POVÍDAÈKY (3) Kdysi jsem, ze smutku, psala po veèerech, co mì bìhem dne potkalo. Pro potìšení svých pøátel jsem tìch asi padesát povídaèek nechala vlastním nákladem vydat. A¾ mì teï Marie Zieglerová (Mara) pobídla; dovolte mi, kdo rád nahlí¾íte do SeniorTipu, nabídnout je i vám všem. To¾ dobré poètení!
SLUŠNOST PØEDEVŠÍM
Sousedka Alenka vydala se po ránu ze svého pra¾ského bytu do pøívozské chaloupky, proto¾e léto volalo. Š»astna došla k brance zahrádky, pozdravila se s rù¾emi u cestièky a odemkla chaloupku.Vešla. Zavìtøila. Cigaretový kouø!? Rozhlédla se mírnì zmatena. A tu velmi zmatena vidí na svém lo¾i chlapa. Cizího spícího chlapa.
Nerozumná Alenka jde a tøese s ním volajíc: „Kdo jste, co tu chcete, jak jste se sem dostal?
Mu¾ nevypadá na pobudu. Otevøe oèi a øekne DOBRÝ DEN!
Na stolku vedle postele vypitá láhev rumu (Alenèina), nìkolik prázdných lahví od piva (Alenèiných), zálesácký nù¾ (Alenèin) a trosky cigaret.
Mu¾ vstane, dopotácí se ke stolu, klesne na ¾idli a konverzuje: „Já jsem vám nic nevzal, promiòte mi to, nechci vám ublí¾it.“ Duchapøítomná Alenka zavolá nedalekého synovce, synovec zavolá policii, policie pohotovì pøijede, mu¾ na ni odevzdanì èeká.
Pøijedou ètyøi policisté, zjistí, ¾e mu¾ dovnitø vniknul oknem, které rozbil. Mu¾ se stále obrací na Alenku a slibuje: „Promiòte mi to, já vám to okno pøijdu opravit!“
Na to Alenka málem klesá k zemi, policie nasazuje mu¾i pouta, sepisuje vzniklou škodu a domlouvá neš»astníkovi: „Copak nevidíte jak je pani špatnì? Co kdyby ji postihnul infarkt?“
Jsou vyslechnuti sousedi, kteøí ovšem nic nevidìli ani neslyšeli. Synovec omejvá Alenku, policie s delikventem odjí¾dí.
Alenka chodí po zahradì a lomí rukama. Synovec sbírá støepy skla. Policie telefonuje: „Nebojte se, ten u¾ za váma nepøijde, ten pùjde do basy!“
ACH JO !
PANÍ PADÁ SE SCHODÙ
Jedu po schodech vzhùru ve stanici metra Andìl. Jsou to dlouhé schody.
Nejspodnìji jedu já, výš nade mnou mládenec s batohem, nejvýš starší dvojice.
Tu se ozve rachot a já vidím, jak se ta starší paní kutálí dolù. Dìlá kotrmelce pozadu a v jednom momentu má oblièej s brýlemi dole smìrem ke mnì zarámovaný obìma nohama s pozadím nahoøe. Zachytil ji mládenec s batohem.
Starší pán nevzrušen vznášel se dál vzhùru, ani¾ se ohlédl.
JÁ PADÁM SE SCHODÙ
Jedu zase jednou po schodech vzhùru ve stanici metra Andìl. Jsou to dlouhé schody. Já s dvìma taškami, schody nade mnou i pode mnou plné lidí.
Padám. Divná síla tlaèí mé tìlo dozadu, zatímco schody jedou vzhùru. Bojuji, marnì se chci èehokoli zachytit. Pokládám se nezadr¾itelnì na záda. Padám do náruèe dvou mladých lidí, ale ta divná síla mi nedovoluje vstát ani s jejich pomocí.
Trapnì se zmítám. Koneènì na nohou, klobouk nakøivo.
Nahoøe koktám svoje díky. Jak je snadné upadnout na dlouhých jedoucích schodech ve stanici metra Andìl !