Fotoreportá¾: ®ena znovuzrozená Ka¾dá ¾enská si nìkdy potøebuje udìlat víkend sama pro sebe. V tomhle to mají chlapi snazší, ti si za sebou umí zabouchnout dveøe. Stisknou tlaèítko a brána je zavøená. Nedostane se k nim ani zvuk, nato¾ pak starosti tìch druhých. ®enská ne, poøád je tady pro druhé, pøipravena naslouchat, pomáhat, sdílet, øešit. Jede poøád naplno. Pøiznejme si, ¾e jí to vyhovuje. Jenom¾e nese to s sebou delikátní problém té nejslo¾itìjší fyziky, proto¾e i perpetuum mobile je pouze hypotéza.
Aby mysl fungovala, potøebuje také nìkdy udìlat generálku. Proš»ouchnout neurologické tunely, vyèistit poøádnì zoxidované spoje a pak dobøe vyvìtrat celou místnost. Ideální zpùsob? Jógový víkend s wellness a polopenzí. Co víc si mù¾e taková ¾enská pøát? Uvolní se, protáhne svaly, vyválí šunky v bublinkách, vypustí. Nemusí dva dny vaøit, uklízet, starat se. Bezva! Nemù¾u se doèkat a hned po pøíjezdu zahájím na sluníèku dobíjení.
Naše meditaèní místnost je geniálnì luxusní. Nechci tu strávit jenom hodinu a pùl dvakrát dennì, chci tu zùstat do konce ¾ivota! Ale i to je málo, poøídím si sem svùj hrníèek na dušièku... Výhled tu máme rovnou do lesa. Na jednom z paøezù sedí Buddha a vysílá k nám svùj vnitøní klid. Pøímo pod ním zurèí horský potùèek - pouhým otevøením oken si pouštíme tu krásnou hudbu doplnìnou o trianglovské ptaèí cvrlikání.
Lidi stejného ra¾ení to k sobì pøitahuje. Fotbalisty, horolezce, alkoholiky a také ¾enské, které cvièí jógu. Máme mnoho spoleèného. Pøemýšlíme podobnì. Milujeme procházky a pozitivní myšlení. Kecáme, trháme první jarní borùvky z Lidlu, chechtáme se. Na svaèince na Královce si sedáme ke stolu a rozebíráme své duchovní a vizuální svìty. Materialisté od vedlejších stolù se od øízkù naklánìjí pøes sloup, aby si nás, exotky, lépe prohlédli.
Po chutné ètyøchodové veèeøi se pøevalíme do spoleèenské místnosti penzionu. Jedna z nás vybaluje poklad. Pøivezla si ho s sebou v kufru, který by neprošel pøes letištní celní zónu. Je plný drahých kamenù. Achátù, opálù, jaspisù, køiš»álu, rù¾enínù... s vnitøní radostí se probíráme tìmi buòkami Zemì a z tìch opracovaných si vybíráme pøívìsky, náramky, náušnice. V ka¾dé ¾enské je kousek straky. V ka¾dé lidské bytosti je kousek šamana. Intuitivnì sáhnu po náramku z opálu a tygøího oka. V první chvíli si nevšimnu pøívìsku, který mì pozdìji pøekvapí: je na nìm strom. Je mi to jasné, tohle je prostì mùj Literární strom! Vybrala jsem si srdcem - a proto správnì.
Byl to nádherný víkend. Cítím se jako znovuzrozená, mám energie na rozdávání. I kdy¾ mi kus vezmete, zùstane mi poøád stejnì. Momentálnì jsem bezedná, nemám ¾ádné hranice. Je mi jasné, ¾e mi tenhle povznášející pocit nevydr¾í vìènì. Ani kdy¾ budu meditovat, cvièit jógu a jíst zdravì. Chce to energetickou kúru. A tak se tìším za pùl roku znovu, tentokrát na podzim, 5. a¾ 7. øíjna, øíká nám naše cvièitelka Iva. Paráda, les bude obleèen pestrobarevnì, další bonus navíc, i kdyby se znovu nepovedlo sluníèko.