POVÍDAÈKY (19) U¾ de tlak zas dólu
U¾ de tlak zas dólu tak skoušim co to udìlá dyš budu psát jak slyšim.
Vymejšlim si moc práce pro jedny ruce ze zahrady du v devìt doma na mì èeká neumytý nádobí a taky Albert, potvora záludná. Nestaèí mu èim ho krmim a podbízí se kartama! To je droga! Z deseti her jsem vyhrála jenom jednu prej litujeme nemáte ¾ádnou další mo¾nost a já se zlobim a ¾ádám další hru to bych se na to podivala ale nepodivám zas prohraju. Nevadí mì to baví nemysli si Alberte! Albert je muj poèítaè.
Taky mì baví natírání natøu na co se podivám nosim domu barvy po pìti kilech èervenohnìdou zelenou modrou a èokoládovì hnìdou a ty všechny barvy mám na rukou a ve vlasech a na odìvu a pejsek Robin je má v ko¾íšku. Taky kytièky poøád kupuju a poøád nemám dost a taky klobouky a suknì a botièky co mì pak tlaèej.
Tahle zbìsilost mì popadá dyš mì chytne úskost pod krkem a já si spomenu jak mi radil muj drahej na smrtelný posteli kup si fšecko co se ti líbí a tak du a kupuju.
A taky hejbám se starejma vìcma nìkerejma ale fšecko neunesu. Ofšem teprve konèí máj lásky èas. Dyš mì pámbu zdraví dá dojde na fšecko.
***
Dávné osudy
Spousta lidí dodává si odvahy výrokem kdo se bojí, nesmí do lesa. Ne tak pan Franc, ten øíkával, kdo se bojí, sere v síni. A skuteènì. Pan Sladký z naší ulice, ten dolní, truhláø a opilec, míval v síni velký sud, jen¾ mu slou¾il za latrinu. Otevøený sud v zavøené síni.
Èasto vyvádìl kravály a jednou v opici ukousl svému bli¾nímu ucho.
Hned naproti mìl holièství pan Sobotka, jeho¾ matka se obìsila na vìtvi tøešnì právì kvetoucí, proto¾e u¾ nemohla unést svoje stáøí. Další soused, pan Hrdlièka, sedìl dlouhá léta v ¾aláøi za vra¾du kterou nespáchal, jak se pozdì ukázalo.
Jiný soused, pan Maleèek, proslulý svou èervenou Aerovkou, byl komunisty zavøen do vìzení kdoví proè a tam se obìsil. Odpus»te, ale dalším obìšeným byl hostinský pan Novotný od Èeského lva, který jednoho veèera natoèil u pípy svùj poslední pùllitr, prošel hospodou plnou hostí a na pùdì se obìsil, ani¾ kdo vìdìl proè.
Také dcera mé chùvy paní Konrádové, po válce odešla do pohranièí a více se domù nevrátila. Obìsila se z pøemíry lásky, stejnì jako naše pøíbuzná Maruška ze Døínova. Veselejší osud mìl pan Heøman, tajný syn doktora Kittla, který v man¾elství dìti nemìl. Heøman sám pozdìji vychovával syna, zplozeného vlastním øidièem.
Moje babièka Marie Benešová narodila se v lo¾i neman¾elském, jako¾ i moje maminka Olga Grossová.
Budi¾ jim všem zemì lehká
***
Nìkolik pøání
Kdy¾ umírala teta Anna, pøála si, ještì jednou se napít chladivé vody ze studny na své zahradì.
Kdy¾ umíral strýc František, pøál si, zemøít v rukou své dcery Anièky.
Kdy¾ umíral tatínek Karel, pøál si, moci alespoò sedìt v køesle, odkud by se díval, jak my ¾ijeme. Kdy¾ umírala maminka Olga, pøála si, rozlouèit se naposledy se všemi, které mìla ráda.
Kdy¾ umíral mùj Josef, pøál si, abych nikdy neopustila našeho milovaného pejska.
Kdy¾ umíral mùj dìdeèek Jan, pøál si ¾ít.