Vánoèní èas
Vánoce jsou svátky emotivní a souèasnì dobou zklidnìní, co¾ je dáno závìrem roku. Zaèínají adventem. Podle mne zaèínají, kdy¾ pøijí¾dí sv. Martin na bílém koni. Lehké bìlostné vloèky poletují kolem a pozvolna pøikrývají kraj bílou peøinou. Pøijel k nám bílý kùò, zalehl nám celý dvùr, øíká lidová pranostika. Jako dítì jsem bì¾ela k oknu do dvora. Všechno kolem bylo bìlounké èisté. Sníh záøil, jako by do nìj napadaly hvìzdy. Záøilo všechno kolem. Støechy, stromy, celá zahrada i dvùr, Nikde ¾ádné stopy, dokud nevyjde na dvùr tatínek a nevybìhneme my dìti. Jak napadne dostatek snìhu, u¾ máme pøipravené sáòky. V ka¾dé vesnici je kopec a my jezdíme úvozem a¾ pøes silnici.
K Vánocùm patøí vánoèní stromeèek, cukroví, dárky a koledy. To všechno dnešní dìti u¾ vnímají v obchodech a supermarketech daleko pøed Vánoci a tudí¾ to pro nì není ¾ádná vzácnost. Proto jejich tìšení se soustøeïuje nejvíce na dárky. Píší Je¾íškovi dopisy, co by jim mìl pøinést. Stromeèek mají schovaný ve sklepì od loòska.
Za mého mládí se najednou objevil v kùlnì. A jednou, kdy¾ jsem se ho nemohla doèkat, vzala jsem malou pilku a došla jsem si tajnì pro nìj sama. Nebylo to za humny a snìhu bylo po kolena. Kdy¾ jsem donesla mròátko, tak babièka spráskla ruce a hned došla do sklepa pro øepu, aby mi pro nìj vydlabala podstavec. Zasadila jsem do skøipcù tøi svíèky a mìla jsem Vánoce. Ale na ty pravé jsme mìli strom a¾ do stropu. Ne¾ ho otec na Štìdrý veèer pøinesl, musely jsme se sestrou rej¾ákem vydrhnut podlahu. Èas k veèeru se vlekl. Dìdeèek topil v kamnech. Babièka vaøila jen polévku, dr¾el se pùst, ale pekla v pekárnì koláèe, chodili koledníci. Matka dojila krávy a i otec byl v chlévì nekoneènì dlouho. Koneènì otec rozevøel dvoukøídlé dveøe a strom postavil k oknu. S ním pøišla vùnì lesa, s ním zaèaly Vánoce.
My dìti jsme na nìj vìšely ozdoby a cukrátka, papírové øetìzy a zapálily jsme svíèky. Kdy¾ byl na nìm tu a tam èokoládový bonbón, tak tam dlouho nevydr¾el. Veèer se celá rodina sešla u stolu. Ka¾dý si nabral z mísy salátu, obalované kuøe a pøed jídlem otec pronesl jakési pøání. Po veèeøi babièka uvaøila èokoládu a rozkrajovala se jablka, louskaly vlašské oøechy a mlsalo se cukroví. Dárky bývaly jen skromné, mnohdy se na nìkteré dítì nedostalo. Mnì to pøíliš nevadilo, ale mladší sestra to cítila jako køivdu a¾ do stáøí. Pro mne nejmilejším a nevzácnìjším dárkem byla kniha. Na Bo¾í hod jsem ka¾dou u¾ mìla pøeètenou.
Po veèeøi pøišli strýc s tebou a my dìti jsme jim recitovaly básnièky, zpívaly koledy a já jsem hrála na housle Narodil se Kristus pán. Naši na pùlnoèní nechodili. Jakmile jsme zalezli do postelí i dùm se chystal si zdøímnout. Slabá záøe mìsíce se tiše ulo¾ila na podlaze a najednou nìco zašustilo, jako kdy¾ vylezou myši za svých skrýší. Nebyl nikdo vidìt, jen slyšet a ráno, kdy¾ se otec podíval na strom, bylo mu jasné, ¾e myšky byly dvounohé. Detaily neøešil a šel si do chléva po své práci. Babièka vaøila snídani, my dìti vylézaly z postelí, dùm dýchal spokojeností a svìtnice vonìla meltou a vánoèkou.
Vánoèní èas