾ ¾asli. Jen namátkou – zlatý vìk grotesky. Ale ve chválách bych nemìl moc kritizovat, tak to zahròme do lítosti…
A na úplný závìr. Doufám, ¾e se mi podaøilo pøesvìdèit vás všechny, ¾e chválit vìk bychom prostì mìli na vìky vìkù!